Deníček Yuhůův, archivDeníčky z měsíců:Ještě starší deníčky:2004: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec 2003: 36, 35, 34, červen, červenec, srpen, září, listopad, prosinec 2001: 27, 26, 25, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18 E-mail:
janovsky@gmail.com |
ČervenecUž se měsíc válím doma, čtu si, píšu weby, programuju a občas někam vyrazím. Paráda. Život je úžasnej. SrpenecŽivot je úžasnej :-)) |
číslo 24 - prázdniny 2001
http:// dusan.pc-slany.cz/denik.htm
27. srpna
Stává se vám občas, že místo tabulátoru zmáčknete Caps Lock, místo Altu divné okénko nebo že najednou jste v přepisovacím režimu po náhodném zmáčknutí Insertu? Mě se to stávalo. A točilo mě to.
Proč minulý čas? Objevil jsem řešení. Vychází z poznatku, že některé klapky nikdy nepotřebuji. Příkladem je klávesa okénka. K čemu je to dobré? Nabídku Start umím vyvolat i jinak (např. Ctrl + Escape) a ostatní funkce jsou směšné. Pryč s takovou klapkou.
Pryč se lehko řekne, ale těžko páčit klapky z klávesnice šroubovákem. Jednoduší bylo podložit je zlomenou sirkou. Zrovna teď mám v provozu čtyři kolíčky: pod okénkem, pod Caps Lockem, pod Insertem a také pod tou divnou věcí, co je nalevo od Backspace.
Вот єто техника.
Cestou po Ohři jsme si všimli, že některé stromy už žloutnou. Jak chodím trhat špendliky, tak vím, že je konec prázdnin. Loni jsem žádné prázdniny neměl, a tak jsem si je letos udělal.
Válel jsem se, cestoval trochu, četl jsem si a vstával, kdy se mi chtělo. Je čas změnit trochu rytmus a jít něco dělat. Už se mi docela chce. Ne, že bych se začínal nudit, ale vím, že by mě při tom mém válení nuda dříve nebo později jednou navštívila.
Takže ještě jedu na týden na Pravdu a pak ... se uvidí.
22. srpna
Byl jsem na vodě. Za dva dny jsem na třech lodích urazil přes padesát kilometrů. Na pokojových fíkusech druhu Nitida se mi urodily malé fíky. Do litrové konvice jsem začal dávat pouze jeden sáček čaje Lipton Yellow Tea Label namísto dvou. "Ahoj Potápko, viděl jsem tě na Lokti a tys mě nepoznala," řekl jsem z lodě do lodi Potápce. Teprve po chvíli mi došlo, že mluvím s její sestrou. Po půl roce se mi konečně podařilo odpovědět na všechnu poštu. "Výborně, potřebujeme vyšší zdanění počítačových firem," reagoval Erazim Kohák v Respektu na fakt, že nejbohatší lidé světa se zabývají počítači. Dopisuji pojednání o hudební harmonii. Na balkóně mi vykvetla slunečnice zakořeněná ve spáře mezi cihlami. Odeslal jsem jedenáct životopisů. V údolí Ohře jsem viděl rosničku. Asi mám zánět spojivek. Oblíbil jsem si akční film "MacFinn paří Counter Strike". Naučil jsem se konvertovat MPtrojky.
Procházeje údolím Ohře zastavil jsem se k odpočinku. Opodál se s dětmi koupaly starší paní, načež jedna druhé povídala:
"Já mám kamarádku v Lokti a ta každý den plave v Ohři."
"Každý den?" podivila se druhá.
"No, každý den. Vždycky ráno si prý vleze do vody a plave proti proudu. A já jsem jí říkala 'jak to děláš, že plaveš proti proudu?' A ona říkala 'normálně; prostě plavu proti proudu'."
20. srpna
Jak jsem tak seděl doma a bylo krásně, nevydržel jsem to a odjel jsem za kamarády na vodu. Jeden den jsem na ně čekal v Lokti, ale pak jsem jel. Napřed jako porculán a jakmile odjela Eliška, tak i na háčku.
Za Karlovými Vary Ohře krásně teče. Nemohl jsem si vybrat lepší úsek. V sobotu po dešti se řeka naplnila a zbarvila do hněda - jeli jsme Chu-ang-che. Jak sluníčko svítilo do peřejí mezi kopci, proplouval jsem na výzkumné plavbě čínským vnitrozemím.
