Deníček Yuhůův

číslo 2 - listopad 1999

17. listopadu

Lidi koušou

Tak to alespoň chápe Ajči. Byli u mě na návštěvě čtyři lidé, mimo jiné Tač, Zuzka a Jirka, načež Ajči se zdráhal i vejít do pokoje, jak se jich bál. Nakonec se skoro odvážil přiblížit k Jirkovi, ale pak se zase začalo hrát na kytary, což kocourek nenávidí. Strašlivě prchal. Hudební nástroje by nejraději zrušil. Cizí lidé v kombinaci s hudbou se téměř vyrovnají oživlému vysavači.

Pastička

Máme v knihovně myši. Jenom trochu a docela maličké. Byl jsem pověřen sehnáním pastičky, tak jsem si řekl, že se pro ni stavím doma. Tak jsem šel domů a asi půl hodiny jsem hledal. Jenomže jsem nenašel. Zato jsem našel Bibli, kterou jsem dlouho nemohl najít. Nakonec jsem musel pastičku koupit. Nalíčil jsem do ní čokoládu a teď čekáme, zda se něco chatne (sic!).

16.listopadu

Leonidy přilétají

Ze středy na čtvrtek k ránu by měl být vidět neopakovatelný úkaz -- déšť meteorů. Budou vylétávat ze souhvězdí Lva. Prý zhruba každé tři sekundy jeden, ovšem velmi nepravidelně. Je to pozorovatelné asi jednou za třicet let. V menším množství by meteory měly létat už z úterý na středu. Ovšemže bude zataženo...

Post scriptum: opravdu bylo :-(

Zacyklení rodin

Tím, že jsem nastoupil do knihovny, jsem propojil dokola několik rodinně-pracovních vztahů:

1. Začalo to Evou Mojžišovou, která pracuje s mojí sestrou v jedné kanceláři a její maminka působí v knihovně v dětském oddělení. O tom jsem věděl předem.
2. Včera ale do knihovny volal můj švagr, protože domlouval vydání nějaké brožury, co knihovna potřebuje. Jak se to k němu dostalo, jenom tuším. Vůbec to nešlo přes mne. Další kolečko.
3. Ředitel Gymplu Dundr mě nedávno poprosil, jestli bych škole neudělal stránky. Šel jsem za Fořtem a ten mi řekl, že už na tom pracují nějací studenti a že to mám jenom zkoordinovat. Překvápko: ti studenti jsou Tomáš a Martin -- syn ředitelky knihovny a syn paní Kratochvílové, co se mnou zrovna sedí ve studovně. Hm.

(-: Pomalu se smiřuji s tím, že se do knihovny asi nakonec přižením. :-)

15. listopadu

Historická pravda

Všímáte si, jak před deseti lety všichni bořili komunismus? Mně to tak dnes podle rozhlasu a televize připadá. Abych nestál stranou, píšu o tom, jak jsem vnímal historické události před deseti lety já a jak jsem ten komunismus zbořil.

12. listopadu

Ekologická katastrofa

Byl jsem včera večer u Jirky a když jsem odcházel, venku si svítili hasiči a zametali takový absorbční písek nasáknutý benzínem. Svítili mocně a docela se divím, že jim od toho ten benzín nechytnul. Bylo to nad tou hvězdicovou kotelnou. Smrdělo to tam, ale myslím, že to v pohodě uklidili.

Dvě budovy

Ještě k tomu středečnímu Kladnu: Jel jsem tam jednak na vojenskou správu a jednak do knihovny. Vojenská správa sídlí ve hnusných kasárnách, které byly postaveny někdy asi v padesátých letech. Fakt hnusné místo.

Knihovna je secesní budova u autobusového nádraží (v jižním rohu toho prostoru). Zvenčí je zajímavá, ale co teprve zevnitř! Skvostná secese -- barvená okna, kovaná zábradlí, doplňky, duch místa. Nádherný svět. Opravdu doporučuji návštěvu. Hrubý nárys tvaru budovy můžete vidět na www.svkkl.cz , což jsou stránky státní vědecké knihovny Kladno.

Nechápu, jak je možné, že existují dvě natolik odlišná místa. To, že jsem je navštívil obě krátce po sobě, působilo markantně. Připadal jsem si jako na cestě z ráje do pekla. (Ještě že bydlím V Ráji 1260. :-)

11. listopadu

Sbohem, armádo

Vyfasoval jsem včera nádherný papír. Je tam českoznak a pod ním:

PROPOUŠTĚCÍ LIST
Z VOJSKA

Série PA   číslo * 009986

Ministerstvo obrany

A na druhé straně:

Podle § 22 branného zákona č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

propouštím z vojska

dnem 1. 11. 1999

JANOVSKÝ Dušan
(hodnost, titul, jméno, příjmení)

rodné číslo 7*cenzored/***

V KLADNO dne 10. 11. 1999        v z. prap.Vhanrničá&@

náčelník OVS

pplk. Ing.M. Šourek CSc.

kul. raz O 

A je tam červené kulaté razítko.

Paní z OVS

Na okresní vojenskou správu jsem vždycky jezdil s krajním odporem. Nejzajímavější (a nejhorší) to bylo u odvodu. To bylo někdy v roce 1991. Prostě nás tam svlíkli, nacpali po dvaceti do místností a nechali nás tam čekat. Repráčkem vždycky volali jméno někoho, kdo měl někam jít. Bylo to nesmírně stísněné a odosobněné. Pak mě zavolali, tak jsem se šel ve slipech postavit před asi pět lidí v uniformách. Měli blbé otázky, načež  jsem požádal o odklad kvůli studiu. Měli blbý kecy, jako jestli chci opravdu studovat nebo tak. No prostě hrůza.

