Deníček Yuhůův

Deníček Yuhůův, archiv

Deníčky z měsíců:

Ještě starší deníčky:

2005: leden, únor, březen

2004: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec

2003: 36, 35, 34, červen, červenec, srpen, září, listopad, prosinec

2002: 33, 32, 31, 30, 29, 28

2001: 27, 26, 25, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18

2000: 17, 16, 15, 14, 13, 12, 11, 10, 9, 8, 7, 6, 5

1999: 4, 3, 2, 1

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček https://yuhu.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz

Prosinec

Jako každý rok, opět mě totálně štve, jak se od půlky listopadu začíná blbnout s Vánocemi. Ještě že nekoukám na televizi, vánoční reklamy prý naplno jdou už čtrnáct dnů. 

číslo 27 - prosinec 2001

http:// dusan.pc-slany.cz/denik.htm

24. prosince

Blahobyt

Dneska jsem si toho všimnul. Žijeme v blahobytu. Alespoň koukám-li se z pohledu dítěte vyrůstajícího v normalizačním období. Máme dnes spoustu jídla, hezké dárky, drahé věci. Kamarádům a blízkým jsem mohl rozdat dárky, jaké jsem chtěl. Je nám teplo, teče voda a elektrika svítí. 

Máme obrovské štěstí. Ocitli jsme se ve skvělé době. Život je krásný.

Za Eskymáka

Když občas přijedu navštívit sestru, vítají mě její hlášky. "Porce se zmenšují!" je nejčastější znění. Předminule to bylo "hele jde za člověka", to když jsem přijel v kravatě. Tentokrát jsem po příchodu od holek zaslechl: "a za co jdeš dneska?"

Narážely na mojí péřovou bundu. Ona tedy není úplně moje (dostal jsem jí po někom), ale hlavně je oranžová. Oranžovou bych na sebe normálně nevzal, ale když venku zuří větry a mrazy, tak nějakou barvu skousnu. 

Taky jsem v té bundě přišel před týdnem na zkoušku. Gendrim se Zuzkou se chechtaly asi tři minuty. "Eskymák!" 

Vtip je v tom, že si tu bundu začínám oblibovat. Asi ji budu nosit i nad nulou. Na dobré se snadno zvyká. Hlavně, že je teplo. Co z toho, že se musím mezi příbuzenstvem představovat? A říkat: "jdu za Eskymáka".

22. prosince

Vánoční nestíhačka

Tak máme po koncertu, čímž se mi otevírá možnost začít přemýšlet i o jiných skopičinách než o hudbě. V tuto chvíli mám na sobě sedm vrstev oblečení, neb jsem se právě vrátil z toho koncertu. Zpívali jsme v klášterním kostele ve strašné zimě. Tak snad se to povedlo. Fotky nebudou. 

Ba ne, Honza Kodad vyslal na koncert dceru a výsledné fotky vystavil ve fotogalerii. Děkujeme!

Kongo

Přečetl jsem za ten kousek prosince pár knížek, úplně jsem zapomněl referovat. Kromě prvního dílu Šóguna a nějakých detektivek jsem zkusil i Kongo od Michaela Crichtona. 

Kdyby nebyl Crichton můj oblíbený autor, tak bych to asi nečetl. Nutno přiznat, že kdybych věděl, jak se bude vyvíjet děj, tak bych to asi taky nečetl. Je to to samé, co Batličkovo Rájem a peklem, akorát z jiné doby a jiného světadílu. Nakonec vybouchne sopka a všechny modré diamanty to zasype. Jak netradiční!

8. prosince

Zkáza LIFO systému

LIFO znamená Last In -- First Out. Je to termín užívaný v informatice a ve skladech. Znamená to jenom to, že první ze skladu jde ten kus, který tam přibyl poslední. Opakem je FIFO.

LIFO systém používám při cestování na lístky. Abych si nemusel pamatovat, který lístek jsem si v metru cvaknul poslední, všechny si je napichuji na jeden spínací špendlík. Kdyby přišel revizor, tak ten platný bude ten na vrchu. Last In, First Out. 

Ve čtvrtek večer revizor konečně přišel. Četl jsem si zrovna knížku, trochu mě vyrušil. No neva. Odpíchnul jsem si poslední lístek a podal jsem mu ho. Jenom jsem se trochu bál, zda mu nebude vadit, jak je lístek propíchnutí. To mu nevadilo. 