15. srpna
Nejel jsem na vodu. Čtu si zákoník práce. Při nočních procházkách jsem zaznamenal, že policejní hlídka zajíždí na benzínku, kempuje tam a kouří. Máme v Česku nového papežského nuncia. Při čtení Dějin Anglie jsem se zarazil na straně 239 -- vláda Jakuba I. Pomáhal jsem Vlčkovi se sestavováním Gendrimina nového počítače. Během pozorování noční oblohy jsem omylem zaměnil Arcturus za Capellu a Antares za Mars. Konečně se mi podařilo ve Slaném vyladit pražské BBC vysílání na 101,1 -- po většinu času je v angličtině, takže konečně můžu "pasivně studovat" :-). Začínám sbírat kresby Pavla Reisenauera. V hodnocení blízkovýchodního sporu o palestinská území se přikláním k názoru, že za zostřování napětí může v první řadě Arafat. Na webu jsem našel stránku, jejíž autor sprostě zkopíroval moje tabulky s přehledem CSS a vystavuje je jako svoje, přičemž na výzvy k odstranění samozřejmě nereaguje.
14. srpna
Jak jsem si nedávno zrestauroval počítač, tak jsem se zařekl, že si do něj nebudu rvát žádné hry, protože to nemám zapotřebí. Byl jsem zvědav, jak dlouho mi to vydrží.
Slabejch čtrnáct dní.
12. srpna
Náhodou jsem zapojoval jeden nový modem, který se ale stále zdráhal vytočit číslo. Stále hlásil, že neumí rozeznat oznamovací tón, takže nevytáčel. A hlásil to i po té, co jsem vypnul volbu "čekat na oznamovací tón".
Strávil jsem na tom trochu víc času než obvykle (přes hodinu), normálně bych už rezignoval. No ale snažil jsem se najít řešení v různých materiálech, co byly u toho modemu přiložené. Většinou reklamní nesmysly, až na jednu anglickou skládačku přímých direktiv. Otevřel jsem si logovací soubor toho modemu a přečetl jsem celou tu skládačku. Podle jednoho řádku jsem do strašně skrytého rámečku zkusil zadat přímou direktivu X0.
Fungovalo to. Byl jsem strašně pyšnej. Všem jsem potom říkal, jak jsem rozchodil modem pomocí magického příkazu X0. S každou další obětí mého vyprávění jsem příhodu stále více dramatizoval, takže jsem neříkal hned řešení.
Až jsem narazil na Radima. Po mé první větě mě přerušil: "tak jsi nastavil X0".
Když jsem se předevčírem vracel v noci domů, divili jsem se, jak kočky rychle běhají po naší ulici. Včera jsem ale jednu takovou kočku viděl z profilu sedící. Uši delší než tělo mi jasně naznačili, že to je zajíc.
Dříve jsem nikdy zajíce v naší čtvrti neviděl. Třebaže pole jsou docela blízko, noční migrace ušáků mě docela udivuje. Oni jak je po žních, tak chodí do parků na nepokosené trávníky. Nedávno jsem četl knížku, která se jmenuje Životní prostředí (taková ta zeleno-bílá překladová edice z Němčiny), ale věnovala se výhradně životnímu prostředí měst. Zcela jasně tam bylo předpovězeno, že v příštích desetiletích začnou středoevropská města osidlovat mnohé divoké druhy. Tak to snad začíná.
8. srpna
Sháním loď na příští týden. Resuscitace počítače i serveru úspěšně dokončena. V Lidovkách jsem se dozvěděl, že v Ázerbajdžánu přešli z azbuky na latinku. Sháním práci. Kocour Ajči začíná značkovat okenní tabulky. Napsal jsem dvě nepovedené básně. Začínám mít absťák na počítačové hry. V okolí Budyně nad Ohří jsem se najedl ovsa, žita, jablek, hrušek, kukuřice, pšenice a krmné mrkve. Po přečtení knihy Měsíční prach od A. C. Clarka jsem dospěl k názoru, že spisovatelé Sci-Fi byli v šedesátých letech naprosto neskuteční optimisté co se týká rychlosti využití kosmického prostoru. Učím se hrát nohama na tamburínu. Při psaní návodu na JavaScript jsem se dostal do tvůrčí krize. Pomalu připravujeme Pravdu.
