Deníček Yuhůův

číslo 31 - květen červen 2002

http:// dusan.pc-slany.cz/denik.htm

Během prázdnin si od psaní deníčku asi udělám prázdniny.

27. června

Příště ti ten volant...

Další příhoda z autobusu, jak jezdim každý den dvěma, tak už skoro odjinud zážitky nemám.

Prostě MHD autobus si kličkuje ze Smíchova a trochu se honí s jinými auty. Moc jsem si toho nevšímal, ale když jsme stáli na semaforu, řidič otevřel přední dveře a zařval z nich na "provinilé" auto:

"Příště ti ten volant urvu a narvu ti ho do ***le."^*

Hezký ne?

* pozn.: řidič nepoužíval hvězdičkování

26. června

Zdržující závory

Štve mě to každou chvíli, takže jsem se rozhodl o tom napsat. Vždycky mě fascinuje, jak autobus, jímž jedu, čeká čtyři minuty než projede vlak s pěti cestujícími. Budiž, to by se dalo skousnout. Jenomže ty závory jsou stažené potom ještě další tři minuty, člověk čeká, jestli náhodou nepojede ještě něco. Načež se závory otevřou.

Nechápu, na co České dráhy potřebují sedm minut blokovat silnici kvůli desetisekundovému přejezdu vagónu. Možná je čas vymyslet na to nějaký zákon, třeba jim to zdanit. "Daň za blokování komunikace" by se to mohlo jmenovat.

19. června

Magelan vítězí

Tak jsem si pavouka, který bydlí nad mojí postelí kolem lampičky, pojmenoval. Jmenuje se Magelan.

Vždycky jsem si myslel, že pavouci jsou predátoři pasivní. Natáhnou síť, počkají, až se do ní něco chytne, nechají to chcípnout a pak tu kořist vysají. No samá voda!

Včera Magelanovi vlétla do jeho sférické dvojsítě noční můra. Takový fakt velký motýl. Hned mi došlo, že můra pavoučkovi síť roztrhá. Ale myslel jsem si to jenom asi sekundu.

Najednou totiž pavouk zahájil akci. Rychlostí, kterou jsem skoro nepostřehl, se vynořil ze své komůrky a na dvakrát větší můru zaútočil. Skočil jí na hřbet a držel. Můra asi dvacet sekund zuřivě mlátila křídly. Všechno se odehrávalo na dně sítě, která to vydržela. Potom můře došla pára. Asi po pěti minutách, kdy se oba nehýbali, si Magelan můru odnesl do komůrky, aniž by ji pustil.

Asi po dvou hodinách, když jsem zhasnul, se můra probrala. Zmateně hýbala nožičkami, ale byla už mimo. Pavouk už ji nedržel. A během dneška ji sežral.

Televizi prostě nepotřebuji ani na přírodopisné snímky.

Společenstvo autobusu

Ze čtení mě vytrhlo pronikavé houkání klaxonů. Náš autobus MHD se řítil po dvouproudové silnici ze Smíchova a do tramvajové trasy vytlačoval bílou dodávku. Atmosféra plná napětí, hluku a strachu.

Dodávka šlápla na plyn a brzy se jí podaří vrátit do levého pruhu. Oba řidiči stále troubí. Autobus byl nucen trochu uhnout do pravého pruhu, ale u chodníku parkovalo osobní auto. Takové zašlápnutí brzd jsem v autobusu ještě nezažil. Babičky padaly ze sedadel.

Bílá dodávka vítězně zmizela v dáli. Oddychl jsem si, že to dobře dopadlo. A tam najednou bylo strašně zajímavý poslouchat lidi kolem v tom autobusu. Oni všichni nadávali na řidiče té dodávky. Jak nás vystavil strašnému nebezpečí, když se vracel z tramvajové trasy do levého pruhu. A ti lidé to podle mě říkali, ne protože by to byla pravda, ale prostě proto, že seděli v autobuse. Podle mě to totiž zavinil řidič autobusu, když úplně na začátku znenadání zajel do levého pruhu před dodávku a pak se s ní ještě honil. Ale lidé kolem to pominuli a sváděli vinu na dodávku jenom proto, že v ní neseděli.

Vzal jsem si z toho poučení. Lidé často zastávají stanovisko jen podle svého úhlu pohledu.

16. června

... a peníze se tisknou

Tak nám skončily volby. Víc zklamaný jsem už dlouho nebyl. Nejenom, že jsem dal hlas a důvěru straně, která nakonec obsadila s bídou devět křesel. Taky mě štve, že jsem se na tyhle volby čtyři roky těšil. Moje znechucení pramení z toho, že vyhrály strany s levicovým zaměřením.

