https://yuhu.cz/denik/
03. 12. 2019
V Moskvě asi roku 2008 si mi taxikář stěžoval, že v Pribáltikách (Litva, Lotyšsko, Estonsko) stavěj pomníky fašistům. Tenkrát mě to jeho podání překvapilo, tak jsem se ho v těch moskevských osmiproudých kolonách mezi troubením aut vyptával, odkud to má. Měl to z televize, perfektně vyargumentované. Moje námitky sovětskou okupací Pribáltik a paktem SSSR s Německem dokázal sestřelit tak precizně, že jsem raději změnil téma, aby mě nevysadil. Od té doby jsem si mnohokrát všimnul, jak jsou Rusové zajedno v tom, kdo všechno byl a je fašista. Vytvářejí cíleně narativ, že v Evropské Unii klíčí fašismus, asi aby měli proti komu příště bojovat. Pomníky pro ně nejsou forma vzpomínky, ale nástroj propagandy. Odstraňování a stavění pomníků ruské moci nevadí, naopak z toho mají radost, protože mají palivo pro svou propagandu. Posmívání se EU, jak z ní vystupuje UK, proklínání Američanů za dodávky (atomových) zbraní Ukrajině nebo důkazy o tom, jak v EU vládnou nakažliví homosexualisté, můžou totiž ruské diváky přestat časem bavit.
Při rozhovorech s Rusy (či dokonce s ruskojazyčnými Kazachy) se nemohu ubránit pocitu smutné symetrie. Zatímco já o nich vím, že jsou obětmi cynické propagandy, oni o mě také “vědí”, že jsem obětí propadandy. Té evropské. Jsou rádi, že jim jejich vláda nemusí lhát, protože oni už od školy vědí, jak to je doopravdy.
Ruská propaganda jede už víc než deset let na plné pecky. I v soukromých médiích. Už se kvůli tomu nedají poslouchat ani jejich hudební rádia. Lžou nehorázně a sází plně na to, že historii píšou oni. Není dobře, že jim to prochází. Měl jsem se tenkrát uprostřed té osmiproudé moskevské zácpy nechat vysadit.
10. 02. 2019
Hrabal jsem se teď v kódu tohohle deníčku (to víte, údržba je s novými technologiemi potřeba) a úplně jsem se začetl. Některé příhody, které jsem si teď přečetl, jsem si už vůbec nepamatoval. Ne protože by se nestaly, píšu sem realitu, ale protože jsem je prostě zapomněl. Takže ačkoli mám pocit, že si pamatuju spoustu věcí, které se mi přihodily, tak ve skutečnosti masivně zapomínám. Vždycky jsem bral tenhle deníček jako takový blbý kompromis mezi osobními poznámkami a veřejným čtením. Experimentální laboratorní písanka. Ale jak to je veřejně dostupné, tak se čím dál tím víc krotím a nepíšu. Nakonec myslím, že bude lepší, když se vrátím k osobním poznámkám. Je mi fuk, že to někdo čte. Nepíšu to tak, aby se to někomu líbilo, ale aby se to líbilo mně.
Když se potkávám s kamarády, povídáme si, co se komu stalo. Třeba jako odpověď na takovou tu běžnou otázku "jak se máš", jim obvykle říkám příhody z posledních týdnů. Tyhle příhody se mi ale obměňují a já je prostě zapomínám. Takže sláva deníčku, že mi je připomíná. Kéž bych býval psal víc.
Dostal jsem při té nostalgii zase něco napsat, ale nic dalšího mě nenapadá. A možná fakt ne úplně všechno je opravdu zveřejnitelné :-).
19. 08. 2018
Loni jsem psal web o Gruzii, ten už možná znáte. www.gruzie.com.
Letos píšu web o Kanárských ostrovech na adrese www.kanarskeostrovy.com. Ten zatím není ani zdaleka hotový, ale už ho pomalu začínám odkazovat, protože věřím, že to někdy dopíšu. Na Kanárech jsem byl zatím jenom jednou letos v dubnu, ale stihli jsme projet rovnou pět ostrovů, tak mi přijde škoda to nesepsat.
