číslo 8 - březen / duben 2000
http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Deníček Yuhůův, archivDeníčky z měsíců:Ještě starší deníčky:2004: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec 2003: 36, 35, 34, červen, červenec, srpen, září, listopad, prosinec 2001: 27, 26, 25, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18 E-mail:
janovsky@gmail.com |
ÚvodníkPřepadla mě jarní únava. Sice mi takhle blbě bylo už před Vánocemi, ale teď to můžu nazývat "jarně". Když zrovna nejsem v knihovně, kde vykonávám nějakou velmi nudnou činnost, tak doma spím. Občas se vzbudím, pustím si Hair, co mi půjčil Vajíčko, a ťukám do klávesnice. |
8. dubna
Strýček Egon (alias Vajíčko) sedává v novém krámku. Mají ho ve Slaném vedle Countráče. (Takovej AutoCountráč :-) Mají tam hezké police plné spotřebního zboží a klidně si tam můžete objednat počítač nebo dva. Tak se tam jděte podívat, až půjdete kolem. A kdyžtak si tam něco kupte, to víte, kvalita.
Chodím k doktorce Zajíčkové. V pátek jsem jí navštívil a když jsem jí popsal svoje problémy, tak mě chtěla poslat na nějaká vyšetření. Vylíčila mi je tak barvitě, že jsem se začal cítit poněkud mdle. Málem jsem tam na židli v ordinaci omdlel. A když paní doktorka zjistila, že jsem ráno neměl nic k jídlu (což jsem nemohl, protože jsem šel na krev), tak se nade mnou slitovala a normálně mi dala tyčinku Twiggy. Super, ne? Zajímalo by mě, jestli na to má nějaké zvláštní fondy.
Poděkoval jsem jí a slíbil, že její dobrotu rozmáznu na Internetu, což tedy činím.
3. dubna
Během dvou dnů jsem kocourovi Ajčimu vytáhnul dvanáct klíšťat. I takhle se projevuje jaro. Také se kocourkovi líbí, jak létají mouchy a svítí sluníčko. Mně se zase líbí, jak kvetou fialky, jsou to moje možná nejoblíbenější kytky.
24. března
Jak to spolu souvisí? Půjčil jsem si od Bíby knihu PHP od Jiřího Koska, což je asi náš nejlepší autor příruček pro webové technologie. Na jednom místě úvodu Kosek jako příklad zajímavé, ale zbytečné informace uvádí: "Oblíbená hudební skupina autora knihy jsou Jethro Tull." Cédéčko s touhle skupinou mi zase půjčil Egon. Tak si do učení se PHP skriptů pouštím tematickou muziku. A musím říci, že se to poslouchá pěkně.
Ivanka Devátá je herečka a spisovatelka. Měli jsme ji pozvanou do knihovny na Čaj o páté. Napsala pár knížek a umí hezky povídat. Jeli jsme pro ni s Pavlem do Prahy autem. Pavel řídil, já navigoval. Na zpáteční cestě jsme si s ní povídali. Tedy spíše ona povídala, to víte, starší paní. Že měla tři svatby, kde byla s jakým hercem, v jakých cizinách kde byla a říkala to všechno tak mimochodem. Zpočátku mi přišlo, že je docela namyšlená, ale znáte to -- první dojem.
Už na Žižkově jsme uvízli v nějaké polozácpě, načež paní Devátá řekla, že jsme pro ni měli poslat raději vznášedlo. Nevím proč, ale reagoval jsem na to takhle: "To by samozřejmě šlo, ale to máme pro významnější hosty." No prostě vtípek. Hned mi došlo, že jsem to možná přehnal. Ona na to něco jako že si sice o sobě nic moc nemyslí, ale jak jsem to myslel? Kdesi cosi bla bla. Asi se urazila. Tak jsem se jí omluvil, přijala to, pohoda.