Já fakt nechápu, jak lidé přemýšlejí. Jak mohla vyhrát strana, která geometrickou řadou navyšovala rekordní státní dluh a která je zkorumpovaná natolik, že vypsala veřejnou soutěž pouze na pětinu státních zakázek? Vědí to její voliči? Jak může být nejoblíbenější politik ministr policie, který tutlá mezinárodní průšvihy, např. ze zasedání MMF?

 Jak mohli tolik hlasů dostat komunisti? Vždyť to první, co by udělali, kdyby se dostali k moci, by bylo, že by mě zavřeli za příživnictví, probritskou špionáž a za svobodu slova. Si nedělám srandu! A přivedli by sem běloruskou armádu. Ve čtyřicátém osmém tomu taky nikdo nevěřil a stalo se.

Já bych třeba chápal, kdyby vítězila levice ve státě, kde by řádil tvrdý kapitalismus. Ale tak přebujelý sociální stát, jako je ten náš, mají málokde. Tak třeba já jsem se minulé léto jenom válel, chodil jsem si pro prachy na pracák a na sociálku a měl jsem se tak dobře, jako do té doby nikdy.

Je fakt, že neznám televizi. Možná, že kdybych se na ní díval, tak bych měl jiné názory. Alespoň mi to tak přijde, že většina lidí čerpá svojí politickou orientaci z obrazovky. Protože jinak si to nedokážu vysvětlit. Většina lidí si totiž podle mých poznatků myslí, že peníze se prostě někde tisknou.

Pravicová beznaděj

Na druhou stranu je fakt, že kdo chtěl volit pravici, tak to měl hodně špatný. Buďto volit Unii Svobody rdoušenou lidoveckým sociálně laděným hadem, nebo volit virtuálního Klause. Píšu virtuálního, protože mi přijde, že tenhle člověk snad nemůže v naší realitě existovat. Elegance, s jakou vždy říká něco jiného, než co nakonec dělá, je omračující. Říká, že je pro vstup do EU, přitom dělá všechno pro to, aby evropské představitele naštval natolik, že nás nebudou chtít. Hraje si na pravičáka, přitom drží čtyři roky u moci socialistickou vládu. Chce být charismatickým vůdcem, přitom nevynechá žádnou příležitost někoho ponížit. Dělá opoziční smlouvu, aby se ztrapnila ČSSD a přitom další volby sám prohraje. Atd.

Nakonec mi dělá radost jen jedna věc, totiž že se do sněmovny nedostal stíhačkový Pilip. Alespoň se moje oblíbená pravicová strana zbaví jednoho virtuálního Ivana.

Stručně

Začíná mi vadit dojíždění do práce. Odstartoval sběr čajových bylin. Potřetí jsem dohrál všechny kampaně Starcrafta. Hpa mi po síti poslal čtyři nová alba Jethro Tull, takže každou chvíli mám chuť hrát na příčnou flétnu. Za temné noci jsme na hájích v osmi lidech sehráli partii kulečníku s výsledným skóre 20:20. Na adrese www.javascript.cz jsem konečně pochopil, k čemu je JavaScript. Nánosy neuspořádaných předmětů v mém pokoji umožňují stratigrafické výzkumy. Uchvacují mě kvetoucí růže. Na tři a půl minuty jsem hacknul hlavní stránku Seznamu. Shlédl jsem film Čistá duše. Po půl roce jsem konečně naprogramoval Vlčkovi chat pro jejich klan. Volil jsem Koalici.

Milý pavouček

Nevim, jak někdo nemůže mít rád pavouky. Já je mám rád. Někdo chová pavouky v akváriu. Mně bydlí můj pavouk nad postelí.

Mám na čtení nad postelí zářivku. Jak mám večer otevřený balkón, létá hmyz k té zářivce. A jednu část zářivky obestavěl můj pavouk krásnou pavučinou. Má fantastický tvar, moc se mi líbí. Pavoukovi se taky líbí, u té zářivky je to určitě fantastická pozice. Pozoruju pavouka, jak tam každou chvíli loví. Přiběhne po síti, čapne mouchu a šup zpátky do hedvábné komůrky, co má usnovanou v rohu. Boží kino. Asi si budu muset pavoučka pojmenovat. Je šíleně velkej.

Čínské kavárny zavřeny

Omlouvám se za politická témata, ale tohle je další z nich.

