Deníček Yuhůův

číslo 14 - září 2000

http:// dusan.pc-slany.cz/denik.htm

29. září

Okolí Černobylu

Málokdy mě něco v rozhlase opravdu zaujme, leč tentokrát jsem na Slobodnej Európe počúval příspěvek o tom, co se stalo s krajinou okolo černobylské elektrárny.

Bouchlo to před asi patnácti lety a pak tam odsud odešli všichni lidé, skoro tam nikdo nežije. Fantasticky se tam teď rozbujela původní příroda se spoustou rostlinných a živočišných druhů. Nejde přitom o žádné mutanty, těch se tam prý vyskytuje velmi málo. To je sice překvapivé, ale alespoň je vidět, že tam funguje přírodní výběr. Krajina zarůstá křovím a lesem, který tu byl před příchodem člověka, do lesů se vracejí losi, zubři, bobři atd., naopak ubývají potkani a druhy spojené s člověkem. Také řeky ožívají. Mnozí přírodovědci se zasazují za vyhlášení oblasti za rezervaci, protože díky nepřítomnosti člověka se tam dají studovat jinde nepozorovatelné ekologické procesy a protože v ní přežívá spousta chráněných zvířat.

Nevysvětlujte si můj popis jako chválu na radioaktivitu. Ta je i v této oblasti jednoznačně negativním elementem. Evidentně ale přírodní krajině prospěje, když z ní zmizí lidé.

Krajina snů

Myslím, že bychom měli podstatně přehodnotit zemědělskou politiku naší země. Už delší dobu se domnívám, že by české krajině velmi prospělo, kdyby se většina intenzivně užívaných polí a lesů přestala obdělávat a nechala zarůst. Zemědělských produktů je na trhu stejně přebytek (takže se jejich prodej musí dotovat), takže by se nějakých pár desítek tisíc hektarů moc neprojevilo.

Problémem by mohlo být, co udělat se zarůstající krajinou. Před příchodem lidí ji spásala volně žijící zvířata. Po příchodu člověka se porost vypaloval, spásal a kosil. Na spásání a kosení nejsou dneska prostředky, vypalování také nelze ve velkém použít, takže bychom se mohli vrátit k volně žijící zvěři. Zde spatřuji největší problém v myslivcích, zemědělcích a lesácích. Zemědělcům vadí, že jim zvěř žere obilí, lesáci nadávají na okousané stromky. Zemědělci mají trochu pravdu, ale mohli by si pole ohradit. Lesáci pravdu nemají, protože jim stejně jde jenom o kubíky dřeva. Kdyby nevysazovali nesmyslné stromky a nechali lesy selektivně zarůst přirozeným náletem, vypadaly by lesy mnohem lépe. Myslivci by se pak klidně mohli postavit mimo zákon. Regulaci stavů zvěře totiž kvalifikovaněji zvládnou šelmy.

No nic, to bych se dostal daleko a bylo by to na dlouho. Ale zbývá mi otázka: proč vlastně investujeme do zemědělství? To s sebou nese mechanizaci, přehnojování, odvodnění krajiny, erozi.  Bylo by přece mnohem lepší, kdybychom tu měli krásnou původní krajinu, potraviny bychom dováželi z Francie za francouzské státní dotace a francouzští zemědělci by k nám jezdili na dovolenou utrácet peníze vydřené z francouzské krajiny. (Nejde o Francii, můžete si tam dosadit Německo, Holandsko atd.) Chce to jenom pár vzdělaných ekologických odborníků a hodně politické odvahy. Že je lepší dělat krajinářství tak, jako doposud? Nedělejte si iluze, s naším dnešním přístupem tu máme do padesáti let na většině území poušť.

25. září

Výpočet daně

Bavil jsem se teď o víkendu s několika Slováky a jeden z nich, Braňo, se zeptal, kolik je u nás DPH. Hrubý domácí produkt z hlavy nevim, ale řekl jsem, že se to dá vypočítat. (Jana, která mě slyšela a zná mě, se uchichtla a raději odešla.) Počítal jsem to ze schodku rozpočtu, jak to nastiňoval Klaus v roce 98: 3% z HDP je 60 miliard korun, takže HDP je 2 bilióny, po anglicku dva trilióny.

"Čeho?" zeptal se Braňo.

"Korun. Chceš to v dolarech?"

Braňo na mě jenom vyvalil oči: "Ale ja to chcem v percentách. Daň z pridanej hodnoty."

:-))) Občas bych měl více přemýšlet nežli počítat.

Likvidace zlozvyku

Čas od času přemýšlím, jak musí být obtížné třeba přestat kouřit. Ještě horší musí být odnaučit zlozvyku někoho jiného. Nyní vizte můj obtížný úkol.

Když jsem s Ajčim probíral teleport (aktivní autoteleport), netušil jsem, jakým způsobem ho ten kocour bude využívat. Vždycky v noci mi přistane na okenní římse, odkud není úniku, leda by se zabil pádem dolů, takže mu musím otevřít. To vypadá jako báječná zábava, ale není, protože jednak musím vstávat a až jednou nebudu doma nebo se nevzbudím, tak nevím, co to zvíře bude dělat. Asi se bude muset zase namedit a vzít to teleportem nazpátek. Jenže bude zima a to se na okně medí špatně.

