Deníček Yuhůův

číslo 13 - srpen 2000

http:// dusan.pc-slany.cz/denik.htm

24. srpna

Srpnové zábavy

• Zabil jsem Diabla II
• Koupil jsem si šipky na klokany
• Toulám se po okolí
• V knihovně je pohoda, protože vedení má dovolenou
• Pařim Caesara III
• Učím se PéHáPéčko
• Pořád musim poslouchat Ajčiho, jak nadává na blechy
• Poslouchám Svobodnou Evropu
• Tomu klokanovi, co ho mám v pokoji, snad vůbec nevadí, že ho trefuju šipkama!
• Nemůžu nikde najít dobromysl
• Jsem vcelku smutný

O normalizaci

S třicátým druhým výročím srpnové okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy jsem si zavzpomínal na svoje dětství. Udělal jsem to trochu poctivě a vyšly mi překvapivé věci.

1. Když jsem byl malý (asi tak do dvanácti let), vůbec jsem netušil, že naše země je okupována. Strach dospělých byl tak strašně velký, že se mi to báli říci.
2. Kreslil jsem si mapky Sovětského Svazu a světa a maloval jsem si hvězdičky do atlasu. Byl jsem nadšený z toho, že Československo je nejlepší přítel Sovětského Svazu, což je nejperspektivnější země světa.
3. Vtipy na Rusáky jsem chápal jako lehkou slepou závist prostých lidí. Nepřikládal jsem jim váhu asi jako dnes nepřikládám váhu vtipům na Havla.
4. Nemohl jsem pochopit, jak ti Američané mohou být tak zlí a proč vyvíjejí pořád nové zbraně. Proč nepřijmou socialismus? Ten nakonec stejně musí zvítězit! Ne, vážně, já tomu věřil! Akorát mi to bylo divné.
5. Pokud bylo něco špatně (nebyl chleba třeba), tak to nebyla chyba systému, ale nezodpovědných jedinců. Aneb myšlenka je správná, realizace kulhá. Věřil jsem tomu, tomuhle dokonce i chvíli po převratu. Dnes vím, že to je naprostá blbost, že špatný byl systém a lidé za to nemohli. Socialismus byl zločinem od samého počátku.

Mohl bych jmenovat dalších deset bodů o tom, jak jsem věřil ideám socialismu. Jak jsem miloval Sovětský Svaz. (No, ne zase tolik, ruština mě nebavila.) Jde ale o to, že do mých deseti dvanácti let mi žádný dospělý toto nezpochybnil! Ani rodiče, kteří komunisty nenáviděli. Prostě se všichni zatraceně báli.

Strach je nejlepším nástrojem totalitních režimů. Za a po normalizaci tady byli všichni posraní, protože by přišli o to málo, co měli. Všichni se báli a strach se šířil a násobil. To je přesně to, co vadilo Palachovi: viděl, že lidé se začínají bát. Chtěl jim pomoci nebát se. Pokud to ale porovnávám měřítkem následujících dvaceti let, pak Palachova oběť byla marná.

Když dnes poslouchám rozhlasové reportáže z roku 68, kdy všichni nadávali na Rusáky, nemůžu pochopit, kde byli tihle lidé dalších dvacet let. Nebyli přece všichni zavření. Klasickým argumentem je, že obyčejní lidé nevyjadřovali názory na ulici, v soukromí ale ano. Jenomže já jsem v tom žil a nikdo nic nevyjadřoval. Mám pocit, že se s okupací všichni smířili.

Část problému možná je v tom, že si tehdy lidé neuvědomovali pravou podstatu komunistického režimu. Mnoho lidí věřilo ideám socialismu. Málokdo si jasně uvědomil to, co víme dnes. Že komunismus je jako společenský systém nestabilní, jako ekonomický systém neproduktivní a že pošlapává základní lidská práva od samého počátku své existence.V těchto smyslech že je zločinný. Že ve dvacátém století byl komunismus pouze ideologickou zbraní v ruce imperialistického Ruska. A Číny.

Další problém bude ve slovanské myšlence. Čeští národní obrozenci (kteří sami mluvili německy) prohlásili Germány za úhlavní nepřátele a Slovany za výkvět dobra. Rusové jako Slované podle této přežívající myšlenky musejí být dobří. Že to není pravda, vidíme na mnoha příkladech, nejnověji v Čečensku. Rusové jsou svojí historickou tradicí potomky loupežných Hunů a Avarů, třebas mají Puškina a spol.