"Ten máte ale z dopoledne," řekl mírně revizor. Což byl nesmysl. Asi mi to špatně cvaknul strojek. 

"Za to já nemůžu," bránil jsem se. "Takhle se mi to cvaklo. Můžeme na Můstek a zkontrolujeme to!"

"Jenže tenhle lístek je z Dejvické," zchladil mě. Evidentně jsem mu dal předposlední lístek. Jak to? Ještě jsem si pamatoval, jak jsem si ten poslední lístek skládal a napichoval. 

Nakonec (je to nuda) se aktuální lístek objevil. Byl na jiném spínacím špendlíku (nosím jich s sebou asi tucet). Můj dokonalý LIFO systém tím dostal dost velkou morální ránu. Budu se nad tím muset zamyslet. 

Byl jsem rád, revizor byl rád a ještě se mnou pokecal o čtení. Shodli jsme se, že knížky jsou vždycky lepší než filmy. Málem jsem na Hradčanské zapomněl vystoupit. 

4. prosince

Půvabná lékárnice

"A chcete homeopatii?" Tak to byl její první dotaz, když jsem chtěl něco na kašel. Neptala se, zda chci proti dráždivému nebo na odkašlávání. Ptala se jenom, zda chci homeopatický lék a rovnou pro něj šla do regálu. 

Moje striktně odmítavá reakce ji uvedla do rozpaků, ale pak tedy vytáhla nějaké normální kapky. Něco neznámého. Fytoterapie (to asi jako že je to z kytek). Žádná chemie. Prý je to proti dráždivému kašli i na odkašlávání. Tož jsem to koupil. 

Doma jsem s rozčarováním seznal, že jsem koupil německý břečťan naložený v lihu. Zkouším to brát už dva dny, ale kašlu dvakrát hůř. Je to podfuk.

Příště tedy neskočím na krásné bylinkové oči lékárnic, ale poručím si pořádnou chemii. Účinnou. 

2. prosince

Narozeniny

V Bibli a ve starých mezopotamských pramenech se uvádějí neuvěřitelně dlouhé věky panovníků (tisíce let). Svádí to k domněnce, že čísla nevyjadřují roky, ale měsíce nebo týdny, či dokonce dny. 

Zkuste si spočítat věk ve dnech! Jde to třeba v Excelu. Do jedné buňky zadejte datum narození, do jiné dnešní datum. Pak je ve třetí buňce odečtěte a výsledek převeďte na číslo (příkaz Formát - Buňky - Číslo - obecný). 

No a mě je dnes devět tisíc devět set devadesát devět dnů. 

Podlehl jsem

Prostě jsem si opatřil mobil. Hrůza, co? Už ho potřebuji. 

Číslo tady asi prozrazovat nebudu, ale prozradím operátora: Peagas. A víte proč Paegas? Protože inzeruje v Respektu!

Když jsem se s mobilem chlubil Egonovi (prodává v Autocontu ve Slaném vedle Countráče), tak mi lehce sdělil, že on má to samé na prodej přibližně o pět stovek laciněji. No co nadělám!

Na mobilu nyní ponejvíce pařím hry, učím se s ním zacházet, ale čtení příručky stále odkládám. Taky na to dojde. Ale teprve až "selže všechno".

PS po několika týdnech: obával jsem se, že mobil ztratím. Zatím ho jenom pravidelně zapomínám doma. Stihnul už jsem ale ztratit jinou věc: tu příručku. Ještě než jsem ji přečetl.

Podlehl jsem nemoci

Teda ne úplně, ale skoro. Kašlu, teplotu mam a tak různě. Naštěstí za mnou přišla Lucka, a tak jsem měl alespoň trochu péče. Četli jsme si spolu Gilgameše (Sumerský hrdinský epos převyprávěný Zamarovským). A za noc a den jsme ho přečetli. Teda četla hlavně Lucka. 

Gilgameš mě překvapil svojí jednoduchostí. Je to vlastně asi nejstarší literární dílo (kam se hrabe Homér). Také mě překvapil tím, jak nevyužil různých možných zápletek a zvratů, které se nabízely. Asi že autor neměl nic načteno. Jak by také mohl mít načteno, když tvořil první literární dílo!

No ale musím říct, že mi legenda o hrdinovi moc zdraví nepřidala :-))

 

Předchozí deníček


E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/