Snažil jsem se mu to několikrát vysvětlovat, ale jaksi mě nechápe. Ani jsem ho nepřesvědčil, aby portoval na symbolickou lokaci, totiž rovnou do pokoje, abych mu nemusel otvírat. On tvrdí, že na to nemá magy, čemuž věřím, protože vždycky, když ho oknem pouštím dovnitř, je na nule. (Ve skutečnosti si myslím, že se bojí Dobré rady.)

Včera v noci jsem si řekl, že mu neotevřu, abych ho to odnaučil. Ale po půlhodině zoufalého mňoukání jsem vyměknul a otevřel mu. Návyk je návyk a já ho v tom ještě podporuju...

24. září

Chodit po pramenech

V sobotu jsem náhodou šel z Břevnova na Ruzyň a náhodou zrovna kolem Břevnovského kláštera. Řekl jsem si, že když už jsem tady, tak se podívám dovnitř. Celý areál je přístupný.

Chvíli jsem u kostela ožíral tisy, načež jsem se mrknul dovnitř, protože jsem z chrámu slyšel zpěv. Zpěvák byl na kůru, zpíval nějaké barokní skladby s varhanami, mnohem víc mě ale zaujal starší pán v bílém (asi to byl opat), který se pár metrů ode mě vybavoval s nějakým mnichem. Přišel ke mě s otázkou: "Kolik vás je? Pět nebo šest?"

Vysvětlil jsem mu, že jsem tu sám a jenom náhodou. On konstatoval, že je to taky dobře, ale on že tu čeká na tu svatbu, aby mu neutekli. A upozornil mě, že když už jsem tady, tak "si všimněte vepředu jsou ostatky svatého Vojtěcha a blahoslaveného Vintíře" (tím jménem si nejsem jistý).

"Toho druhého neznám," řekl jsem.

"To je chyba," konstatoval opat.

"Mám mezery ve vzdělání," omlouval jsem to.

"To je ten, co k nám prý přivedl Sasíky. Ale to není pravda. To si vymyslel Palacký a potom to od něj všichni opisovali, i když je to blbost," poučil mě opat.

"Lidi jsou líní myslet" mínil jsem.

"Ale ne. Je potřeba chodit po pramenech a ne jenom opisovat blbosti, co si jeden vymyslí a všichni to po něm opakují. Chodit po pramenech."

"Hm," kýval jsem.

"A ověřovat, človíčku!"

Pak jsme si ještě chvilku povídali, byl to príma pán, škoda, že nevím, jak se jmenuje. Ale znám ho, nevím odkud. Nahoře na kůru přejížděl ten zpěvák s varhanami stále jednu pasáž, co jim nešla. Načež přijela svatba, já se neznatelně rozloučil a že bylo nádherně, pelášil jsem přes Oboru na stopa.

22. září

Kde tady máte jističe?

V pondělí ráno jsme v knihovně znovu otevírali studovnu s Internetem. Zapojil jsem síť, ale na Internet jsem se nedostal. S kabelem se ale skoro nic nedělalo, takže by to mělo fungovat. Když se to před měsícem rozpojovalo, tak to šlapalo. Záhada.

Kabel vede k anténě, která je na půdě muzea a asi se k ní nedá dostat bez ztrát na životech. Nakonec jsem vyloučil všechno kromě závady v té anténě (ani jsem si na ní  nepingnul). Ale jak se k ní dostat? Prostě to nejde (kdysi jsme to zkoušeli). Ve studovně už zatím přešlapují netrpěliví internetisti a já nevím, co mám dělat.

Paní ředitelku muzea můj dotaz na jističe evidentně zaskočil. Ale trochu mě zná, tak mě zavedla k elektrické skříni s miliónem jističů. Těžko říct, který ovládá půdu. "Stalo by se něco," zeptal jsem se, "kdybych na moment vyhodil hlavní jistič?" Chvíli na mě zíraly a prý ne. Tak jsem vypnul a zapnul muzeum, anténa se vyresetovala a internet v knihovně chodí.

Ajči stávkuje

"Milý Yuhů," řekl mi dnes Ajči, "jestli si myslíš, že ti tu budu chytat ty tvoje myši, tak to se pleteš." A spal dál. Strašně nelibě nesl fakt, že jsem ho vzbudil jenom proto, aby slyšel chroustání pod podlahou.

Všimli jste si, že řekl "tvoje" myši? Potvora nevychovaná.