V Pekingu včera zakázali internetové kavárny. Údajně pro zvýšení bezpečnosti po jednom hrozném požáru v jedné z nich. Fakticky ale je důvodem pro zákaz internetových místností svoboda slova.

Když mi bylo patnáct a šestnáct, končil u nás komunistický režim. Tenkrát jsem strašně zle prožíval, že se nemůžu svobodně vyjadřovat. Samizdaty se šířily pokoutně a příliš pomalu, nikdo neměl čas to přepisovat. Navíc byl každý papírový pramen vystopovatelný a autorovi hrozil postih, (klidně i vyloučení ze školy, pokud by se to neututlalo). Pravdivé údaje se nikde nedaly čerpat a vyjádřit názor pro víc jak pár lidí bylo nebezpečné. A to jsem to ještě měl dobré, že mezi mými spolužáky z věkových důvodů ještě nebyli agenti STB (o učitelích to prohlásit asi nemohu). Ještě štěstí, že jsme měli Svobodnou Evropu.

Nedávno jsem přemýšlel, jak by se změnilo informační prostředí té doby, kdyby už tehdy existoval Internet. Asi by bylo hodně jiné. V Americe si může založit stránku kdokoliv a poslat na ní informace odkudkoliv. Cenzura se nechytá.

No a něco takového asi musí nyní probíhat v Číně. Stát s totální cenzurou se prostě nemůže vyrovnat se svobodnou Sítí sítí. Tak zavírá kavárny.

3. června

 Únos metra

Když jsem ještě balil knížky v knihovně, začetl jsem se do Čtyřlístku. Zlý drak se tam proměnil v soupravu metra, nechal do sebe nastoupit Fifinku a pak jí unesl do svojí jeskyně pod Vltavou. Hodně blbá pohádka.

Dneska jsem takhle chtěl na Andělu nastoupit do soupravy metra, co právě přijela. Ta ale měla jenom tři vagóny. Ty dva poslední prostě chyběly. Nechápal jsem to, ale řekl jsem si fajn, nevadí, vejdeme se do tří. Jenže vlak neotvíral dveře. Po chvíli odbrzdil a i se zmatenými cestujícími, co chtěli na Andělu vystoupit, odfrčel pryč. Na Karlák. Pod Vltavu.

Trvalo mi dost dlouho, než jsem pochopil, co se vlastně stalo: řidič to neubrzdil. Prvními vagóny přejel stanici, a tak nemohl otevřít dveře, protože by někteří neměli kam vystoupit.

Jo a ještě si vzpomínám, jak to s Fifinkou dopadlo. Vzala mobil a z té jeskyně pod Vltavou zavolala Mišpulínovi a ten jí osvobodil. A co vy? Také máte v metru pod Vltavou signál?

16. května

Byl jsem na Tulákovi

Minulý víkend jsem strávil velmi nabitým programem. Ta akce se jmenovala "Tulák po hvězdách", trvala přes víkend a už dlouho mě nic tak nenadchlo a neunavilo. Zasvěceným možná svitne, když řeknu, že to pořádali Instruktoři Brno.

Příhod by bylo hodně. Chystám se na to udělat sólo stránku, uvidíme, zda se mi to podaří.

Nejlepší na tom je, že mám teď třicet nových kamarádů.

Lístky na shallinu

Už dlouho jsem se chystal na to, že si zahraju na Američana. Nikoliv vzezřením, nýbrž jazykem. Když jsem se v pátek ocitl v Brně, kde mě nikdo nezná, došlo mi, že je ta správná chvíle.

Napřed jsem se snažil nakoupit si v patrovém obchoďáku pár věcí. Dost jsem personál zmátl svým anglickým dotazem kde že najdu toaletní papír. Prodavačka potom ukázala směrem dolů ve smyslu "o patro níž" a pak kolegyni řekla: "já nevím, co chce, ale dole to budou mít". Ostatně jsme stáli v nejvyšším patře, takže měla pravdu.

Nejvíc mě asi dostal prodavač, který neuměl ani kváknout. Tak jsem se ho ptal, jestli někdo tady kolem (somebody around) umí anglicky. "Sambády, sambády, co to je..." pak se na mě otočil a řekl česky "košile, kalhoty, svetr, sandály?"

Zcela jiné reakce jsem se dočkal u prodavačky novin, když jsem si pak kupoval lístek na tramvaj. Až v posledním okamžiku jsem si uvědomil, že neznám anglický termín pro tramvaj, ale už bylo pozdě. Takže jsem s co nejameričtějším akcentem řekl: "two shallina tickets please". Dvacet čtyři, prohlásila suverénně a podávala mi dva dvanáctikorunové lístky. Zřejmě je na potrhlé Amíky zvyklá.

