Deníček Yuhůův

číslo 7 - únor / březen 2000
http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm

23. března

Jarní výstup na Slandu

Jelikož jsem i já zaměstnanec Městského úřadu ve Slaném, byl jsem pozván na výstup na Slánskou horu při příležitosti prvního jarního dne. Vymyslel to asi pan starosta Rubík. Sraz byl v pět, ale já jsem měl do šesti. Tak jsem po šesté hodině vyrazil. Výstup na Slandu není zas tak obtížný. (Když u nás byli kamarádi z Tanvaldu, tak se ptali, kde že máme tu "horu".) Když jsem dorazil na vrchol, byl jsem tu už sám. Západní nebe se krásně červenalo a já měl radost, že je jaro. Na město padala tma, no znáte to -- romantika. Hezky to pan starosta vymyslel.

Ostrostřelec

Přišel k nám do studovny starší pán (65) a prý že ho zajímá Internet. Tak se zapsal, zaplatil si půlhodinku a já jsem mu vysvětloval, jak se zadává adresa, jak se hledá a tak. Neměl žádné zkušenosti s počítačem, takže, to víte, šlo to pomaleji. A pak prý že budeme hledat stránky o lukostřelbě. Vylezlo z něho, že občas střílí z kuše.

Když něco vysvětluji o netu, tak po chvíli děsně plácám. A tak mu najednou říkám: "Tak tady máte nějakou výsledkovou listinu, na které se třeba můžete najít." Myslel jsem to jako fór. Najednou on odroloval text a šup -- byl tam. Byl někde uprostřed jedné tabulky. Docela mě zamrazilo: já tady vysvětluji klikání myší starci, kterého jsem měl tendenci podceňovat. Najednou vyjde najevo, že tenhle týpek trefí na sto metrů korunu stopadesátilibrovou kuší. Hm.

16.března

Výběr džusu

Vyrazili jsme s Pafčounem ve středu na oběd ke Koni, ale byl tam prý nějaký debilní číšník, tak jsme šli raději do Ungeltu. "Co si dáte k pití?", pravil v Ungeltu číšník.

Pafčoun: Malý pivo

Já: Džus

Číšník: Jablečnej, nebo pomerančovej?

Já: Ano.

Číšník: Takže pomerančovej, stejně jablečnej už nemáme.

:-)

Ale nakonec mi chutnalo.

15.března

Stručně

Přiletěli kosi. Premiér Zeman se konečně odhodlal vyměnit starobinec, ale Grégra si zřejmě ponechá. Zdá se mi, že rohlíky jsou čím dál tím menší. Pan Loucký, co chodívá do knihovny, potřebuje uskladnit osmdesát krabic se starými hodnotnými novinami (fakt :-). Kocour Ajči stále spí a když náhodou nespí, tak určitě zrovna usíná. Každý sudý čtvrtek se nad Slánskou horou objevuje velký oblak magenergie, která je ovšem neviditelná. Březen - měsíc Internetu. Daruji sušenou třezalku z loňského roku, je výborná na čaj. Ve Španělsku vyhrála volby pravice, karta se obrací. Čeká nás asi krásné jaro.

Den Tibetu ve Slaném

Šel jsem takhle v pátek z oběda kolem úřadu, na jehož budově byl vyvěšený barevný ručník. Byl omotaný kolem tyče a když jsem přišel blíž, tak to byl prapor. Naprosto jsem nemohl pochopit, proč na úřadu visí prapor. Leda že by snad přijel nějaký potentát z daleka. Muselo by to být ale z hodně daleka, protože ta vlajka byla strakatá. Tipoval jsem Fidži nebo Madagaskar. Prostě jó zámoří.

Nedalo mi to a šel jsem se na úřad zeptat, co to je. "To je tibetská vlajka," pravila paní za okénkem. Blik.

V pátek byl prostě Den Tibetu, který má připomínat útlak, kterého se dopouští čínská vláda v téhle hornaté zemi. Je tam pošlapávána původní kultura a nejhorším způsobem jsou porušovaná lidská práva. Sláva Tibetu. Chinese go home! Hajzlové komoušský!