15. září

Dva hluboké rozhovory

Pan Němec (bývalý ředitel gymplu)

Potkali jsme se náhodou a řeč sklouzla na politiku. Začal s tím on. Docela jsem se sám sobě podivil, s jakou upřímností jsem mu v tu chvíli řekl, že mi velmi vadí, jak se choval za komunistů. On byl předseda Národní Fronty ve Slaném (což, jak tvrdí, byla funkce k ničemu), ale podle mého názoru přijetím té funkce demonstroval loajalitu k režimu. Na to pan Němec reagoval tvrzením, že tu funkci přijmout vlastně musel. Což je na zvážení. A také řekl, že v té době každý svým způsobem demonstroval loajalitu, což je také na zvážení. Ale stejně si myslím, že se v té době choval hnusně, což je ale věc názoru. Na druhou stranu byli lidé, co se chovali hnusněji, ale to není omluva. Nicméně ho mám velmi rád, protože je to člověk inteligentní (matematik), váží si mě, dobře se s ním povídá a protože sportuje. Přesto si myslím, že by udělal mnohem lépe, kdyby vyjádřil lítost nad tím, čím byl, než aby se to snažil hájit, o což se tedy snaží.

Pan řidič s knížkami

Zavážel knížky k nám do knihovny a já jsem ty knížky odnášel. Tak jsem se ho zeptal, jestli nemají ve skladu knížku "Dvanáct zastavení" od Opaska. On řekl, že nemají, ale že text té knížky poslouchal na Svobodné Evropě (což já taky, ale ne všechen). Vyjádřil názor, že takových lidí, jako byl opat Opasek, je málo a nebudou.

Načež ten pán s moravským přízvukem poznamenal, že naše demokracie spěje špatným směrem. (S čímž tedy souhlasím, ale pak jsme se neshodli v řešení. No nic.) Ještě říkal, že dědictví komunismu v nás bude ještě po dvě generace, jestli nepřijde něco horšího, než byli komunisti (sledujete použití biblického příměru "x generací"?). A že jsou lidé příliš zaměření na konzum. To říkal, když rovnal knížky. A že lidé chodí do supermarketu jako do chrámu, stráví tam odpoledne a jsou očarováni. To on, když jde do supermarketu, tak tam chodí, protože potřebuje něco koupit. Lidem prý unikají hodnoty. Současní vůdci to vedou špatně, ale všechno je v Božích rukou.

Božíma rukama odkryl karty a já jsem se trochu styděl, že jsem je neodkryl já. Když totiž zpočátku řekl, že lidé, jako byl Opasek, už nebudou, chtěl jsem mu odpovědět, že to je v Božích rukou, jestli budou nebo nebudou. Ale neodvážil jsem se to říci, protože nemám ve zvyku hlásat své křesťanské názory na veřejnosti. V zásadě měl ale ten pán pravdu a já jsem rád, že jsem ho poznal.

12. září

Pingpong přes Danu

Asi před rokem se u nás po městě objevily stoly na pinčes, ale já jsem je vyzkoušel až teď. Jirka s Danou mě vytáhli zahrát si. Neměli jsme síťku, to zpočátku nevadilo. Danu to ale brzo přestalo bavit, žvýkala jablka a koukala na nás. Nakonec si lehla na stůl místo sítě.

Pokud se o někom říká, že "stojí modelem", pak Dana nám tam "ležela sítí". Alespoň bylo na co koukat. Pak jí ale byla zima, takže jsme rozhodující set nedali a skončilo to nerozhodně.

10. září

Byl jsem chvíli na vodě

Jeli jsme Berounku z Roztok do Nižboru. Jenom jeden den, ale zato dobré počasí. Za ten rok, co jsem neseděl v lodi, jsem trochu zapomněl, jak se drží pádlo. Inu -- klávesnicí to ovládat nejde. Loď je vcelku nekompatibilní hardware.

Měl jsem na háčku ségru (byl to vlastně rodinný výlet), což byl docela nezvyk. Ale musím konstatovat, že Blanka je vcelku perfektní háček. Akorát má mohutný účes, takže není vidět dopředu, a taky je někdy divné, že v peřejích přestává pádlovat.

Berounka je překvapivě čistá. Znal jsem ji špinavější. Chemický rozbor by mě sice asi zklamal, ale skrz metr bylo vidět na dno, což je úspěch.

Záhadné zvíře

Kousek před Zbečnem jsme na břehu viděli šelmu a pak jsme se hoďku dohadovali, co to bylo. Padly následující teorie: lasička, kuna, norek, nutrie, vydra. Pravděpodobně to ale bylo něco jiného.

Návrat myšky

Ten den, co jsem jel na vodu, mě probudila myš. Skákala si vesele v pokuji a asi hledala něco k jídlu. Chvilku jsem ji z postele pozoroval a přemýšlel jsem, jak dlouho tu vydrží, když tu se mnou bydlí kocour Ajči Myšilov.

Večer, když jsem se vrátil z Berounky, se mi Ajči otíral u vrátek o nohy a já jsem ho zval do pokoje. Nechtělo se mu, ale věta "šššš Ajči ššššš ram ram ššššš ts ts Ajči ram" ho uvedla v pohyb do schodů. V pokoji chvilku mžoural očima, zklamaně očuchával misku se sušenkami a ptal se mě, kde že ta myš je. No schovaná přece! Kdyby si alespoň ten kocour očuchal myší stezky, ale to on ne. Najedl se, chvilku se myl a pak spal. Načež odešel zaříkávaje se, že už mi nikdy na tenhle trik s myší neskočí.

Předchozí deníček

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/