Kdo se na ty weby podívá, tak se diví, že je neobarvím a neudělám tomu nějakou grafiku. Vypadají nehotově a syrově. Ale neobarvím, nebaví mě to. Podstatné mi přijde sepsat informace. Kdo je potřebuje, ten si to rád přečte i jenom černé na bílém. Taky moc nevěřím, že by se to mohlo proslavit nebo že by z toho byl nějaký zisk (nebo aspoň vrácení nákladů - domény byly dražší). Už jsem se smířil s tím, že to prostě píšu pro zábavu a pro potřebu těch, kdo tam cestují. Na Gruzii už mi aspoň přišly dvě pochvalné reakce mailem, tak aspoň tak.
31. 07. 2018
Václavák, pán na lavičce hraje na tubu z not ruskou hymnu. Rasíja – svjaščennaja náša děržáva (nebo, chcete-li, Sajůz něrušímij). Když dohrál, mile jsem ho pozdravil a zeptal jsem se, proč hraje ruskou hymnu na Václaváku. Mile mi odpověděl:
- A jak jste to poznal, že to je ruská hymna? To většinou lidi nepoznají.
- Když jsem byl malej, tak to hráli pokaždé po československé hymně. Byli jsme okupovaní Sovětským svazem. To nešlo neznat, tuhle hymnu.
- No víte, já to tady mám v notách. Bez not bych to nezahrál.
- Nepřijde vám ale blbý zrovna na Václaváku, kde Sověti stříleli z tanků, hrát ruskou hymnu?
- Tak si o tom pojďte popovídat, pravil pán.
Naneštěstí jsem neměl úplně čas si o tom dlouho povídat, takže jsem se omluvil. Ještě jsem mu stačil říct, že mi nepřijde dobré zrovna dnes, kdy se Rusko snaží posilovat svůj geopolitický vliv v Praze, takhle Rusko propagovat. Jeho odpovědí bylo, že je mu jedno, co hraje. Trochu přitom myslím ale šilhal na dvojici ruských turistů stojících opodál, jestli mu nehodí nějaký drobák. Ale to nevím jistě, to mu nechci křivdit.
Když jsem už byl u Vodičkovky, z lavičky se opět ozvalo tu dum, tum tu dudum, prostě ruská hymna v dalším kole. Jsem rád, že si každý může hrát, co chce. A jsem taky rád, že jsem se odhodlal tomu milému pánovi svou nelibost vyjádřit. Jestli vám ruská hymna na Václaváku vadí, řekněte mu to prosím taky.
30. 01. 2018
Přišel mi mail psaný slovensky. Náhled mailu zněl:
Mam jednu skolacku, mozno naivnu...
Říkal jsem si, že to může být zajímavé, taková naivní školačka. Ale celé to bylo takhle:
Mam jednu skolacku, mozno naivnu otazku.
12. 01. 2018
Trocha statistiky z minulých prezdenských voleb z období samostatné České republiky.
Dva ze tří dosavadních prezidentů byli bývalými premiéry ČR. Ve všech případech byli zvoleni bývalí premiéři nebo prezidenti.
Ve všech případech volby, která skončila zvolením prezidenta, byl zvolen kandidát, který již v nějaké předchozí volbě prezidenta republiky kandidoval (třebas i neúspěšně).
Ve čtyřech případech z pěti vyhrál někdo, kdo kandidoval už v předchozích letech. Jedinou výjimkou je první úspěšná volba Václava Klause v roce 2003, který v předchozích letech na prezidenta nekandidoval. (Rozdíl oproti předchozímu odstavci je způsoben třemi neúspěšnými volbami v roce 2003 a 2008, které nikdo nevyhrál a musely se opakovat.)
