Deníček Yuhůův

číslo 36 - duben 2003

http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm

28. dubna

Léčba soucitem

Tak čtu na webu různé hlášky typu "včera ta televize byla fakt strašná" nebo "ten a ten z televize je debil". Prodavačky v samoobsluze si povídají na téma "ta včerejší televize zase stála za ***" a "ta a ta z televize je kráva". 

Je řeč o týchž tvářích, které vídám zdálky na stránkách Blesku. Žádné jméno z těch omílaných "hvězd" mi nic neříká. Když se mi to stávalo dříve, říkal jsem si, že jsem nevzdělaný a že neznám špičky naší kultury. Dneska už vím, že nic jako špičky kultury neexistuje a že kdyby v televizi a v bulváru nebyli zrovna tito lidé, televize by si vyrobila tváře nové. 

A proto je mi líto takových řečí na téma televizních pořadů a jejich protagonistů. Samozřejmě jsou katastrofální! Mě na tom překvapuje, že si to lidi běžně neuvědomují, i když už je to tak tolik let. A divím se, že o té ubohosti píšou na stránkách a mluví v sámošce, jako by ta ubohost byla překvapivá.

Proč to píšu: Pomlouvání "herců" z televize mi přijde jako kopání do mrzáků. Také jsem to dělával a je mi to líto. Myslím, že by se televizáci a jiné "hvězdy" měli setkávat spíše se soucitem než s pomluvami. 

21. dubna

Dračí zvyky

K mému svátku dostal drak Aliki princeznu, kterou má zabalenou v průhledném plastu. Napřed ji poprzní a pak ji asi sežere. Princezna má hrozně dlouhé nohy, svatební šaty a botičky, aby mohla stát. Princezna se přes plast usmívá, ale poslední dobou mám pocit, že jí úsměv nějak ztuhnul. Drak se moc těší.

U Jonášů

Myslím, že už jsem jednou psal o tom, jak jsem pátral po předcích svého jména Janovský. Nakonec jsem se přes mormonské archivy v Utahu dostal k Jakubu Jonášovi z Chyňavy a k jeho synovi Janu Jonášovi (1642), který někdy kolem roku 1670 opustil Chyňavu a vydal se na Křivoklát, odkud pocházejí moji předci . Podle tohodle Jana Jonáše se jmenuji Janovský.

Sobota byla pod mrakem, cestoval jsem autobusem courákem z Berouna do Kladna, objíždělo to každou samotu. U cedule obce Chyňava jsem se trochu probral a říkal jsem si "hle, Chyňava". Autobus se propletl celou dlouhou vsí, než se otočil a zastavil. 

Cedule autobusové zastávky byla žlutá. Já na ni překvapeně zíral po celou dobu, co tam bus stál. Jestlipak víte, jak se ta zastávka jmenovala?

KDE

Nějak to psaní deníčku flákám. Navíc jsem si nedávno rozbil počítač, takže se teď potácím mezi starými Windowsy a KDE na Debianu. Oboje je dost velký psycho. 

Pokud náhodou nevíte, co je to KDE, tak já jsem to taky dlouho nevěděl. Je to grafické prostředí pro Linux. Kromě KDE existuje ještě GNOME, oboje je vizuálně velmi krásné. Někteří linuxáci tvrdí, že KDE i GNOME jsou molochy jako Windows a že by se měl na iXech používat jenom Window Maker.

Motá se vám z těch neznámých slov hlava? Mně se taky motala minulý týden, když jsem se na tom systému pokoušel nastavit správné fonty a češtinu. Nakonec tohle píšu zase na Windowsech. 

Linux je krásný systém, ale používat ho na grafiku místo Windows je asi nepochopení jeho významu.

10. dubna

Americká krása

Film.

Krása.

Závěrečné titulky

výskal jsem

a tleskal.

9. dubna

Konec žluté

Prostě už mě to pozadí žlutavé barvy totálně otrávilo. Projevovalo se to v tom, že jsem sem psal málo a méně. Na obědě v jedové chýši jsem se o tom svěřil Erikovi. Poradil mi, ať tu žlutou prostě smažu a hned to půjde lépe. Tak schválně.

Mimochodem jedová chýše je pořád stejně podezřelé místo, jako dříve. Akorát je tam nová vydávačka jídla, ještě hnusnější než ty ostatní. Chodíme tam na jídlo, jenom protože je to blízko. Teď na jaře je to ještě dobrý, ale začátkem léta to tam začne zapáchat mnohem zoufaleji.

Profesionalita lektorů

Mám to štěstí chodit na jeden z kurzů Dale Carnegie Course. Že je to obzvlášť dobré, jsem věděl z vyprávění. Jak jsem tam byl včera počtvrté, tak začínám chápat, že výjimečná profesionalita lektorů těch kurzů vyplývá z tréninku a spočívá v detailech.

On tam totiž zrovna náhodou byl velký šéf (master-trainer) z Anglie. Je v Praze, aby tu zkoušel zdejší lektory. Dozvěděl jsem se od něj, že ty zkoušky jsou velmi přísné. Fajn.

Teď ještě musím vysvětlit, v čem jsou ti lektoři tak dobří. Mimo jiné v detailech. Představte si třeba takovou běžnou scénu, kdy je účastník kurzu vepředu před ostatními a má za úkol pronést připravenou řeč. Klasika, žádný problém. Jenomže co když si s sebou vezme tužku? Nemůže pořádně gestikulovat, svazuje ho to. Nevím, co by se stalo na jiných kurzech, vlastně vím, nestalo by se nic.

Naše lektorka Míša ale nezaváhala ani sekundu. Naprosto rozhodně přišla k mluvčímu, s úsměvem mu tužku sebrala a nechala ho mluvit dál.

To jsou ty rozhodující detaily.

Předchozí deníček

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/