Deníček Yuhůův, archivDeníčky z měsíců:Ještě starší deníčky:2004: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec 2003: 36, 35, 34, červen, červenec, srpen, září, listopad, prosinec 2001: 27, 26, 25, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18 E-mail:
janovsky@gmail.com |
ÚvodníkZačaly prázdniny. Tedy jak komu. Civilkářům ne. Je to pro mě nezvyk, protože jsem během každých prázdnin byl buďto student nebo flákač. Nikdy jsem ale nemusel v červenci a srpnu denně někam chodit. Asi chcípnu. |
číslo 12 - červenec 2000
http:// dusan.pc-slany.cz/denik.htm
21. července
Loudal jsem se od serveru domů vrchní ulicí. Utrhnul jsem si pár jeřabin na jídlo a ta pani, co tam stříhala plot, mě pochválila, že vím, který strom je jedlý (jak bych nevěděl, jím je už 10 let). Málem jsem se zakecal o jeřabinách, když tu najednou slyším tiché volání:
"Pomoc, haló, tady jsem, pomoc, tady! TADY! Haló, pomoc!"
Obrátil jsem se na tu pani: "Někde je tady zavřená nějaká kočka," povídám. A pani že už dva dny to kotě nemohou najít. Odešla pro klíče od garáže a já jsem počkal, zda tam bude. A opravdu: po odemčení vyběhlo malé černé koťátko. Bylo vyplašené, hladové, ale ocásek mělo nahoru, živé bylo a všichni jsme vespolek měli velkou radost.
20. července
Jitka má dovolenou, tož uklízení padlo na civilkáře. A věřili byste, že mě to vytírání baví? Inu změna je život. Brzo mě to bavit přestane. Až vytírání přestane být změnou.
Ještě týden mi můžete v knihovně pošlapat umytou podlahu.
Za korunu, převážně beletrii. Co máme staršího ve dvou exemplářích nebo rozbité nebo ideologické, tak vystavujeme na chodbě. Kdo jste fanda do literatury, tak se můžete levně napakovat. Potřebujeme se toho zbavit. Jenom to prosím nikdo neříkejte profesoru Leopoldovi, jinak si to zase všechno odnese do nějakého domu, který se tak stane neobyvatelným.
Zakládám si na tom, že mám všeobecné vzdělání. Dneska nám ale přišel do knihovny nějaký pán s berlí a že prý potřebuje něco o magii. Sháněl svoje vnitřní slovo. Tak tady jsem ovšem rezignoval.
Ukázal jsem mu regál s okultismem a nechal ho škvařit se. Nechápu, jak mohou lidé natolik podléhat pavědám. Věřili byste, že naše knihovna má ve fondu více knih o numerologii než o matematické analýze? A že o drahokamech u nás nejdete jen jejich "léčivou moc"? A regál o "všeobecnostech" je plný ufonů! Atd.
19. července
Potkal jsem včera kamaráda ze základky. Moc rád jsem ho viděl. Prý se má špatně, protože už dva roky nekrade a je nezaměstnaný. Šel jsem s ním vsadit nějakou sportku, potřeboval si přilepšit k podpoře. Ptal se mě, jestli nevím o nějaké práci. Řekl jsem mu, že za rok budu zakládat firmu a jestli umí s počítači, tak bych ho vzal. Prý neumí, ale naučí se. Čemuž věřím. Z mých spolužáků byl totiž nejinteligentnější (jako jediný mě ve čtvrté třídě porážel v piškvorkách).
"Jedinou věc, co vím o počítačích, je, že kradená 486 je za patnáct tisíc," pravil. Měl předtím pravdu: opravdu už pár let nekrade!
Mimochodem mi řekl zajímavou věc o hracích automatech: člověk na nich začíná být závislý právě tehdy, když nedokáže odejít s výhrou. Zajímavá definice.
Tak jsem se ho ptal, jak shání práci. Z pracáku ho prý neposlali nikdy nikam. A nikde ho prý neberou, všude dělají, že jako chtějí čistý trestní rejstřík. Ale je to jinak.
"Lidi si myslej," řekl mi nakonec, " že nám Cikánům je na podpoře dobře. Ale neni. Z toho se žít nedá." Protože mám na civilce asi stejně jako on, potvrzuji, že se z toho žít nedá.
Jenom jednu věc nechápu. Jak může možná nejchytřejší kluk ve třídě skončit bez vzdělání a jako dlouhodobě nezaměstnaný? Je to jenom proto, že je Cikán? Můžou za to Cikáni, nebo Češi?