Je jasné, že přímá volba, kterou máme teď, je typově něco jiného, než nepřímé volby v letech 1993 až 2008. Lepší je podívat se na jedinou přímou volbu, která byla v roce 2013:
Bývalí členové vlády se umístili na prvním, druhém, třetím, čtvrtém a šestém místě. Bývalí premiéři na prvním a třetím místě.
Složitá osobní nebo politická historie kandidátů (Zeman, Schawrzenberg) nebyla překážkou pro dobré umístění, ale ani automatickou zárukou úspěchu (Bobošíková byla poslední).
Nominace stranami nehrála větší roli. Výsledky některých kandidátů stran vysoce přesáhly preference nominujících stran, u jiných byl zisk výrazně nižší než preference nominujících stran.
Jak to vypadá dnes: Miloš Zeman je bývalý člen vlády, bývalý premiér s mnoha skandály, současný prezident a v minulosti už na prezidenta kandidoval. Osm dalších kandidátů na prezidenta v minulosti nikdy nekandidovalo. Další bývalý premiér (takže i člen vlády) mezi kandidáty je pouze Mirek Topolánek.
Mohu-li si pouze na základě předchozích dat dovolit smělou extrapolaci, pan prezident Miloš Zeman je významný favorit těchto prezidentských voleb. Pro Mirka Topolánka hovoří bývalá premiérská funkce, takže soudím, že jeho preference jsou výrazně podceněné a má velké šance pro postup do druhého kola. Složitá minulost mu nemusí ublížit.
Je jasné, že kritéria, které jsem zde jmenoval, jsou zatížena chybou, které se blbě odhaduje. Více o volebních preferencích rozhodují osobní vlastnosti kandidáta, jeho známost a kvalita kampaně, to vše se ale blbě měří a počítá.
Co z výše zmíněných dat podle mě plyne pro BUDOUCÍ volbu prezidenta: Pokud se rozhodnou znovu kandidovat, budou nynější kandidáti na prezidenta v příští volbě poněkud zvýhodněni. Odradit by je mohl špatný volební výsledek v prvním kole. Pokud dnes volíme, nevybíráme prezidenta pouze pro budoucí volební období, ale tak trochu vybíráme dalšího prezidenta třeba i pro následující desetiletí. V příští volbě totiž nebude kandidovat vážený pan prezident Miloš Zeman. Někteří z těch, kdo dnes kandidují proti němu, si to podle mého názoru dobře uvědomují.
15. 12. 2017
Začíná se stavět severní obchvat Prahy. Ne ten skutečný, desetiletí naplánovaný. Stavět se teď bude severní obchvat Slaného, přičemž trasa Slaný - Velvary - Nová Ves momentálně jako severní obchvat Prahy funguje. Je to totiž (a dlouho ještě bude) první pořádná silnice na sever od Prahy (I/16). Ve středu jsem jel náhodou na Velvary a fronta kamiónů a aut stojících v protisměru před slánským kruhákem se táhla až do Blahotic, takže 2,5 km. Vůbec si nechci představovat, kolik desítek minut se tam běžně čeká.
Dostavěno by mělo být asi za dva roky, napřed delší úsek okolo Slaného, pak napojení dál k Velvarům. Infoleták ke stavbě se dá najít na řsd.cz.
To je ta pozitivní stránka věci. Pro mě osobně je to ale citlivé téma, protože silnice zničí krásná místa, kde jsem doslova vyrůstal. Sad, kam jsem chodil krást hrušky, sáňkovací kopec, vyhlídku, na kterou jsem kdysi chodíval i denně, a divočinu v horním Lidičáku, kde jsme mívali ohně. Ale nejde to postavit jinudy. Stavba začíná kácením stromů. Z dálky už je to vidět a mně se tam ani nechce chodit.
11. 12. 2017
Zajel jsem před Strahovským tunelem ke kraji a stáhnul okénko, abych slyšel, jak mu mohu pomoci. Ten pán blikal výstražnými, prosil o pomoc a vypadal zoufale.
"Salam alaykum! Do you speak Turkish?"
