Deníček Yuhůův, archivDeníčky z měsíců:Ještě starší deníčky:2004: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec 2003: 36, 35, 34, červen, červenec, srpen, září, listopad, prosinec 2001: 27, 26, 25, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18 E-mail:
janovsky@gmail.com |
ÚvodníkPořád lepší vedro než zima. Politika je divná. Kocour si líže rány, jsem přežranej jahod. Připojil jsem se po telefonu z domova, takže teď už vůbec nemusím vycházet. Jen kdybych do té knihovny nemusel. Nemá to civilkář jednoduché. Musí makat skoro zadarmo, místo aby si chodil pro razítko z pracáku (bral víc) a válel se. Nebo bych si mohl vydělat majland programováním třeba. Nebo něčím jiným. Sláva profesionální armádě! |
číslo 11 - červen 2000
http:// dusan.pc-slany.cz/denik.htm
28. června
Myslel jsem, že bych bez Internetu nemohl žít. Není tomu tak, dá se to vydržet. Ba co víc, není to vůbec problém. Ať žije nezávislost!
Tedy, upřímně řečeno, e-maily vybírám a píšu pořád, takže to odpojení není tak dokonalé. Ale myslím, že i to bych přežil... Člověk toho vydrží. :-)
Šel jsem náhodou na gympl za profesorkou Poštovou, jež se při té příležitosti ptala, co dělám. Ona je "studijní poradce", snad se tak říká těm lidem, co vydávají přihlášky na vejšky a tak. Takže jí zajímalo, jak jsem dělal školy. Čili jsem jí řekl, že teda nic moc, že jsem jich zkusil hodně, ale nebavily mě.
Znáte ten názor dospěláků, jak oni si strašně cení papírového vzdělání? Já to nemám rád. Je to moje zNouzeCnost, protože jsem vejšku nedodělal (zatím, tedy: doufám). Když jsem za Poštovou šel, tak jsem věděl, že se mě na to bude ptát a že ohrne nos nad mým nedokončeným vzděláním a dokonce jsem si připravil odpověď ve smyslu, že je to její školostředný pohled.
Ale ona mi nic nevyčítala a pochopila mě. Jenom řekla, že je to škoda, že jsem nic nedodělal (což já vím), a ptala se mě na důvody. Tak jsem řekl, že mě to nebavilo. Odpověď přišla ta, co jsem čekal: že v životě je spousta věcí, co člověka nebaví (psaní třídnice, vaření atd.). "Ale to je přesně to, co chci a můžu změnit," oponoval jsem.
Načež přišla odpověď, kterou si budu dlouho pamatovat.
"Nikdy ty věci, co tě nebaví, úplně neodstraníš. Ale je to otázka poměru."
To je moc dobrá myšlenka, na kterou jsem dlouho čekal. Je to OTÁZKA POMĚRU. Omlouvám se váženým čtenářům za to, že jsem je nudil filosofií, ale takový už je někdy Yuhů. Věci, co vás nebaví, nikdy zcela neodstraníte. Je to otázka poměru.
Náhodou jsem byl v kině nedávno filmu Vikingové. Už jsem o tom psal, docela dobrej film. Byl natočen podle literární předlohy "Pojídači mrtvých" od Michaela Crichtona (Baronet 1994, ISBN 80-85621-95-9, přeložil Vladimír Hanák). Půjčil jsem si to. Závěr: podle takhle super knížky se špatný film natočit nedá.
Je to vlastně rekonstruovaný překlad zápisků arabského cestovatele Ibn Fadlána. Nejde o fikci, odkazy na tohoto Araba najdete ve všech knížkách o Vikinzích. Jsem asi ve třetině a moc se mi to líbí. Čtěte ukázku:
"... Při Buliwyfově hostině pěl jeden z jejich rodu píseň o hrdinství a bitvě, již velice prociťoval, i když jí byla věnována malá pozornost. Silný mok Normanů z nich udělá bytosti podobné zvířatům a zaběhlým oslům; uprostřed písně došlo k ejakulaci a též ke smrtelné bitce po nějaké hádce dvou opilých bojovníků. Bard během těchto událostí nepřestal zpívat; vpravdě jsem zřel, jak mu na obličej stříkla krev, leč on si ji otřel, aniž ustal ve zpěvu.
To na mne mocně zapůsobilo. ..."
Na mě taky. A vůbec, končim psaní a jdu číst.
20. června
Pěkně mě štve, jak lidé zahazují láhve, nikdo je nelikviduje a ty petky se pak všude válejí. Už dlouho si myslím, že by se na ně měla uvalit spotřební daň podobná dani na benzín či cigarety. Tak se do ceny alespoň trochu promítne záporný vliv na životní prostředí. No a dneska dostal můj vztah k petlahvím korunu:
Jdu si takhle po ulici (pařák děsnej, ale to je jedno), načež proti mně v bílých šatech fakt dost dost pěkná holka. Tak na ní koukám s nahozeným lehkým úsměvem, takový ten výraz "jsem nad věcí" a čekám, kdy se na mě podívá (znáte to, že). Už jsem si připravoval, jak lehce pozdvihnu obočí, až se na mě koukne, leč nestalo se, protože jsem zapomněl koukat na cestu. Právě v tu chvíli, kdy o mně bezvýznamně zavadila zrakem, se ozval hnusný hluk a já o něco zakopnul. Pak už jsem jenom viděl, jak ta mnou nakopnutá flaška trefila nějakého pána, co šel náhodou za tou holkou. Trapně jsem se pohledem omlouval a uvědomil jsem si, že ta holka si o mně asi musí myslet svoje.
