číslo 9 - duben 2000
http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Deníček Yuhůův, archivDeníčky z měsíců:Ještě starší deníčky:2004: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec 2003: 36, 35, 34, červen, červenec, srpen, září, listopad, prosinec 2001: 27, 26, 25, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18 E-mail:
janovsky@gmail.com |
ÚvodníkByl jsem teďko nějaký čas nemocný, takže nyní, když opět vycházím ven, nestačím se divit, jak jaro pokročilo. Znáte tu pověst o nějakém středověkém človíčkovi, který si přál po smrti se každý rok na chvilku vzbudit na jaře? Hm. Inu, ve středověku lidé věděli, co chtějí... |
27. dubna
Raději než u počítače sedávám teď někde venku. Dělejte to taky tak.
16. dubna
Byl jsem se podívat na úžasné sportovní akci, která se zove čtyřiadvacítkou. Kdo to neznáte, tak je to vytrvalostí závod smíšených trojic v disciplínách terénního běhu, silničního kola a horského kola. Konal se v Kalivodech. Vedoucím závodu je Tač, tohle byl už pátý ročník. Ne, že bych tam jel sportovat, jel jsem tam potkat kamarády, co soutěžili, i ty, co jen jako já koukali. Tož byli tam všichni. Jedno družstvo dokonce z Litomyšli, skoro všichni z Katarze, celé vydavatelství Žaket kromě Evy a další.
Třebaže závod trvá přes osm hodin, mezi vítězným a druhým družstvem byl časový odstup 76 sekund. V tom druhém družstvu byli Majda, Vítek a Maty. Být jimi, tak jsem z toho smutný. 76 sekund!
No a vyhrál Tač a spol. (ten spol. neznám, takže pro mě vyhrál Tač). Gratuluji, pane vedoucí.
Tač byl vedoucí čtyřiadvacítky, ale závodil, takže zřejmě nemohl být rozhodčí. Tačovi pomáhala závod organizovat různá děvčata (Hanička, Jana M., Petra atd.). Nosila papíry, zapisovala časy na papíry a na obrovskou tabuli. Šel jsem takhle jednou kolem Jany Mikulecké, která si psala nějaké časy. Chtěl jsem jí udělat radost, tak jsem jí na nějakou otázku odpověděl: "Ano, slečno zapisovatelko." Slyšela to Hanička a řekla: "No tys tomu dal, Dušane! Jana je hlavní rozhodčí!"
Inu, to je tak, když chci dělat lidem radost!
No a jak jsem se tam dostal? No přece stopem!
Stopoval jsem poprvé po zimě a zase to na mě dý dýchlo: vůně trávy, smrad benzínu, tvrdá silnice, chůze pozadu a řidiči, kteří dělají, že mě nevidí. Mám to rád. Dal jsem to na dvě auta, mezi tím jsem šlapal asi šest kiláků. Šedá silnice se táhla ke vzdáleným kopcům jako rolovací lišta a když jsem došel na Hvězdu, daleko vzadu v ďolíku se okna slánských paneláků leskla v oparu. Šlapal jsem jako šílenec, šprkolil jsem si nesmyslné anglické věty a vychutnával si jaro. Na pařezech švestek se slunily ještěrky. Ta druhá přede mnou hned prchla, ale ta první o mě snad vůbec nevěděla, vyhřívala se hýbajíc akorát kůží na krku. Před Mšeckou hájovnou jsem si řekl: hele, Yuhů, co tady děláš? Ty jsi zase někde na cestě, viď? Juhů!!! Jaro!!
Od tvrdé silnice mě bolely podrážky. Auta kolem stotřicítkou. Bylo dusno. Borovice se kývaly v oparu řkouce ni-kdo - tě - hů - hů - Yu-hů - ne-be-re - co? Miluju to.
V tom modrém mírně popotopním autě byla spousta nástrojů, komba, dveře jak od autobusu a taky se tam vezl Sváťa. Málem jsem s Totáčema jel hrát do Rakovníka. Díky za svezení.
E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/