Ztracená klávesnice

"Dušane, můžu si od tebe na chvíli půjčit konzolu?," zeptal se mě Petr (něco jako kolega-šéf). Myslel tím, že chce na chvíli pustit k mému počítači, pustil jsem ho tedy.

"Ty mrcho," ozývalo se za chvíli z mého pracoviště, "já ti dám! Já ti ukážu. To jsou ty iXy. Nemám klávesnici. Vzpamatuj se, potvoro!" Otáčel se přitom občas směrem ke svému počítači, který vesele vrněl.

To je totiž zásadní rozdíl mezi linuxáky (Petr) a windowsáky (třeba já). Mně když přestane fungovat klávesnice, tak zakleju a jdu restartovat. Ovšem linuxák když mu přestane fungovat konzola, tak jde k jinému stroji, přieSeSHáčkuje se a jde to spravovat. A kleje přitom.

Pak se Petrovi podařilo najít zrádný proces, zabít ho a bylo všechno v pořádku i bez restartu. Ještě je třeba poznamenat, že jemu se to stalo poprvé, kdežto mně chcípá klávesnice každou chvíli. Už sám velmi dobře vím, že Linux je stabilní systém. Teď jsem to ovšem měl možnost vidět na živo a byla to neopakovatelná podívaná.

7. května

Jedu na Tuláka

Přihlásil jsem se na akci, která se jmenuje Tulák po hvězdách. O průběhu akce se možná rozepíšu někdy příště (zejména pokud to bude stát za to). Nyní se musím podělit alespoň o papír, který budu odevzdávat před začátkem. Je na něm mimo jiné:

• ... akce se zúčastním na základě vlastního rozhodnutí a na vlastní odpovědnost
• mám právo požadovat informace o připravovaném programu, především o možnostech případných rizik...

No prostě si připadám jako děsnej drsňák.

 Zemřel Lebeď

Je to sice týden stará informace, ale nedá mi to, abych se nerozepsal o tomto ruském politikovi. Býval málo oblíbený pro svou údajnou radikálnost, ale já si myslím, že byl výjimečný tím, co dokázal. V poslední době byl guvernérem Krasnojarské oblasti, ale to není tak důležité. Důležité z mého pohledu je, že to byl mírotvorce.

Když se v devadesátých letech v Podněstří vyhrocovalo napětí mezi Rusy a Moldavy, přijel tam Lebeď a domluvil mír. Dost Rusů ho tehdy nemělo rádo, protože si myslelo, že podmínky pro Rusy byly nevýhodné. Ale byl to mír.

Něco podobného se opakovalo v první čečenské válce. Ruská armáda neúspěšně dobývala Groznyj a fakticky dostávala na prdel. Jenže ruská armáda je velká, a tak teoreticky mohla do Čečny lifrovat jednu jednotku za druhou ještě pár let. Jenže přijel Lebeď a domluvil Chasavjurtské mírové smlouvy. Rusové fakticky ustoupili, díky Lebeďovi si ale zachovali tvář.

No ale zase kvůli tomu Lebedě neměli rádi. Pak si to po pár letech pod vedením Putina vynahradili a Čečnu dobyli, ale jenom za cenu obrovského utrpení (skoro genocidy) místního obyvatelstva.

Lebeď byl člověk, který málo mluvil a hodně dělal. Mimochodem výsadkář. V poslední době se snažil vytáhnout z bryndy obrovskou část Sibiře, když si ho tamní obyvatelé zvolili. Jenže je to tak velká země, že se tam musí lítat vrtulníkem. Jaký lepší konec by si mohl výsadkář přát?

4. května

Nejlevnější dovolená

Nevím, jestli znáte v Praze na Plzeňské ulici takovou rozpadlou čtvrť malých baráčků. Některé z nich už nemají střechy, tísní se ve svahu a prorůstají býlím. Na jedné z mála zachovalých střech je obrovský žlutý nápis OBVODNÍ ÚŘAD NÁŠ SPRÁVCE, aby se jako vědělo, kdo může za to, že se ty baráky rozpadají.

Jezdívám kolem autobusem, a tak jsem si všimnul billboardu umístěného hned vedle pobořené čtvti. Hlásí: NEJLEPŠÍ A NEJLEVNĚJŠÍ DOVOLENÁ, Fisher.

Vypadá to, jako by Obvodní úřad zakládal rekreační zónu...

Předchozí deníček

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/