O barevném ručníku

A jak to bylo s tou tibetskou vlajkou: včera jsem se dočetl v nějakých novinách, že tenhle prapor pochází přímo z Tibetu a našemu městu jej daroval Václav Havel. Je to od něj hezké, že?

Vlajky podobného původu jsou v Česku prý jen čtyři a i vyvěšování vlajky prý bylo symbolické. Dělali to pan starosta Rubík spolu se Standou Berkovcem. Normální sestava, řeknete si, ale chyba lávky. Oba dva totiž byli v Tibetu. A to rozhodně nemůže říci každý.

Stránky knihovny

Jestli se někdo chcete naučit dělat webové stránky, tak si to můžete vyzkoušet na stránkách slánské knihovny. Podklady a požadavky jsou k nahlédnutí v knihovně. Dotazy na kvs@slansko.cz , podrobnosti v úterních Kladenských listech. Uzávěrka soutěže je v půlce května. Vybraný projekt bude publikován a oceněn jedním tisícem korun.

Z této symbolické a nejisté ceny vyplývá, že se do toho žádný profesionál ani zručný amatér nepustí, takže začátečníci -- máte prostor.

3. března

Den trifidů

Naivně jsem se včera domníval, že večer něco udělám. Neudělal jsem nic. Dostala se mi do ruky knížka. Tak jsem ji přečetl.
Pokud jste někdo nečetli Den trifidů, tak si to přečtěte. Čekal jsem nějakou drsnou scifárnu, ale překvapilo mě, jak moc je to lidské. Hezká knížka. Na to, že je napsaná v padesátých letech, fakt dobrá.

Dana mě nezdraví

Asi jsem jí nějak naštval. Normálně jsem ji potkal na ulici, s někým si povídala, nechci rušit, a tak říkám jenom ahoj. Tak mi řekla ahoj. Když jsem přešel, tak na mě zavolala "Dušane! Já tě vlastně nezdravim." Vyplázl jsem na ní jazyk a odešel jsem.

K večeru jsem ji zase uviděl a zdálky na ní mával. Udělala velmi výmluvné otáčecí gesto. Opravdu mě nezdraví.

1. března

Nemám rád televizi

Telefonovala mi do knihovny redaktorka z Novy, jestli prý nechci jít do Áčka. Prý na téma můj koníček, kterému jsem propadl. Myslela Gawaina, našla na webu stránky. Tak jsem jí řekl, že jsem tomu nepropadl. A jestli prý neznám někoho, kdo tomu propadl. Nebo komu koníček dělá problémy v partnerských vztazích. Tak jsem řekl, že se optám, čili se ptám. Jestli se někdo chcete zahazovat v Nově, tak vám prý za to možná dají až dva tisíce.

Během toho rozhovoru jsem si najednou uvědomil, že nějak moc kolaboruji s nepřítelem. Proto jsem pak řekl: "Víte, já tu vaší televizi nemam moc rád." (Sledujete tu odvahu?:-) Přitom jsem měl ale říci, ať táhne do bažin a roklin s televizí a se vší tou masovou zábavou.

Znám spoustu lidí, kteří propadli televizi a kterým to ve skutečnosti dělá problémy, třeba v partnerských vztazích. Nevím, kdy jde Áčko, ale prý někdy odpoledne. Myslím, že lidé, kteří musejí odpoledne koukat na televizi, jsou závislí a potřebují pomoc. Mohli by si dát místo obrazovky zrcadlo, rozpovídat se a poslechnout si o propadnutí televizi.

29. února

Midník

Na hudební zkoušce jsem byl jmenován vrchním midníkem. Midník je ten, kdo dělá MIDy (midi je formát počítačové hudby). Zkoušeli jsme zrovna Velikonoční Alleluja. Společně s Liškou jsme to pak během pondělka přeťukali z not a můžete si to poslechnout, tedy pokud máte zvukovku, že. Pro zájemce ještě zvlášť 4 hlasy: soprán, alt, tenor a bas. Býval bych toho stihnul možná víc, ale kmotra Liška potom pařila civku :-(

ASP

Programování: ASP je internetová technologie, která umožňuje narozdíl od statického HTML tvořit stránky na přání čtenáře. Možná to nebude trvat tak dlouho a tyto stránky převedu do formátu ASP, aby se mi to snáze aktualizovalo. Kdybyste někdo znal nějakou dobrou literaturu o ASP, tak mi, prosím, napište. Zatím si z dlouhé chvíle programuji něco jako Seznam, jenomže narážím na totální neznalost VBS jazyka a serverových objektů.