Na základě jednoho rozhlasového pořadu ze Svobodné Evropy jsem dospěl k názoru, že za několik tisíc obětí masakru v bosenské Srebrenici jsou nepřímo odpovědni vedoucí představitelé NATO. V současné době jsou u soudu v Haagu souzeni někteří chorvatští a srbští generálové. Nikdo ale nepřemýšlí o přezkoumání tehdejších rozhodnutí špiček NATO. Ti totiž slíbili leteckou podporu holandskému kontingentu, který Srebrenicu bránil. Když pak ale Bosenští Srbové zaútočili, letadla zůstala na letištích. Jediné, o co generálům NATO později šlo, bylo vysekat ze zajetí ty Holanďany (které svou laxností nechali zajmout). Že vydali tisíce muslimských obyvatel téměř jisté smrti, to nikoho nezajímalo.
Nakonec se stejně muselo bombardovat. "Letecké útoky mi připadají jaksi nefér," komentoval situaci tehdy Václav Klaus. Bosenských muslimů se zastali pouze Václav Havel a německý parlament.
5. srpna
Někdy je obtížné ve městě přejít silnici (obzvlášť, když chybějí přechody). Také se rád procházím do polí, zvláště na Vyhlídku. Těžko říci, kde začíná a končí civilizace, nakolik ustupovat lidem a nakolik chránit přírodu.
Každopádně za tři roky se místem, kterému mezi kamarády říkáme vyhlídka, budou ve dvacet metrů hlubokém zářezu prohánět tatrovky a pár let po nich auta. Další nové kilometry silnice číslo 16 najdou svoje místo. Jenom nevím, kudy bude chodit na procházky třetina Slaného. Nevím, kam se budeme chodit scházet pozorovat západ nebo zatmění slunce, nevím, kde bude celé město sáňkovat. Jediná rozumná sáňkařská dráha v okolí města totiž končí v místech, kde se za tři roky začne asfaltovat.
Neberte to jako výkřiky ekologického radikalisty. Nejsem jím. Zvažuji jen pro a proti. Jsem rád, že auta nebudou muset projíždět městem, ale vím, že přechodů pro lidi stejně nepřibude (leda bych je sám nakreslil). Pouze bude více aut a více betonu. A více silnic. Je to vůbec správný nápad, když stavíme stále nové silnice?
"Néééé!" zařval jsem uprostřed ztichlého hlediště. Měla to být odpověď na moderátorovu otázku, zda chceme přídavek. Na jeviště se zrovna trousil nějaký přestárlý Vojta, který dosud hrál děsně a hrozně se vytahoval, jak je skvělej. Nakonec ten přídavek (s textem typu "jsem dokonalej") odehrál, protože většina lidí v publiku z povinnosti tleskala.
V sobotu mě děvčata vytáhla na folkový "country" festival do Budyně nad Ohří. Probíhalo to celý den. Shlédl jsem pár kapel dobrých, leč většina z nich na mě zanechala negativní stopu. (Naštěstí jsem s sebou měl na čtení config apache.) Projevilo se, že již nějakou dobu nesleduji příliš intenzivně, co se ve světě Folk & Country děje. Děje se rozrůznění. Rozrůznění žánru, stylu, kvality, posluchačů. Ztráta identifikace folkového hnutí a přílišné rozkročení. Jak jen může vystupovat na jednom pódiu hrůzostrašná "Lokálka" a profesionální Cop?
Ale měl jsem i pozitivní zážitky. Zaujal mě písničkář Jeroným Lešner (mimo jiné hrál Íránskou lidovou) a pak kapela Reliéf. Je dobré vyrazit si po letech na folkový festival. Škoda jen, že většina volných fanynek už není můj ročník...
Pročítal jsem si šablony dokumentů v programu Microsoft Office. Zaujal mě jeden vzorový životopis, jehož stěžejní část uvádím (čtěte odzdola):
Vladimír Loren: Profesionální praxe
1990 - 1996 Syscon, a.s. Praha, ČR Ředitel· Zvýšil prodej z 50 na 100 miliónů.· Zdvojnásobil prodej na jednoho zástupce z 5 na 10 miliónů.· Doporučil nové výrobky, které zvýšily zisk o 23%.
1985 - 1990 Tesla Brno, s.p. Brno, ČSSR Zástupce ředitele· Zvýšil regionální prodej z 25 na 350 miliónů.· Řídil 25 zastoupení v 10 okresech.· Založil školení pro nové obchodníky - zvýšení efektivity práce.