Čili důrazně doporučuji zdanit plastové láhve.
Náhodou jsem šel do hospody a náhodou zrovna dávali fotbal s Francií. A že jsem ještě nikdy na fotbale v hospodě nebyl, započítal jsem si z toho mohutný zážitek. A to jsme prohráli! Jaká by tam asi musela být atmosféra, kdyby to dopadlo jinak? Inu, asi budu muset přehodnotit svůj převážně záporný vztah k hospodám.
Tak jsem si zase říkal, kolik toho udělám, a zase jsem nic nestihnul. Jenom jsem se válel, učil ségru dělat stránky, natrhal si kilo lipového květu a trochu třezalky. Slyšel jsem v rádiu, že lidi, co hodně odpočívají a velmi lelkují, se dožívají vyššího věku. To bude asi zase nějaký blud, ale některé bludy jsou tak přitažlivé, že by se jim i mělo věřit a řídit se jimi.
Když jsem viděl film Zamilovaný Shakespeare, tak se mi to líbilo, doporučuji. Co bych ale nikomu nepřál, je zamilovaný kocour. Totiž Ajči. Jeho zamilovanost se projevuje tím, že 1. mňouká dlouze hlasem hlubokým 2. stříká všechno vodičkou smradlavou. (Zrovna před chvílí mě poznačkoval, že jsem raději vlezl do vany. Což v tomhle vedru není zase takový problém.) Ostatně se kocourek velmi nudí a nemá do čeho píchnout.
14. června
Byl jsem s kamarády o víkendu na hradě Pravda. Celé dva dny jsme se váleli na místě a skoro nic nedělali, snad kromě té trochy šermu a amatérské archeologie. Tedy, hlavně jsme slavili slunovrat. Letos sice o pár dnů dříve, ale i příroda je napřed, takže to nevadí.
Na Pravdě ve srubu bydlí Brouk, což je čaroděj, podivín, numerolog, malíř a kupodivu asi také člověk. Králíček se od něj učil numerologii, což je rozkošná pavěda. Například mně v ní vyšlo, že nemám předpoklady k rozumovému myšlení, protože nemám žádnou pětku. Inu, názor si udělejte sami.
Začíná mě bavit svět: dostal jsem v knihovně důtku za porušení pracovní kázně (čtenou přede všemi) za 1. pozdní příchody 2. za to, že píšu politické články na server www.slansko.cz, na kterém je chyba v datování, takže to vypadá, jako kdybych to psal v pracovní době. Jako důsledek mám zakázaný Internet. Dobrý, ne?
Chechtal jsem se ještě půl dne a dělal jsem, že mi to vadí.
Sbírejte, dokud je čas. Letos je všechno strašně brzo.
7. června
Je úúplně maličké, ocásek mu trčí vzhůru a stále se snaží podlézt pod plotem k nám na zahradu. Což se mu vždycky zdaří, tak ho někdo vezme a hodí zpět přes plot. Vůbec se nebojí a je prostě fantastické. Hraje si s virtuálním nepřítelem. Je statečné a vítězí. Sousedi nevědí, zda je to kocourek nebo kočička, tak jsem zjistil, že je to kočička, což jsem jim ale neřekl, neboť se neptali. Těšíme se s Ajčim na příští rok, alespoň bude na co koukat <<:-)
Všichni mě poslední dobou docela štvou, ale:
Slavný sochař Olbram Zoubek
nemá u mě žádný vroubek.
Každopádně vystavuje patnáct soch u nás v knihovně a kolem. Jsou docela divné, nikdy se mi moc nelíbily, ale když je člověk vidí na vlastní oči a může si na ně sáhnout, působí to zcela jinak a najednou jsou hezké. Akorát takové ty dvě hrozně hubené bronzové paní jsou opravdu ošklivé, asi nebylo na bronz, tak jsou hubené.
Přijďte se podívat, vstup je těmi dveřmi jako do muzea, za kterými sedím já a hlídám to tam, aby to nikdo neodnesl. (Musel by být vzpěrač přinejmenším a dost dobrej.)
V úterý od šesti byla vernisáž, na které hrál orchestr ArtN. Nevím, co tam to eNko znamená, asi, že je to na eNtou. Měli spoustu smyčců a tím atriem se to neslo vznešeně. Já jsem je poslouchal, když měli předtím zkoušku (zatím jsem vyřazoval knihy). No a zkoušky jsou vždycky lepší a přirozenější než vlastní vystoupení, to ví každý muzikant, přičemž navíc tahle zkouška byla bez přerušování, protože jsou vážně dobří. Jsou inu z konzervatoře, Ivo Horňák tam taky hraje na housle, myslím, že druhé.