25. února

Mizející střecha

Občas kouknu v knihovně z okna a pozoruji dělníky, kteří sundávají krovy z domu, co stojí vedle kostela Svatého Gotharda. Je to docela sranda. Teď už tam zbyly jenom dva komíny. Ten dům musí být docela starý, neboť je ještě i na vyobrazeních Pražské brány, která byla zbořena v polovině devatenáctého století. Zajímalo by mě, jak ta rekonstrukce bude pokračovat.

Spam nebo nespam?

Dostal jsem včera půvabný mail. Je asi šestkrát přeposílaný, šíleně dlouhý a úplně na konci je napsáno, že za každého člověka, kterému to přepošlu, dostanu 243 dolarů od Micro$oftu. Docela jsem i chvilku váhal, jestli by to nestálo za pokus. Sice tomu nevěřím, ale proč to nezkusit?

Nakonec mi něco došlo. I kdyby to byla pravda a pan Bill Gates by to platil, ani en-krát 234 dolarů mi nestojí za to, abych posílal spam. (Sledujete můj čistý morální profil? :-) Mě ne, pane Gatesi, mě si nekoupíte. Tedy alespoň zatím. 

22. února

Bomba na gymplu

V pátek ráno, když jsem s čtyřicetiminutovým zpožděním chvátal do knihovny, po městě se procházelo mnoho středoškoláků. Chvíli jsem si myslel, že je Poslední zvonění, ale nikdo neměl masky a navíc je únor.

Když jsem dorazil do práce, zjistil jsem, že ve studovně je taky nával gympláků. V tu chvíli jsem ale myslel hlavně na to, jak vhodně omluvit pozdní příchod, tak jsem o tom návalu ani moc nepřemýšlel. (Ředitelka mě sjela velmi elegantně: "Já nevěděla, že se ještě vůbec omlouváte; pokud vím, tak jste tento týden nepřišel včas ani jednou". Dobrý, ne? "Vezmu si to k srdci", pravil jsem.) No a pak mi někdo objasnil, že na gymplu je prý možná bomba, takže škola je prázdná. Třeťačky se chichotaly: "někdo měl písemku". Asi ano, protože se mi už nedoneslo, že by tam bomba vážně byla. Inu, to za nás nebylo.oooooooooííí

Šouplej kocour

To oooooooííí napsal Ajči. Zrovna mi loví prsty. Ale proto šouplej není. To bylo tak:

V neděli odpoledne jsem vylezl z vany a zjistil jsem, že nemám v koupelně ručník. Byv sám doma jsem se pro něj neoblečený vydal do obýváku. Za oknem zrovna Ajči naříkal na zimu a něco kreslil na sklo. Tak jsem vyměknul a pustil ho dovnitř. Došel se mnou zpět do koupelny a zatímco jsem se utíral, kocour vyskočil na rantl vany. Dalším skokem mi přistál na zádech. Zrovna jsem si utíral nohy, a tak jsem byl předkloněný. Ajči se mi na zádech uvelebil a když jsem se chtěl narovnat, zjistil jsem pohledem do zrcadla, jak se věci mají. Usnul. A protože jsem na to svoje zvířátko hrozně měkkej , tak jsem se pak oblékal v předklonu, abych náhodou kocourka neprobudil. Jestli pámbů všechno vidí, tak se v tu chvíli musel přinejmenším podivit. Také rádi spíte na cizích mokrých zádech?

Starostův pot

Zavítal k nám do knihovny starosta pan Rubík. Pro vás, kdo ho neznáte, připomínám, že je moc fajn, zabývá se seriózními (čti přírodními) vědami a jezdí na vandry. A že v knihovně zavádíme nové průkazky, měl starosta dostat číslo jedna. Na ty průkazky se píší jména lihovou fixou, drží to tam naprosto spolehlivě. Když to zkazíme, tak se to dá umýt lihem nebo ironem. Často to psaní připadne na mě. A protože starostovu průkazku nechtěl nikdo zkazit, tak to taky zůstalo na mně. Normálně jsem napsal Ivo RUBÍK, tou samou fixou jako vždy, a šel jsem si po své práci. Asi za půl hodiny najednou pozdvižení: starosta prý to jméno setřel prstem. Moje reputace písaře klesla k nule a napsal mu to tam někdo jiný.

Tím příhoda končí, ale já si to stále neumím vysvětlit. Napsal jsem těch průkazek stovky a nestírají se. Jediné seriózní (čti nemagické) vysvětlení je toto: starosta potí líh.

Nebo iron.

Zatelefonujte Zuzaně ;-)

Zuzky sestra Jana čeká teď někdy miminko a těší se na ně také Zuzka. Povídala mi, jak teď bere každý telefon "s tlukoucím srdcem" očekávajíc zprávu od sestry. Takže jestli někdo chcete, aby Zuzka brala vaše telefonáty "s tlukoucím srdcem", tak máte jedinečnou příležitost. Zvláště navečer, protože "kdo jinej by volal?"

No a na to miminko se samozřejmě těšíme. No vážně.

P. S.: 27. února -- je to kluk. Jakub.

Našel jsem vodu

Pamatuji si, že když jsem byl malý, tak v pokoji, kde nyní přebývám, bylo umývadlo a voda. Včera jsem vzal kladivo, ťukal jsem na stěnu a nakonec jsem (kladivem!) objevil rouru na odpad a zaletovanou olověnou trubku s vodou. Připadám si jako velký objevitel. Jenom nevím, jak na to cokoliv namontovat. Zatím jsem si na tu odpadní trubku namísto umývadla přidělal seříznutou petláhev, abych měl kam plivat, když si čistím zuby.

V zajetí dogmat

Politika: Zašel jsem opět do obchodu pana Jiráta, se kterým si rád povídám, zejména poslouchám povídání o tom, jak bylo dříve, třeba za Němců. Včera mě uvítal slovy: potřebovali bychom tady taky nějakýho Haidera. Otevřela se mi kudla v kapse, ale pan Jirát pokračoval o tom, jak by bylo dobré ty Cikány vypráskat, jako to udělal Haider, a nepouštět si sem Vietnamce a Ukrajince. Připomněl jsem, že Haider je i proti Čechům. "A vy se divíte?", zněla odpověď. Nedivím, ale o to nejde. Poznamenal jsem, že Haider je fašista, který se bezmála hlásí k Hitlerovi. Na to pan Jirát reagoval tím, že za Hitlera nebyl takovej bordel, jako je teď. Atakdále.

Překvapilo mě, jak málo jsem byl schopen rozumně argumentovat proti skoro fašistické ideologii. Je to mírně dáno tím, že jsem o mnoho mladší než Pan obchodník, takže jsem si tolik netroufal, ale jádro problému shledávám v něčem jiném. A teď nejde ani o cikány ani o český bordel. Když jsem totiž chtěl argumentovat výhodami svobody, rovnosti a demokracie, zjistil jsem, že ty výhody neumím už žádným argumentem podpořit. Že je prostě chápu jako dogma.

Když s někým mluvím o náboženství, tak se dříve nebo později také dostanu k dogmatům. Argumenty v tu chvíli nemají důkaz. (V logice se tomu říká axiom.) Naprosto stejně jsem si v jednu chvíli připadal v rozhovoru s panem Jirátem. A došlo mi, že moje zanícenost pro svobodu, demokracii, rovnost lidí a pro spravedlnost je vírou. Vírou velmi silnou. Přemýšlím, že napíšu nějaké "vyznání víry".

P. S. Nevěřím Haiderům, Sládkům ani jim podobným. Doufám, že nemají šanci.

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/

Předchozí deníček