Deníček Yuhůův

24. 02. 2005

trvaly odkaz

Minulé dva týdny

Joj, zase nestíhám psát. Ale stíhám jiné věci.

Tři zajímavé hudební zkoušky. Nakonec se snad opravdu naučím zpívat z listu.

Nevím, jestli propadám konzumu, ale moc se mi líbil film Incredibles, Úžasňákovi. Ten archetyp rodiny a zároveň akční družiny je tam prostě kouzelný.

Sehnal jsem běžkové boty. Asi byste nevěřili, jaký je dnes problém sehnat botky na již ne zcela moderní pětasedmdesátkové vázání. Prostě boty do takové klasické běžkové lyžové pacičky. Nakonec jsem je sehnal pod náměstím, tam co jsem si koupil i spacák.

Kolem Slaného, jak napadl sníh, tak se dá jezdit. Cestou ze středního polního okruhu jsem si liboval, jaký jsem king, že jsem sebou ani jednou nepraštil. Ještě jsem si liboval, jak jsem udělal dobře, že jsem si nevzal šusťákové kalhoty. Že jsem si to jako zjednodušil, myslel jsem si cestou domů mezi zahrádkami.

Jenže jsem to pak vzal domů ještě přes Háje. Narozdíl od polí za Slaným jsou Háje terén členitý, plný stromů a z kopce. Nakonec jsem při házení držkou zároveň urval vázání. Prostě vylítly šrouby. To už jsem si rovnou mohl koupit to moderní vázání. Stane se.

Posedlost olivovým olejem mě mírně přešla a začínám po čtyřech nebo pěti letech opět ujíždět na jogurtech.

Některé slečny na městském úřadu jsou zdá se ještě zbrklejší než já. Jedna určitě. Vyfasoval jsem u ní formulář a byl jsem odeslán na pokladnu. Tam fronta. V půlce fronty, měl jsem s sebou čtení a zbytek fronty mi ho záviděl, takže v půlce fronty přišla slečna z toho původního okénka a že mi zapomněla dát ještě jeden formulář. Docela mě zachránila (a kdyby trochu zhubla ... hmm, Jimmy Jimmy...), takže jsem tu frontu nemusel stát dvakrát.

V Martiničáku po zkoušce jsem přemýšlel, že si zase dám grilovanou panenku na marinovaném pepři. Nakonec jsem si dal něco jiného s ledovými cibulkami a medovou omáčkou, taky nic špatného, ale asi si na ten marinovaný pepř budu muset někdy zajít. To je něco fantastického. Jemně slané křupavé kuličky pepře, které když prasknou, tak jsou do kysela. Vše chytře tlumeno smetanovou omáčkou, aby to tolik nepálilo. Kdybyste měli cestu kolem Slaného, zkuste zabloudit na náměstí do restaurace v domě číslo jedna. Stojí to za to.

Opět jsem se rozhodl přečíst evropskou ústavu a opět jsem to vzdal.

Myška stárne. Viděl jsem ji včera ráno cestou na její denní chléb vezdejší. Chvíli se promenovala na sklenici hořčice a všimnul jsem si, že už není, co bývala. Kolika se dožívá myš?

Myš se určitě dožívá víc než debilní mobily. Mám teď mobil z bazaru a to jsem si dal. Stojí třeba celou noc v nabíječce a potom když mě někdo prozvoní, tak mobil chcípne. Že prý není baterka nabitá, říká display. Ani pak nevím, kdo mi volal. Ono to teda zas tolik nevadí, protože nikdo po mě nemá co chtít. Nebo třeba v úterý -- přišel jsem na zkoušku a u Gendrim doma nikdo. "Hu," řekl jsem si, "Yuhů popletl datum a čas zkoušky". Protože tam nikdo nebyl. Tak jsem zavolal Gendrimce. Tuu tuhchrrchch a ticho, ani jsem ji pořádně neprozvonil, chcípnul mi mobil. Nevadí, po restartu zavolám Haničce. Zvedla to. "Dušane, já tě děsně špatně slyšim, nevím, jestli je to u tebe nebo..." chcíp. Jasně, že je to u mě. Asi jsem Haničku popletl, protože stejně byla na Šumavě a na zkoušku přijít ani neměla. Nakonec se ukázalo, že jsem ten termín nespletl, akorát všichni přišli později než já. Což je co říct. To jsem pak ani nemusel přiznávat, že i já jsem dorazil o pět minut později.

Tač včera v čajovně povídal o Nepálu. Tam jsem taky nevěděl, od kolika a kdy to je, kdy tam mám přijít. "Nevadí," řekl jsem si, "mám pozvánku v mailu". Tak jsem začal prohledávat svůj email na slovo Tibet. Divné, nic jsem nenašel. Tak jsem hledal na slovo Tač. Taky nic. Jak to? Poslal mi to přece mailem, ne? Nakonec se naštěstí ukázalo, že Tač občas používá i svoje občanské jméno a že to není o výpravě do Tibetu, ale o výpravě do Nepálu. Já jsem ale stejně hrdý na své kamarády. Když jsem viděl Tačovu fotku Mont Everestu, zatajil se mi dech. Zřejmě fakt existuje.

13. 02. 2005

trvaly odkaz

Kruciální úloha jatečného šita

Vždycky, když koukám na nějaký akční film, tak si říkám, koho asi hrdina bude vraždit tentokrát. Aby byl někdo dostatečně akční, musí přece zabít desítky nepřátel. Odkud ale nepřátele brát? To je otázka, která musí po nocích trápit každého scénáristu. Jak zdůvodnit existenci jatečných šitů, které je třeba zneškodnit?

Nic proti akčním filmům. Typická zábava, není problém. Sám jsem s podobnými scénáři míval problém, když jsem vymýšlel Gawainy pro hráče-kamarády. Obvykle se proti hrdinům s mečem posílají skřeti nebo loupežníci. Hrdinové to mají rádi. Takovej solidní béčkovej skřet dá trochu práci, ale není to nic, přes co by nejel vlak. V ději musejí být nějací jateční skřeti, kostlivci a loupežníci, aby bylo co kílit. Tož tak. Důležitý aspekt jatečných šitů je také "zdůvodnitelnost". Prostě si vždycky řeknu -- je nějaký důvod, proč zrovna v tomto úseku cesty družinu hráčů přepadne kostlivec? Obvykle si s tím tu práci dám, ale poslední dobou mám pocit, jestli to nepřeháním. Potom totiž ty hry, co hrajeme po lesích, mají obvykle duchaplnější námět než leckterý film.

Ještě jedné zajímavosti jsem si všimnul -- aby bylo poslání dostatečně motivující, musí jít o záchranu světa. Nic menšího. Jinak je to nuda a hrdina zadek nezvedne. Ve filmech je to stejné.

A tak před každým filmem vždycky čekám, co se bude kílit, než hrdina přijde na final fight s hlavním záporákem. A jestli se bude zachraňovat svět. Dneska mě to zklamalo. Ochranka v šedých uniformách a s tmavými brýlemi je slabota. Zachraňoval se samozřejmě svět. Není každý den posvícení, budu muset stahovat lepší filmy.

02. 02. 2005

trvaly odkaz

Milióny od strýce

Dneska jsem během procházky přemýšlel o panu premiérovi Grossovi a o jeho bytu. Normálně je to na odstoupení, ne? Kdyby se do toho opozice pořádně opřela, bylo by vymalováno.

Pak mi cestou kolem megalomanské vily pana Ing. Tlustého pod Slánskou horou došlo, proč se do toho opozice neopře. Museli by si navymýšlet mnoho dalších zámožných strýců všichni vespolek.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.