1980 - 1984 Lokana, n.p. Gottwaldov, ČSSR Vedoucí obchodního oddělení· Rozšířil obchodní oddělení z 50 na 100 zaměstnanců.· Ztrojnásobil zisk na jednoho obchodníka.· Rozšířil prodej do asijských zemí.
1975 - 1980 VŽKG, n.p. Ostrava, ČSSR Obchodní zástupce· Zvětšil regionální prodej o 400%.· 4x za sebou nejlepší pracovník podniku.· Vypracoval obchodní kurs Mistrem obchodu.
Když si to tak člověk probere, zdá se, že firma Microsoft dává "za vzor" totalitního papaláše. Kdo jiný by mohl být před listopadem 89 "4x nejlepším pracovníkem podniku" nebo rozšířit prodej do asijských zemí? Pravděpodobnější je ale verze, že tento životopis je produktem neodborného překladu. Nevím, která varianta je pro Microsoft větší ostudou.
1. srpna
Oblíbil jsem si časopis Respekt. Zhroutil se mi počítač, protože strašně rád mažu systémové soubory. Se zájmem jsem si přečetl článek Václava Klause v sobotních Lidovkách a půl hodiny jsem na něj psal reakci, kterou jsem nakonec smazal. Na státním zámku Žleby jsem v sobotu šest hodin hrál na kytaru, flétnu a cinkátko. Díky viru Sircam dostávám stovky mailů typu Hi! How are you? S krajně pravicovým prodavačem panem Jirátem jsem se shodl na tom, že policajti jsou svině. Prodělal jsem si tři neúspěšné instalace Linuxu a pět neúspěšných instalací Windows. Při kuličkové přestřelce ve staré továrně mě protihráči několikrát chrabře zastřelili. "Abyste věděli, Bůh není tak nekonečnej, jak říkají katolíci; má v průměru asi šest set metrů a na kraji už je slabej," prohlásil bagrista Kuzenda v Čapkově románu Továrna na absolutno, kterýžto román se mi ale jinak moc nelíbil. Absolvoval jsem sedmdesátikilometrovou cestu z Krastova do Maršovic ve škodovce 120, která táhla jinou škodovku 120. Po večerech se chodím koupat; pokaždé jinam.
"Už můžu číst popisky pod obrázkama," pochlubila se mi Zuzana. Což je úspěch. Předtím mohla v časopisech koukat jenom na obrázky. Má to způsobeno všeobecnou únavou ze studia. Zuzka doufá, že než začne devátý semestr, dopracuje se ke čtení titulků.
Až budete uvažovat o studiu medicíny, přemýšlejte pečlivě. Přece jenom to na studenty má větší vliv, než se obecně soudí.
24. července
Během víkendu byl Necronův Gawain, na kterém se sešlo pár mých kamarádů. Nemá smysl popisovat všechny příhody; nejvíce mě zaujala jedna Petrova poznámka.
To bylo tak: Zdenda vyprávěl, jak zabil čtyřživotovou ranou (naprosto nesmyslně) jednoho hráče z družiny. Na to se nedalo nic říct, tak jsem prostě poznamenal "dobře jsi to udělal", trochu neznatelně ironicky. Zdenda byl rád, mé pochvaly si všimnul také Petr:
"To je správnej manažerskej přístup -- jak je za co pochválit, tak se má pochválit."
"Hm, tak to jsem teda dobrej manažer," pomyslel jsem si. Přitom tyhle pochvaly rozdávám asi zcela nezištně a přirozeně!
Trvalo mi asi půl dne, než jsem si uvědomil, jak jsem vedle. Opravdová manažerská pochvala byla ta věta, co řekl Petr. Mimo jiné protože to řekl bez ironie.
17. července
Byli jsme čtyři dny v Česko-Sasském Švýcarsku, což byla fantastická paráda. Objevili jsme pár nových kempů, dny jsme trávili sportovně-turisticky, romanticky pak večery. Ačkoli jsme každý večer zpívali s kytarou, po tři dny jsme ani jednu píseň neopakovali. Krása léta, je-li svobodné!
9. července
Zjistil jsem, že naprosto nemám přehled o tom, co sem píšu a co ne. Kamarádi (a kamarádky) mě velmi často překvapují tím, že o mně vědí něco zajímavého. Načež já se vždycky divím, odkud to mají, načež se ukáže, že samozřejmě z deníčku.
Tož zavedeme autocenzuru?