Na tom vlastním koncertu už jsem nebyl, protože jsem šel šermovat. Možná škoda.
Po setkání s panem Ferenčíkem (předseda slánské ČSSD) odvolávám, že neví, o čem mluví. Docela mu to pálí. A i on sám pochybuje o tom, zda měli odstoupit a ví, že to není dobře, leč prý byl dohnán okolnostmi.
Pokud si chcete přečíst některé moje "aktuální" články, podívejte se na Slánsko. Dokud se bude něco dít, tak tam občas budu psát.
Post scriptum 14. 6.: Asi jsem velmi snadno ovlivnitelný tvor, ale po setkání s panem starostou Rubíkem mám pocit, že Ferenčík je primitiv.
6. června
Změny v zastupitelstvu a komentář ke slánské politice jsem přemístil do samostatného textu.
Nasbírejte si na čaj, dokud je čas. Letos je to tu o měsíc dříve.
2. června
V knihovně čistíme lihem starší knížky a došel nám. Děláme to lihem na pálení, který má na etiketě nakreslenou takovou paní s kosou, aby to lidé nepili.
Přišel jsem do drogérie a že chci líh na pálení. "Akorát tuhej," sdělila prodavačka. No tím bych toho vyčistil! Šel jsem do druhé drogérie a nijak zvlášť jsem si neuvědomil, že moje žádost může znít divně. Navíc jak jsem teďko ostříhanej a čouhaj mi uši. Přišel jsem tam a drsně řekl:
"Dobrý den.
Potřebuju líh."
Pani netušila. Nakonec mi ho prodala.
Až si budete chtít vychutnat společenskou komunikaci, jděte prodávat do drogerie. Zrovna po mně tam přišel nějakej týpek a optal se: Báde babírový gabeznígy?
Zase ve Slaném natáčela televize, tentokrát v Kapli. Už nevědi, kam by vlezli. Přijeli na náměstí se dvěma auty, která mě svou velikostí upoutala. Dovolím si trochu matematiky: "pokud (tohle = auto) potom (tirák = malé auto)". (Omlouvám se, ale podstatou jsem matematik :-)
Normálně těm filmařům v Kapli vadilo to zábradlí, co tam vždycky trochu překáželo, ale nikomu zas tak moc, že by ho musel odstraňovat. Což filmaři chtěli a paní Franková jim to nedovolila (správně!). Tak si filmaři věřte nevěřte postavili za tím zábradlím metr vysokej praktikábl, aby to zábradlí nebylo vidět. Na praktikábl přitáhli piáno. Tohle dělali prosím v kostele! Sebranka produkční. Pak tam natáčeli docela hezkej džez.
No a ti filmaři chodili na náš záchod, na ten samý, co chodím já. A jednou, když už jsem tam musel, tak jsem čekal na jednoho toho od televize. Vyběhnul, spěchal a řekl: "Ještě tam budu muset. Mně tam spadla vysílačka. Já jsem si ji tam položil."
???
Vůbec jsem nechápal, kam mu mohla spadnout vysílačka, když "si ji tam položil". Vlezl jsem mu tam, protože už jsem fakt musel. V rohu záchodu stojí vertikální roura na fekálie a aby to nebylo hnusný, tak je obestavěná asi do dvou metrů výšky dřevotřískou. Nahoře to vypadá, že je plošinka, ale je tam díra. Takže jak si chce někdo něco odložit, spadne to dva metry dolů.
Když jsem splachoval, tak přišel ten člověk se šroubovákem a začal odmontovávat nejspodnější desku. Musel jsem mu přinést lepší šroubovák. Nakonec jsme se tam dostali. Byl tam hroznej bordel, špína a nějaké papíry. Načež z toho bordelu se ozvalo: "Budeme natáčeet, budemee natáčeet." Kromě vysílačky jsme našli taky pornočasopis (tenhle člověk asi nebyl jediný, kdo si myslel, že je tam ploška), který jsem tam hodil zpátky pro příští generace.
"Ještě se uvidíme," řekl ten člověk, když odbíhal. No to jsem zvědavej.
Dneska ráno, když jsem se probudil, vpochodovala mi balkónem do pokoje příšera. Byl to Ajči po boji. Napřed očuchal misku se sušenkami a svoje zkyslé mléko, načež se tedy přemohl a vlezl mi společensky do postele. Roztržené obočí měl a všelijaké šrámy. Když se ke mně přitulil, zděsil jsem se: jak ten kocour smrděl! Chodí snad žumpama? To bylo odporný. Ležel mi na prsou, nechával se milostivě hladit a vzpamatovával se z agónie. Myslím, že dnes ráno jsem si sáhl na dno své lásky ke zvířatům. Nakonec nevím, jak se mi podařilo se ho zbavit, asi že jsem musel do knihovny.
E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/