Pak povídala o svých synech, o vnoučatech, o Menšíkovi, já jsem jí poslouchal a místy to bylo fakt zajímavé. Najednou jsme se nějak opět vrátili k mé "lichotce". Opět jsem se jí omluvil, ona řekla, že si to nějak nebere, ale že to bylo pěkné faux pas. "Jak jinak by se člověk měl učit, než chybami?", řekl jsem a vážně mě to mrzelo. Byla to docela fajn ženská. A říkala, že je škoda, že jsem nečetl její knížky, protože jsou "velmi vtipné".
V knihovně jsem na tom povídání s ní už nebyl. Když ale odjížděla, dozvěděl jsem se, že to moje přeřeknutí hned vyslepičila naší ředitelce. To nemusela. Má u mě vroubek.
Dneska jsem si to přebíral a došlo mi, proč jsem jí to řekl. Protože mě můj první dojem nezklamal. Je to namyšlená starší pani, která si hraje na dámu, utápí se ve své důležitosti, chválí si vlastní knížky, ale faux pas vyrábí sama. Jak jinak než faux pas se dá označit to, když mé nadřízené říká, jak jsem ji urazil, přestože přijala moji omluvu? Takže až někdy někam povezete Ivanku Devátou, vezměte si trabanta. Vznášedla si nechte pro vzácnější hosty.
Jo a když jsme paní Ivanku Devátou vezli přes Holešovice, vzpomněla si, že tu bydlel Menšík a jednou ji svezl autem. Přitom jí vyprávěl příhodu, jak jel na Moravě a potkala ho nějaká stařenka. A řekla mu: Jste nějakej moc tlustej, pane Menšíku! Pan Menšík jí podle líčení paní Deváté odpověděl takto: "A vy máte v hlavě nasráno, co s tím budeme dělat?"
Zasmál jsem se, ale zároveň mi zatrnulo, jak je Ivanka Devátá sprostá, třebaže jenom cituje. Chtěl jsem to zamluvit a pochválit, a tak jsem řekl: "To je dobrá odpověď, to si budu pamatovat."
"Vy to máte dobrý", reagovala paní Devátá, "ale já jako dáma to nemůžu použít".
... :-?
Mají to ty dámy těžké, že? Musejí si dávat pozor, jestli citují, nebo že si musejí dávat pozor, že nemohou být upřímné.
Jak jsem onehdy ve svém pokoji vykopal trubku s vodou, tak se mi ta trubka začala rosit. Po pár dnech dokonce praskla, chvilku byla povodeň a já to pak tak tak zapájel cínem. Jenomže ne dokonale, takže to trochu maličko ještě teče. Uvázal jsem na trubku knot, který podložen igeliťákem vede vodu do škopíku. Je to taková moje malá studánka. Nateče tam akorát tolik, že s tím zalévám kytky.
Pro
ty, kdo to znají ve Slaném, mám tip: Zajděte si ke Brodu, do míst, kde kdysi stávala
Pražská brána. Teď se tam zrovna přestavuje nějaký dům a asi v rámci těch oprav
také upravují tu mrňavou zahradu pod silnicí, do které je tedy mimořádně
přístup. Tož jsem se tam mrknul a zjistil jsem, že:
Ta silnice je ve skutečnosti na betonovém mostě, což jsem věděl, ale nevěděl jsem, že celý ten betonový most stojí na jiném -- pozdně gotickém -- mostě. Jasně patrné jsou dva oblouky, možná jich bylo víc. Kdysi pod tím mostem asi tekl potok. Jsou tam zvláštní kamenné stavby, možná nějaké cisterny. Mostní oblouky jsou z pískovcových kvádrů, místy podklenuté cihlami, asi později sloužily jako sklepy. Nad středověkým mostem je betonový blok s vozovkou, patrně z dob první republiky. Dnes je pod mostními oblouky feťácké doupě s množstvím odpadků. Potkal jsem tam zrovna nějakého mladíka, co chtěl zapálit (normálně to nedělám, ale s hořící svíčkou v ruce oheň neutajím). Tvrdil, že v té zahradě je poklop, pod kterým je vstup do podzemí pod kostelem, které vede dále do města. Možná kecal, ale ten poklop tam fakt je. Jděte se tam mrknout, dokud tu zahradu zase nezavřou.