6. července
Jsem viděl v kině. Hm. Čekal jsem dost jiný typ filmu, ale líbilo se mi to.
Po filmu jsme si dost dlouho povídali. Zajímavé bylo pozorovat, jak se se svými kamarády rozcházím v hodnocení a pojmenování české historie padesátých let (prostě po roce 1948). Zatímco oni byli pro pojmenování mírnější, já jsem neviděl důvod, proč ustupovat od slova diktatura. Je evidentní, že máme rozdílné zdroje informací.
Vůbec bych se nedivil, kdyby se polovička kina teprve filmem Tmavomodrý svět dozvěděla o tom, že v Československu byli političtí vězňové a koncentrační tábory. Ostatně: co se vlastně dnes učí ve školách o padesátých letech?
4. července
Dnes je výročí vyhlášení americké Deklarace nezávislosti.
"... Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády, odvozující svoji oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou. Že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svoji pravomoc upravenu takovým způsobem, jak uzná lid za nejvhodnější pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí. ..."
Možná bychom si měli číst častěji o kořenech naší atlantické civilizace. Já osobně jsem na ní hrdý!
V sobotu jsem si odpoledne vyrazil na Křivoklát, kde jsem pak v neděli hudebně doprovázel šermíře Gendrim a Vlčka. Byl to pro mě v podstatě naprosto nový zážitek, neboť jsem prvně vystupoval s hudbou před lidmi ne jako hlavní atrakce. Bylo dobře, že jsem nebyl vrchol programu, protože jsem to děsně motal. Také jsem poprvé veřejně provozoval hru na dvě flétny.
Místo, kde jsme hráli, bylo kouzelné. Umístili nás do druhého největšího gotického sálu ve střední Evropě, což je křivoklátský trůnní sál. Akustika tam je veskrze mizerná, ale historizující prostředí úchvatné.
Cestou stopem na Křivoklát jsem se zdržel v Rakovníku. Mají tam velikou věž, které říkají Vysoká brána, asi že je vysoká. Měli ještě otevřeno. Slečna v pokladně mi dala klíče od ochozu a poslala mě vzhůru.
Málokteré město se může pochlubit tak báječnou městskou rozhlednou. Když napíšu, že jsem měl celé město jako na dlani, tak je to fráze, ale je to tak. Bylo jasně patrné, že Rakovník je staré středověké město, snadno jsem rozpoznal i linii někdejších hradeb. Na rozdíl třeba od Slaného leží Rakovník v relativní rovině, takže je i pravidelnější a ačkoli má více obyvatel, zabírá menší plochu.
Cestou po schodech na věž mě zaujala holubí hnízda v malých okénkách za sklem. Ti holubi a holoubata si mě vůbec nevšímali, ačkoli jsem měl za sklem nos ani ne stopu od jejich hnízda. Vydržel bych je pozorovat dlouho, ale spěchal jsem na Křivoklát.
Jak jsem vypadnul z civilky v knihovně, tak mě teprve začíná bavit čtení knížek. Sháním od kamarádů doporučení na dobrou četbu a povětšinou se nezklamu. To je v příkrém rozporu s knihami, které se ocitají na školních seznamech doporučené četby: bývá tam pár čtivých titulů, ale většina je nečitelný balast.
Já si třeba pamatuji, že jsem za celý gympl přečetl celkem 0 (slovy nula) knih z doporučené četby. Všechny zápisy do čtenářského deníku jsem opisoval od jiných, čímž mě to samozřejmě nic nedalo. Trochu mi to sice zavařilo u maturity, ale asi jenom na dvacet sekund.
Jak jsem pracoval v knihovně, tak jsem trochu pocítil nedostatky právě ve školní doporučené literatuře. Napadlo mě, že bych se mohl dodatečně trochu vzdělat a něco si z toho načíst.
No ale nešlo to. Ty knihy byly až na výjimky čtenářsky neprůstřelné. Co byl bestseller v devatenáctém století, to není inu čtivé dnes. Otřepané zápletky (ve své době ještě neotřepané), šíleně ukecané popisy, nedostatek stručnosti, politická zaujatost.
Stanovil jsem si tedy jinou definici doporučené literatury: nevěřte nikomu, kdo je učitel literatury, a knížky si nechte doporučovat od kamarádů.
Zrovna teď jsem dal na Radimovy rady a za dva dny jsem dal jedním dechem dvě knížky.
E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/