"Wa alaykum salam," odpověděl jsem. "Evet, az Türkçe biliyorum," dodal jsem na znamení, že mu turecky trochu budu rozumět. Otevřel si dveře, byl slušně oblečený, jižanský typ.
Docházel mu benzín, jel z Británie. Představil jsem si, jak teď budeme někde ve vánici na Malovance shánět benzín do petky. Tak jsem se ho ptal, co chce dělat. Jestli ví, kde je tu benzínka. Užíval jsem si, že můžu vyzkoušet svou turečtinu. Ale nerozuměl mi. To mě dost zklamalo, člověk se snaží a ono nic. Aspoň mě těšilo, že můžu pomoci Turkovi v nesnázích a oplatit trochu pohostinnosti, které se mi na cestách od Turků dostalo vrchovatě.
Podal mi vizitku a něco ukazoval na mobilu. Potřeboval zřejmě české peníze. Karta mu prý nefunguje. Po mém tureckém dotazu, jaké má tedy peníze, že mu je vyměním, mě požádal, jestli bych mohl taky mluvit anglicky. S tím jsem neměl problém, ale vysvětlování začalo znovu. Že prý má benzín na posledních 10 km, potřebuje peníze a benzínku už nějak najde podle GPSky.
Ve chvíli, kdy si začal sundavat masivní mosazné prsteny a dávat mi je, jsem konečně začal tušit, o co jde. Chtěl peníze na plnou nádrž a nabízel za to do zástavy svoje "zlato". Že je dobrý muslim a všechno mi pak pošle. Říkal jsem, ať tedy jede za mnou, že pojedeme na pumpu a já to za něj v pohodě zaplatím. To odmítnul a použil v anglické větě ruské slovo tisíc, jako že chce tisíc korun. Sundal si z krku další mosazný řetěz a dával mi ho. Na rovinu jsem už prohlásil, že mu nevěřím. Rusky jsem dodal, že ode mě žádné peníze rozhodně nedostane. Sbalil si prsteny a svůj mobil, odešel, ani nepozdravil. Než jsem se vzpamatoval, nasedl do svého auta a odjel.
Volal jsem pak na městskou policii a prý tyhle typy znají. Mě na tomhle podvodníkovi zaujalo, že se vydával za muslima a za Turka. Zřejmě to na nás Čechy dobře funguje, třebaže část národa se tváří, že má muslimy nerada.
05. 10. 2017
V Bulharsku jsme koukali, že všechny ořešáky jsou perfektně očesané. Nikde se neválel ani ořech, přitom ořešáků bylo všude dost. Očesané byly i ty v lesích nebo v polích mezi vesnicemi.
V Turecku taky nešlo nikde paběrkovat, všechno je očesané. Ale protože nám často lidé jen tak něco dávali (čaj, melouny, papriky, kafe, rajčata), došlo dnes i na ořechy. Jeden pán v Edirne nám jich věnoval plnou hrst, asi deset. Ještě nám je pomáhal louskat.
Po přejetí hranic do Řecka je situace s ořechy zase jiná. Nikdo je tu nesklízí. Na stromech a pod stromy jsou ořechů metráky. Louskáme si je po desítkách na svačinu nebo při lepení duší.
03. 06. 2017
V Lidické ulici kousek od Anděla je relativně nová prodejna orientálních potravin. Bylo po zavírací době, ale pán za pultem mě vřele zval dál. Je z Alžíru, mluví výborně česky, nabídl mi čaj a datlový dezert, samozřejmě zadarmo. Hezky jsme si popovídali o jiných prodejnách orientálních potravin, co se odkud dováží, jak vařit čaj, guláš a cizrnu, kde sehnat jehněčí, koření a správnou rýži. Bylo to moc milé setkání, při odchodu mi podal ruku. Mám radost, že se základy slušného chování dostávají z islámského světa i do pražských prodejen.
Hm, vím, že to není moc praktické, ale na další zápisky se musí klikat na měsíce v archivu. V důchodu to přeprogramuju.
E-mail:
janovsky@gmail.com
Deníček
https://yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz