Deníček Yuhůův, archivDeníčky z měsíců:Ještě starší deníčky:2004: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec 2003: 36, 35, 34, červen, červenec, srpen, září, listopad, prosinec 2001: 27, 26, 25, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18 E-mail:
janovsky@gmail.com |
ListopadVšimli jste si, jak je letos nástup podzimu zpomalený? Začátkem listopadu bývá listí už dole, ale je stále nahoře. Proč jen jsem byl smutný, když jsem v srpnu viděl kolem Ohře žluté listí? |
číslo 26 - listopad 2001
http:// dusan.pc-slany.cz/denik.htm
26. listopadu
Tak jsem jednomu kamarádovi ze Slovenska psal drobný stopařský průvodce po českých zemích. A najednou vidím, že jsem napsal:
mekůacoměkšé kédůp se dí lpiúot v siúer,arleti
Víte, co to znamená? Znamená to, že jsem položil ruku na klávesnici jinak a vyšla mi z toho maďarština. Kamarád maďarsky sice trochu umí, ale tohle by nedal. Znamená to: nejlacinější jídlo se dá koupit v supermarketu.
A zcela mimochodem: to "umíte" v nadpisu mělo být původně "znáte". To když si položíte pravý ukazováček na písmeno K.
23. listopadu
Napsal Jaromír Štětina, NLN 2001.
Syrové povídky ze života. Autor je novinář působící zejména v zemích bývalého Sovětského Svazu. Dojemně popisuje bídu, zmar, války, radost z maličkostí. Afghánistán, Rusko, Arménie, Hongkong atd. Ale hlavně lidé.
Jsou to dobré povídky na čtení před spaním. Obzvlášť když si můžete být jisti, že se ráno probudíte ve svobodné zemi. Tento pocit hrdinové Štětinových příběhů nemají. Mám štěstí, že jsem se narodil v Evropě.
22. listopadu
Co je to za nápad, chodit po Praze pěšky? Když je navíc hnusné počasí!
Architektura: na Karlově náměstí se staví nový velký nárožní dům. Beton a sklo. Moc se mi líbí. Kousek dál stojí Tančící dům. Ten se mi také líbí, ale teprve dnes jsem si ho pořádně prohlédl. Mám rád moderní architekturu, když citlivě navazuje na stávající zástavbu.
Řeka: cestou přes most jsem si zkoušel dvacetkrát jinak zarecitovat slavnou Seifertovu báseň, kterou si komolím podle sebe:
Staletým městem modrá nit se vine,
sedmero mostů ji spíná,
po nábřeží chodí tisíc krásných dívek
a každá je jiná.Od srdce k srdci jdeš si zahřát ruce,
v plamenech lásky tak hřejivé a věrné,
po nábřeží chodí tisíc krásných dívek
a všechny jsou stejné.
Dvacetkrát jsem sloky motal, zkoušel jinou intonaci. Pod mostem šuměla řeka, ale nebylo ji slyšet. Ani mě nebylo slyšet, třebaže moje recitace byla hlasitá. To kolemjedoucí auta hučela svou píseň právem silnějšího.
Loď: byla vikingská. Stála na souši pod krajem mostu krásně vyřezávaná s plochým dnem, aby mohli loupežníci plout i po řekách. Záviděl jsem a představoval si na téhle lodi plavbu po Vltavě až do moře. Veslovat a mít se fajn.
Někdo zrovna přerovnával bagáž v lodi. Vikingský duch dostal těžkou ránu, když se objevily stříbrné karimatky a vedle nich lodní motor.
Pes: na nábřeží cestou ke Kampě stála paní s miminkem v náručí mobilně telefonujíc. Proti ní kráčela jiná paní s krásným hodným bílým psem. "Jde po mě velkej bílej pes," říkala paní do telefonu, "a jde mi po holce." Ale pes ji obešel, stejně jako mě a miminko dál spalo.
Bagr na kolejích: na Újezdu předělávají silnici a neflákají to. Dávají celý nový svršek včetně tramvajových kolejí. 4 vrstvy. Napřed písek, štěrk, kostky a pak ještě místy beton. Ten beton je rozvážen bagrem, co má vedle kol hydraulickou nástavbu na koleje. Jezdil po nich hrozně rychle a zároveň se mu točila ta normální kola. Jak ta gumová kola přesahovala kolejnice, vypadalo to skoro jako kolesový parník.
Neznámý vojín: vyhýbaje se na chodníku zúženém opravami okolojdoucím lidem, shodil jsem nechtěně ze skoby věnec. Deska říkala, když jsem tam ten věnec vracel, že tady 8. května 1945 padl neznámý vojín. Bylo to na rohu, sladké místo. Stroje silničářů hučely, rušno bylo. Nálada pod mrakem tomu místu dodávala smutek. Nechtěl bych tu umřít.
Malá Strana: nikdy jsem si nevšimnul, jak mohutný komplex je chrám svatého Mikuláše. Když jsem ještě v té budově kdysi studoval temno, tak mi to tak velké nepřipadlo. Ale pohledem z jihu to muselo ve své době působit mocným dojmem, i mě to teď vzalo. Baroko. Začínám baroku přicházet na chuť. Kopule a věž.
Schody: Nové zámecké schody jsem si zkusil vyběhnout, no dobře, tak tedy šel jsem je rychlým tempem. Přede mnou hodil nějaký sympatický pán peníze žebrákovi. Já bych to neudělal. Náhodou sice nejsem ve finanční tísni, ale nikdy žebrákům nedávám peníze, to už raději jídlo. Ale jak jsem toho pána viděl žebráka obdarovat, tak se ve mně hnulo svědomí a řekl jsem si, že mu také něco dám. Jenže když jsem šel přímo kolem, tak se na mě ten klečící člověk ani nepodíval. Prostě si jenom hybernoval, ruce sepjaté (to by se mi taky líbilo). Nic jsem mu nedal, když mu nestojím ani za pohled.
Skála: na nádvoří hradu je socha svatého Petra a u ní text z Vulgáty:
TU EST PETRUS. ET SUPER HANC PETRAM AEDIFICABO ECCLESIAM MEAM. Kdysi jsem to překládal s Hankou, a tak si budu vždy pamatovat, co to znamená: Ty jsi skála (petra) a na té skále postavím svou církev. Přijde mi to jako dobrá hláška pro nádvoří Pražského hradu.
Mariánské hradby: Vždycky jsem litoval turisty, kteří v domnění, že jdou na Hrad, vystoupili na Hradčanské a pak nevěděli cestu. Teď jsem tu cestu (jako už mockrát) šel v opačném směru. Mám vlastně dobré, že mi autobusy domů odjíždějí tak blízko od hradu. Kdybych byl někdy prezident, tak to budu mít na autobus blízko, to bude fajn. Kdybych byl poslanec, tak budu muset vyšlapat ještě navíc ty schody, což je ale nepochybně zdravé. Pak jsem procházel kolem staré brány v dělostřeleckém opevnění, když vtom mi poprvé došlo, že je to vlastně dělostřelecké opevnění.
Závěr: Pointa nebude (jak je u mně zvykem). Cestou autobusem po všech vesnických dírách, co jsou po cestě do Slaného, jsem si jenom tak říkal, jak je občas dobré ušetřit pár korun za metro a projít se Prahou.
Tak jsem zjistil, že jsem se mylně považoval za dobrého hráče Starcrafta. Třikrát za sebou mě Fín porazil. Padla na to dnešní noc, teď je půl šesté ráno. No nic, alespoň se mi otevřely oči, nebudu se nikde moc vytahovat. Teď jenom nevím, jestli mám se Starcraftem praštit, nebo naopak usilovněji trénovat.
Omlouvám se všem, kdo se minulý týden nedostal na tyto stránky. Chyba byla technického rázu na DNS serveru. Děkuji všem mým poskytovatelům webového prostoru (vše zdarma), že si na mě udělali čas a chyby zlikvidovali.
19. listopadu
Aneb jak jsem chtěl dát do opravy kytaru.
Gendrim měla rozpadlý nultý pražec a svěřila mi nástroj, abych jej odvezl do opravny. Řešil jsem to na poslední chvíli, a tak jsem hledal opravnu nástrojů na Internetu. V Praze byla k nalezení jenom prodejna Jakub Lis, kterou mám rád. Cestou jsem si říkal, že musím vypíchnout fakt, že to o tom opravování mají na netu, aby měli pocit, že ty stránky k něčemu mají.
"Dobrý den," obrátil jsem se na sympatického prodavače, "dočetl jsem se na stránkách, že berete kytary do opravy". "Hm, to tam je," odpověděl, "ale my už to měsíc neděláme."
AHA.
Nakonec mi ale poradil, prodal mi rozbitou součástku a navedl mě, kterak to můžu opravit sám. Slíbil jsem, že jestli se to povede, tak mu složím ódu. "Óda na nultý pražec", pojmenoval si to prodavač. A protože se oprava opravdu povedla (za pomoci pájky), tak si ódu můžete poslechnout. (Nahráno na tu opravenou kytaru).
Dneska jsem si cestou do Prahy koupil nový Respekt a dost dobře se u něj bavím. Má přílohu s titulem "Důkazy proti vládě". Novináři Respektu odložili tradiční jinotaje a šijou do zkorumpované vlády ostrým střelivem. Je to dobré čtení, sežeňte si.
13. listopadu
Ahmad Šáh Masúd byl polní velitel severní afgánské koalice. Přezdívalo se mu Lev Panšíru. Bojoval už proti Sovětům a pak proti Talibánu. Dva dny před útokem na WTC na něj byl spáchán atentát (sebevrahy převlečenými za novináře).
Masúd vedl odpor proti Talibánu mnoho dlouhých let. Kdyby mu někdo počátkem září řekl, že v půlce listopadu budou jeho vojáci v Kábulu, nevěřil by asi.
Škoda, že se toho nedožil. Sláva hrdinovi, měl by radost. Byl to dobrý muslim.
7. listopadu
To by bylo abych si nerejpnul do komunistů, když mají výročí. Bude to stručné. Víte, co znamená VŘSR?
Malý Listopadový Komunistický Puč.
2. listopadu
"Copak, udělali jste si výlet na Kladno?" ptal se Egon, když odtahoval Gendrimino auto (Dačku). Něco takového. A budeme si to dlouho pamatovat.
Jeli jsme s Gendrim pro Vlčka, který čekal na hlavním kladenském nádraží. S mojí nesmyslnou navigací jsme dost bloudili, navíc trefte večer na Kladně na nádraží! Nakonec nás na křižovatce kousek před nádražím naboural zezadu terénní Renault.
Následky srážky nebyly moc veliké, ale nebyly zanedbatelné. Řidič byl neuvěřitelně arogantní. Napřed dělal, jako že se nic nestalo, načež to chtěl vyřešit dvoustovkou. Nakonec z něho Gendrim svým příkladně asertivním jednáním vytáhla čísla pojišťovny a všechno potřebné.
Když si vzpomenu na chování toho řidiče, tak se mi ještě teď vyplavuje adrenalin. Celou cestu zpátky s Vlčkem jsme z toho byli zaražení. Načež v Kvíčku (předměstí Slaného) auto skončilo. Asi benzín.
Dopravní lapálie jsou v době mobilních telefonů vcelku nuda. Sláva Egonovi, který nás odtáhl k benzínce.
"Hm, výlet," řekla Gendrim. "A za všechny prachy".
Dnes má svátek Památka zesnulých.
To nemám z vlastní hlavy. Projděte si schválně někdy druhého listopadu pár stránek, které vypisují svátky. (Těšíme se na šestý červen: to má svátek Upálení Mistra Jana Husa.)
1. listopadu
Koupil jsem si novou knížku od Feynmana, jmenuje se O smyslu bytí a je o něčem úplně jiném, což ale nevadí, protože je to také zajímavé. Koupil jsem si ji protože (kromě toho, že Feynmana zbožňuji) jsem před nedávnem dostal mail s krásným dotazem, co je podle mě smyslem života.