V úterý ráno jsem se vzbudil a Fín u mě pořád ještě pařil Diablo II. Přišel v pondělí s disketou, na které měl uložený .sav a vstal od toho ráno. Taky to tak občas dělám. Byla to pro mě ale tak trochu čest, vždyť na mém počítači hostoval držitel světového rekordu v nepřetržité pařbě (má 77 hodin)! Akorát to hrací cédéčko mi tu nenechal a jakože předtím měl hrací absťák on, tak teď ho mám já.
16. července
Trošku se učím programovat Flash, přičemž jsem narazil na vzorový prográmek. Je to automatická tvorba básničky. Když jsem si ho prvně spustil, vylezlo mi cosi rozkošného. Omlouvám se neangličtinářům, ale snad i na ně to trochu zapůsobí:
nocni midnight
cervena skies vysoka above
ono was walking hezky alone
feeling mrstne and zdarne
the only letici thing was the noha
nacervenala of midnight when kocicka sleeps
nocni mountain hezky toward cervena skies
kocicka rests below
13. července
Dneska jsem jda na oběd potkal u Ungeltu povědomého pána. Byl to pan Burda, senátor za Litoměřice a Slaný (ODS). Měl šedý oblek a doprovázel ho nějaký mladík v košili. Řekl jsem si: "hu!, copak tady asi dělá?" Ale nepřišel jsem na to, třebaže jsem ho sledoval. Náhodou jsem si ale při tom sledování všimnul jiné věci.
Jak šli ti dva po Londě směrem ke Grandu, míjely je snad dvě stovky lidí. Šel jsem po druhé straně ulice a schválně jsem ty lidi pozoroval. Svého senátora si nevšiml ani jeden kolemjdoucí (slovy: nula). Byl jsem tedy jediný, což mě vcelku překvapilo.
Nakonec jediné, co o návštěvě pana Burdy ve Slaném vím, je to, že si četl nástěnku Unie svobody a zmizel mi ve Willsonově ulici.
9. července
Sedím si takhle v noci u počítače, načež slyším za oknem bouchat do skla můru. Kouknu na ní a ona má uši. Aj!
Byl to kocour Ajči. Není mi jasné, jak se dostal na římsu okna. Představte si normální okno v patře, balkón i střecha vzdušnou čarou 3 metry prázdným prostorem, dolu osm metrů hloubka. Kaskadérský kousek. Koneckonců zvířátko umí létat a kouzlit, tak co se divím? Tohle byl ukázkový teleport, ale pak mu asi došly magy, protože vypadal vyčerpaně.
Pustil jsem ho dovnitř, aby se chudáček nezabil. Byl rád, něco mňoukal, načež mi to tu označkoval, takže jsem ve tři v noci škrábal zeď a míchal primalex.
A bylo to skvělé. Kdo nejel, prohloupil. Přijel jsem tam až na poslední dva dny, ale užil jsem si parádně. Stal jsem se členem Temporární armády, která cestovala časem.
Vyjížděl jsem v úterý v půl sedmé, švagr mě hodil do Kaznějova. Další auto jelo na Švihov. Cestou jsme viděli náádhernou dvojitou duhu. Nějací manželé mě hodili do Klatov, cestou mi koupili u benzínky kornout zmrzliny. Z Klatov jsem se chybně nechal odvézt do Sušice, kde jsem už za tmy strávil dvě hodiny a přečkal bouřku. To bylo tak: najednou slyším rachot, jak přijíždí dva náklaďáky. Nebyly to náklaďáky, bylo to krupobití, jaké jsem nezažil. Inu Šumava. Schoval jsem se do telefonní budky (Telecom si u mě šplhnul), která měla ale jen tři stěny (takže Telecom nic moc). Taky se tam přijela schovat nějaká paní na kole, která pozorujíc kroupy pravila, že je sklizeno. Po bouřce jsem myslel, že se do Horažďovic už dneska nedostanu, načež mi zastavil takovej pohodovej týpek, jenž mě o půlnoci odvezl přímo do Komušína. Anděl asi.
Co jsem zažil za dva dny na Starém mlýně:
Z tohoto krátkého popisu jistě pochopíte, proč lituji, že jsem tam nebyl celou dobu. Dle mého názoru připravili Gendrim s Vlčkem fantastický program, takže díky.
Původně jsem mířil do Plasů, což je u Plzně, ale pak jsem ztvrdnul v Písku do sedmi hodin večer (nikdo nebral na Plzeň), raději jsem změnil kurs a náhodou chytil přímé auto do Slaného. Takže jsem se ke švagrovi na chatu nakonec nepodíval. Ve Slaném jsem akorát zamával Marvinovi s Ajši, kteří jeli vlakem.