Pak jsem jim tam rok co rok posílal potvrzení o studiu a když jsem náhodou zapomněl, tak mě předvolávali, jako že budu rukovat a takové jiné hlouposti. Párkrát jsem jim tam musel jet vysvětlovat, jaktože pořád měním školy. No DĚS. A ty pani na oddělení branců byly vždycky nepříjemné, jízlivé, dštily síru a kdyby to zvládly, budou dštít oheň. Bál jsem se tam. Takové sůvy to vždycky byly. No.

Když jsem posledně žádal o civilku, tak už byly takové hodnější, ale pořád odstup. No a včera, když mě propouštěli z vojska, úplně byly najednou hodný. A říkaly takový "á pane, jak se vám líbí na civilce?, knihovna Slaný, hmm, dobrý." Chápete? Totální změna přístupu. Prostě jsem byl najednou mimo jejich moc. Už na mě nemůžou. Síra a oheň se nekoná.

Morální poučení, které z toho vyplývá (kromě toho, že by se měla zrušit armáda), chápu následovně: Pokud někdo jste nebo budete úředník s nějakou mocí, nezapomínejte na to, že jsme lidi. A chovejte se slušně ke každému.

10. listopadu

Housle v optice

Ve Slaném na náměstí je Optika a mají tam ve výloze housle. A ty housle mají čtyři struny, ale nailonové. Co myslíte, dá se hrát na nailonové struny na houslích smyčcem?

Asi je to atrapa.

Česká pošta

Už od půlky srpna se chystám jedné kamarádce poslat balíček se třemi kazetami. Teď jsem se k tomu konečně dokopal a zabalil jsem je do úhledného balíčku. Přišel jsem s ním na poštu k balíkové přepážce a chtěl jsem ho poslat. Ale slečny balíkové pošťačky začaly vrtět hlavou, že jsem u nich špatně. Tak jsem se zeptal, kam s tím mám jít. A ony mi řekly, že nikam, že to nevezmou ani v listovní přepážce, natož v balíkové. Jsem se ptal proč a ony pravily, že je to moc malý balíček, že to vůbec neberou. Ukázaly mi, jak musí být velký, aby ho pošta vzala. Asi A6.

No ale představte si tři kazety v balíčku. To přece není nic tak malého. (Skoro A6.) Překvapilo mě to. Ptal jsem se slečen, co mi doporučí, a ony mi doporučily, ať si koupím velkou obálku a dám ten balíček do toho a pošlu to jako normální dopis.

"To si děláte srandu!," řekl jsem jim, ale ony děly, že nedělají. V tu chvíli jsem byl ochoten to do té Bratislavy poslat třeba prakem, hlavně abych nemusel použít služby předpotopní instituce, která neumí doručit balíček velikostně trochu pod míru. No vážně, proč si to do té obálky nedají samy?, já to klidně zaplatím.

Odešel jsem z pošty naštván s balíčkem v kapse. ZRUŠTE MONOPOLY! Zítra vezmu velkou obálku, napíšu tam tu samou adresu, dám do ní balíček a půjdu k listovní přepážce. Je mi jasné, že to zase neodešlu. Předpokládám, že ta obálka bude příliš tlustá. Nebo něco jiného. Vždyť Česká pošta si už nějaký problém najde.

Jirkův rébus

Jsem na stopě. Asi je to anagram! Jen aby mě nikdo nepředběhl.

6. listopadu

Nezmaři

Šel jsem do Dividýlka na koncert Nezmarů. Málem jsem se tam nedostal, ale nakonec jo. Hráli moc hezky a říkali naučené vtipy, které když člověk nezná, tak mu to nevadí. Pavlína Jíšová teda zpívá, si pište. A ta druhá holka taky hm docela jo. Výborný basák (pokud ne hrou, pak alespoň uměleckým dojmem). Zase mi kleslo sebevědomí, když jsem viděl samotnou Pavlínu hrát na kytaru Jeruzalém ze zlata, ten kytarový doprovod je docela složitý. Ona prý hraje na kytaru rok. Já hraju podstatně déle, ale tuhle písničku přesně zahrát neumím (taky mi za to Zuzka nadává, že jsem se to ještě nenaučil). Ale Zuzana to zpívá lépe. Ona totiž Jíšová jak na tu kytaru neumí, tak se přitom vůbec nesoustředí na zpěv.

Ale bylo to celé opravdu dobré. Nezmaři jsou výborně sezpívaní.

A jak jsem se tam vlastně dostal

Nemaje lístek z předprodeje jsem si říkal, že tam musím přijít včas (tak o půl hodiny), abych ještě nějaké sehnal. Jenomže ono se nezačíná v osm, jak jsem se domníval. Čili jsem přišel už po začátku. Paní trhačka lístků zakroutila hlavou, že už žádné lístky nejsou, ale když tedy jdu s kamarády (Pišin a spol. přišli pár sekund přede mnou), tak ať si stoupnu k baru. Stál jsem tedy celou dobu u baru. Ani jsem neplatil, jenom pár magů.

Renata daruje kočičku

Přišla k ní náhodou, ale potřebuje se jí zbavit, protože má psy. Kočička je holčička, mourovato-bílá. Je očkovaná. Stáří přibližně sedm týdnů. Hrozně krásná a hned předla, jak jsem ji chvíli držel, takže i inteligentní. Renata je ochotná po dva roky platit žrádlo a případnou sterilizaci. Spěchá. Telefon jsem si zapomněl vzít, tak mailujte mně nebo Renatě.

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/