Tedy začal jsem psát dlouhý text o tom, co je, co není a co by mohl být smyl života. Docela mě to bavilo, ale když to teď čtu, tak to nemá hlavu ani patu. Možná proto jsem to nakonec nedokončil. Teprve dneska jsem na ten mail odpověděl něčím konkrétním a věřím, že se Helča neurazí, když to sem zkopíruji:
Je mnohosložkový:
1. pomáhat lidem
2. pochopit svět
3. mít se fajn
1. Pomáhání lidem je velmi snadné, pokud mám lidi rád. Pomáhání lidem je jediný způsob, jak dosáhnout nadčasovosti. Je-li totiž jediným stykem s metafyzikou moje já (a to si myslím, protože jedině "já" nelze fyzikálně pochopit), potom mohu svůj přínos k věčnosti mohu realizovat pouze pomocí pomáhání jiným "já". Mohl bych jim taky škodit, ale to by z různých důvodů nebylo tolik přínosné.
2. Pochopení světa už je komplikovanější. Je to taková moje úchylka, prostě se snažím věci chápat. Zastávám názor, že na každý problém je dobré nahlížet z co největšího množství hledisek. Zejména se to týká problémů společenských a politických.
3. Mít se fajn chce každý. (Já si myslím, že není důvod neuvádět to jako životní cíl.) Zdaleka ne každý ale souhlasí s mým postojem: myslím si, že dobře se mohou mít pouze ti lidé, kteří minimalizují svoje očekávání. Pokud nebudeš od života nic očekávat a pokud budeš akceptovat, že můžeš kdykoliv umřít, pak tě život může pouze příjemně překvapit.
Tolik ve stručnosti. Každý odstavec by se dal rozvinout do samostatné eseje, ale to už by mohla být nuda.
Nevím, zda jste se někdy snažili rozluštit, co znamenají jednotlivé ručičky a kolečka na pražském orloji. Vůbec bych se ale nedivil, kdyby to někomu nedávalo smysl. Mně to totiž také dlouho nedávalo smysl.
Až včera jsem si všimnul, že měsíc a slunce jsou na orloji tam, kde jsou na nebi, totiž na ekliptice symbolizované znameními. Orloj má na obvodu nikoli 12, ale logicky 24 hodin, takže ho sluníčko obejde jednou denně. Spodní část orloje je vybarvena černě a pokud tam je sluníčko, tak je zrovna noc. Jsou tam i zóny pro svítání a šeření.
Na celé věci mě překvapilo hlavně to, že jsem se nikdy dříve nepokoušel Orloj pochopit, asi proto, že jsem mu neporozuměl na první pokus, z čehož jsem usoudil, že je to nepochopitelné. Tak nějak si to alespoň pamatuji.
Tak ve slánské knihovně je konečně počítač s katalogem pro veřejnost. Tak jsem ho hned musel zkusit. Hledal jsem jednu knížku, co jí doporučuje Radim. Počítač hlásil, že je na regále.
Jenomže jsem ji nemohl najít. Lokace souhlasila, zatřídění souhlasilo, nebyla tam. Protože jsou ale regály nověji přestavěné, raději jsem se zeptal. "Tahle knížka je ztracená," dozvěděl jsem se. Inu, na to jsem zvyklý. Jen mě stále udivuje, že se v tom katalogu nepoznamenává, že knížka není už půl roku k nalezení.
Prostě knihovnice jsou mnohem chytřejší než ten počítač. Je to proto, že počítače, programy a data v nich jsou závislá na předpisech (v nichž například není pojem "neznámá lokace"), kdežto knihovnice jsou normální lidé.
Chvíli po tom, co jsem neuspěl s jednou knížkou, jsem hledal konkrétní informaci z teorie strojopisu, protože o tom budu psát stránky. Byla tam na to polovina regálu, čili jsem měl slušnou šanci. Po deseti minutách marného listování jsem ale náhodou potkal Evu, která díky svému vzdělání věděla přesně to, co jsem potřeboval vědět.
Zdá se mi tedy, že nejlepší přítel člověka není ani kniha, ani pes, ale člověk. Přesněji řečeno knihovnice a jejich dcery.
E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/