Dneska celé dopoledne po celém městě vyřvával. Obvykle v něm pouštějí nějaké staré Gotty a pak něco řeknou, ne tak dnes. Asi po tři hodiny do rozhlasu někdo pouštěl normální rádio. Komerční. Včetně reklam na autobazary a tak. Úmysl bych v tom nehledal, prostě někdo zmáčknul nějaký čudlík navíc. Nakonec se kolegyně paní Kučerová zdravě na...la a zatelefonovala na úřad. Čekal bych, že jí odbudou poukazem ne technické problémy, ale nikoliv. Po chvíli to opravdu někdo vypnul a po městě se rozhostilo krásné ticho. Byl bych se kolegyni Kučerové hluboce poklonil, avšak bolela mne záda.
Stejně ten městský rozhlas nenávidím.
Tento postřeh bude dlouhý a nudný. Je o vlivu médií na člověka.
V pátek přišel k nám do studovny nějaký docela sympatický povědomý člověk. Můžu nějak pomoci?, ptal jsem se ho. "Jo", řekl. "Sháním Plamen. To je časopis, který vycházel v šedesátých letech." To ve fondu nemáme, tak jsem zavolal ředitelku, jestli nezná číslo do Kladna. Pán jí zopakoval přání a dodal: "Víte, já jsem z televize a my potřebujeme do scénáře Plamen."
Najednou jsme já i ředitelka roztáli a byli jsme strašně ochotní (nepřirozeně) a vymýšleli jsme, jestli by to nešlo něčím nahradit bla bla bla. Nevím, jak to nakonec dopadlo, jestli to sehnal, co mě na tom ale později zaujalo, byla ta moje ochota po té, co jsem se dozvěděl, že je z televize.
Ve dvanáct jsem šel na záchod, když mě na chodbě překvapil jiný sympatický mladý muž. Naprosto suverénně podlezl cedulku "PROSÍME NEVSTUPOVAT" a ptal se mě, kde jsou tady ty grafiky. Myslel Čepelákovu výstavu v muzeu -- úplně zabloudil. "Víte, já jsem z Mladé fronty a jdu to fotit," prohlásil. Načež jsem se nabídl, že mu odemknu zkratku a ukážu mu zvonek do muzea. Požádal mě, jestli bych mu nedělal statistu na focení, jako že si to prohlížím. To jsem odmítnul s tím, že mám za chvilku službu ve studovně, ale jinak bych asi šel (ve skutečnosti jsem hlavně potřeboval na záchod). Vtom jsem si opět uvědomil, jak jsem zase nadměrně ochotný, jenom protože je ten člověk z tisku.
Poenta: znáte kouzelné slůvko "prosím"? Je vážně kouzelné. Dnes jsem odhalil jiné zaklínadlo, patřící ale spíše do temné magie: "jsem z televize" nebo "jsem z Mladé fronty". Dejte si pozor a až to na vás někdo zkusí, obrňte se vtipem a v klidu to odchechtejte. Oni to jsou normální lidé.
Před chvilkou jsem si vařil třezalkový čaj a překvapilo mě, jak byl světlý. Třezalka normálně barví hodně do červena, tohle byla sotva růžová. Osladil jsem ho, přidal citrón. Po pěti minutách (až trochu vychladne) jsem si srknul -- byl úplně ledový. Také si spařujete čaj studenou vodou?
Mimochodem, všimli jste si někdo někdy, jak bylinkové čaje mění barvu, když se do nich přidá citrón? Poprvé jsem to viděl na Bilichově. Dundr mi tenkrát vysvětlil, že některé bylinkové odvary fungují jako lakmusák. Obzvlášť hezky se vybarvuje třezalka.
Máme v knihovně novou internetovou přípojku. Už mi můžete posílat velké maily.
E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/