Za normalizace se projevilo, jak mnoha lidem stačí k životu minimum a že málokdo potřebuje ovlivňovat věci veřejné. Tahle nemoc v našem národě podle mého názoru přežívá dodnes: nějak bylo a nějak bude. A pointa? Dejte si bacha na strach! Až nám sem zase vtrhnou Hunové, bude lepší chcípnout na barikádě než v lágru.

15. srpna

Yuhů Koniášem

Už nějaký čas vyřazuji v knihovně knížky, prošlo mi jich rukama zatím asi pět tisíc. Jsou to takové věci, co nikdo nečte a nebo je máme dvojmo trojmo. Hlavně ale vyhazujeme komunistické skrytě ideologické věci. Prodává se to za korunu.

Dříve mi trochu vadilo, že to musím dělat ve skladu, kde je tma a zima. Pravou výhodu tohoto prostředí jsem docenil až teď, když jsou vedra. Sedím si tak v té barokní místnosti s dvaceti tisíci knih a vychutnávám si zdejších čtrnáct stupňů celsia. A jedna budovatelská z praxe:

Od autorů na Há
police je nahá.
Pomalu jak hro ch
ponořím se do Ch.

14. srpna

Černý kocourek

Šel jsem náhodou dneska po Pražské ulici (roznášeje upomínky) a koukal jsem, jak by se dala odhlučnit silnice od těch nízkých paneláků, co jsou postavené tak debilně blízko silnici, že je odhlučnit asi nejde. Je tam všude hroznej rachot. Vlezl jsem si do jednoho vchodu a od poslechu jsem si dělal frekvenční analýzu, když jsem ho uviděl. On mě spatři také.

Ležel na schodech sousedního vchodu, slunil se a byl maličko dohněda černý. Došli jsme si naproti a on se ode mne nechal asi deset minut hladit, přičemž ve finální části se rozvalil na rozpálený chodník, stejně jako to dělá náš Ajči. Je to zvláštní, jak na tak hnusném místě může žít tak pěkná bytost.

Prodavač limonád o počasí

"Mohlo by to chvilku vydržet. Potřebuju obrat. Letos to zatím stálo za prd."

8. srpna

Otevírací kouzlo

Dříve to měli kouzelníci těžké, protože málo dveří bylo kouzelných. Třeba jenom vrátka u nás doma nebo dveře ve vlaku. Dneska jsou takové dveře na heslo v každé větší sámošce. Zjistil jsem jednou, že sice na otevření zaklínadlo nepotřebují (asi je tam fotobuňka), ale já si ho vždycky pro jistotu řeknu. A taky abych nevypadnul ze cviku.

Jel jsem nedávno tramvají k Lopovi, už byla tma, když jsem na Ohradě doběhl jedničku. Taková modernější tramvaj. Vypadal jsem už tak dost divně, a proto si mě spolucestující určitě všimli. U zadních sedadel stáli nějací pánové a povídali si. Na předposlední stanici jsem chtěl vystupovat, přišel jsem tedy ke dveřím. Tramvaj se zastavila, ale dveře se neotevíraly. Dost dlouho se neotevíraly. Tak jsem řekl: "Edro edro, lasto bethel lamen" což je elfsky a znamená to "otevři otevři, slyš má slova". Ten pán, co stál za mnou, slyšel má slova, na tyči vedle dveří zmáčknul otevírací tlačítko a já jsem s díky vystoupil.

To je celé :-).

1. srpna

Ajčiho bivak

Včera jsem si v pokoji rovnal nějaké volné matrace a ta nejhořejší zůstala ležet šikmo opřená o topení. V noci přišel kocour Ajči, zjistil, že matrace je věc měkká, nová, neodolal a lehnul si na ní. Během spaní jsem několikrát zaslechl divné zvuky jakéhosi škrábání, kvíkání a padání. Ráno, když jsem se vzbudil, spatřil jsem zvířátko viset v celé délce, jak se zuby drápy snaží té matrace udržet a nespadnout. Vstal jsem, položil matraci na zem a pak jsme oba zase na čas šťastně usnuli.

Předchozí deníček

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/