3. července
Dneska jsem se loudal od serveru po poli a koukal na kytky. Vzhledem k tomu, že jsem byl skoro celý den v práci, mi vůbec nedošlo, že je léto. Hledal jsem vrbku na čaj. A najednou vedle mě stála prudká vůně, sluníčko koukalo do očí a já si všimnul, že vedle mě je rozkvetlý hlouček vratičů. Už rozkvetlých. Zaposlouchal jsem se do bzukotu, vdechnul jsem mírně navlhlý podvečerní vzduch a v tu chvíli mi došlo, že takhle voní večer o prázdninách. Ale já prázdniny nemám a všechno, na co se prázdninového vzmůžu, je vyzobávání pšeničných obilek z klasů.
Kolem mě šla dvě pole nízkých slunečnic. Nízkých, protože květen byl suchý. Točily květy za sluníčkem, které jim nad hlavou pařilo. Pařilo starcrafta, neb jest sluníčko hvězdou. Bylo mi v tu chvíli líto, že jsem jenom v polích za Slaným. Že nejsem někde daleko, u potoka, v lese, nebo na silnici žízní mávající.
1. července
Koho? Inu Líbeho. Ale ne já, nýbrž ta slečna. To bylo tak:
Přišly k nám do studovny na internet dvě dívky a prý jsou tu poprvé. Tak jsem jim vysvětlil podmínky, ceny (40/h), zapsaly se. A že by prý chtěly něco ukázat, klasika (učím lidi ťukat adresy a klikat myší). Přitom s sebou měly lísteček a na něm mailovou adresu Líbeho.
Nebylo mi moc jasné, co chtějí dělat s mailovou adresou. Vzhledem k tomu, že jsou na netu prvně, nemají mail a nemůžou mu napsat. Tak mi po několika dotazech došlo, že chtějí mrknout Líbemu na stránku. Z hlavy adresu neznám, tak jsem tam lezl přes svojí stránku (čímž jsem je velmi zmátl) a navíc mi to nefungovalo (což je zmátlo dokonale). Nakonec jsem tu adresu nějak uhodl a bylo to. Slečny začaly brousit (já zatím říkal naučený text: "jsou na stránce místa, nad kterými se vám změní ukazatel myši ze šipčičky na ručičku -- to jsou odkazy, na které si můžete klinkout...", jenomže Líbe zrovna používá na odkazy takové ty aplety z frontpage, nad kterými se kurzor nemění :-) a za chvíli byly na Alešově webu jako doma. Stále ještě ale nenašly oblíbenou rubriku "kdo s kým". Jakmile se tam dopracovaly, tak jsem je opustil s tím, že už všechno umějí, a nechal jsem je, ať si čtou.
Při placení se s děvčaty snažím konverzovat: "Tak jak to šlo?"
"Nakopu ho!"
"Tak to nejste první," uklidnil jsem je.
"Stejně ho nakopu."
Líbe zřejmě bude mít o čem psát.
Pokoušel jsem se celý den rozchodit MySQL v PHP. Neúspěšně. Přitom to hází tak triviální chyby! Kdyby to dělalo alespoň něco záhadného. Ale to ne. Nejsložitější hlášku, co mi to vyhodilo, bylo "undefined or unsupported function mysql_connect()". Hrabal jsem se v tom snad pět hodin. Znáte ten pocit ze zbytečné práce?
Nedělní poznámka: tak jsem se na to vyspal, stáhnul si helpku od Koska, smazal jsem jeden středník a už to funguje. Teď ještě rozchodit to na serveru :-(
Protože jsem ve středu půjčil kytaru Gendrim na Vlčení a druhou kytaru má půjčenou Liška, tak mám doma nula kytar. Z toho vyplývá, že mě už pěkně svědí prsty. Housle mě po půlhodině přestaly bavit, piáno mám rozladěné, do bendža nemám chuť, flétny taky nevydrží dlouho. Kytara je kytara. Málo platné.
Dohrabal jsem se na Deratizéry, kteří křtili první album. Byl jsem na nich potřetí a jsou pokaždé lepší. Tentokrát vystupovali v pseudohistorických kostýmech, což nevadilo. Po nich hrálo Totální nasazení, tentokrát poprvé na akustické nástroje. Plzeňské pověsti, třetí kapelu, jsem si už nevychutnal, protože jsem usínal. Nudily mě. Asi jako laskavého čtenáře nudí tento odstavec.
E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/