Deníček Yuhůův

číslo 22 - květen 2001

http:// dusan.pc-slany.cz/denik.htm

29. května

Jak psát

Náhodou mě v knihovně zaujala knížka s názvem "Umění psát". Je od nějakého amerického spisovatele, který popisuje, jak spisovateluje. Místy je to docela zajímavé, ale většinou jsou to bláboly. Zrovna před chvilkou jsem do té knížky strčil záložku, protože mě moc nebavila. Ještě jsem si ale stačil mimoděk přečíst název další kapitoly:

"Jak udržet čtenářovu pozornost."

Kosatce na poli

Do okraje našeho města je zakouslé pole. Prostě jak se stavěla sídliště, tak tam zbylo místo. Akorát supermarket tam teď trůní, jinak prostě pole. Řepka a tak.

A na kraji toho pole, v neděli podvečer, jsem našel trs kosatců. Jak bylo vlhko a pod mrakem, kosatce pronikavě voněly. Pak jsem si kolem nich všimnul spousty dalších kytek. Knotovky, chrpy, něco neznámého, nerozkvetlý mák a tak.

Nemá to pointu snad kromě toho, že jsem si kvůli těm kosatcům všimnul té spousty dalších kytek.

Opět mám koho volit

Když se nedávno sestavovala stínová vláda čtyřkoaly, tak jsem z toho byl pěkně otrávený. Kalouska mít nemusim a pámbíčkáře prohnilý z Lidovců taky ne. Protože jsem příznivec Unie Svobody, bylo mi líto, že se dala do spolku s hadama. Nejradši bych v tu chvíli čtyřkoalu rozpustil. Nechtěl jsem volit lidovce.

Jak si ale ti lidovci zvolili Cyrila za šéfa, tak snad s nimi bude rozumná řeč. Cyril je sympaťák, ale hlavně to byl on, kdo se nesmířil s Kalouskem. Volím čtyřkoalici.

21. května

Výlet na Střelu

Voda je kalná, asi ještě po jarních přívalech, ale všechno kolem řeky kvete. Milióny pampelišek. Pod stromy pomněnky, silenky, blatouchy; hlohy na krajích lesa tvoří bílou záclonu. A ty barvy! Ptáci všechno chápou a řvou. Je fajn občas vypadnout ven.

Ovlivnitelnost

Rozebírali jsme s Radimem (kromě jiných věcí), do jaké míry se dá člověk ovlivnit. Třeba reklamou nebo společenskou náladou. Když nakupuji v obchodě, vybírá opravdu můj mozek, nebo vybírá program, kterým mi ten mozek zavirovala reklama? Když s někým diskutuji, vyjadřuji názory svoje, nebo vlastně jenom to, co jsem někde slyšel?

Probírali jsme taky trochu Orwela.

Sice jsme neudělali žádný poznatek, ale bojíme se, že lidé jsou ovlivnitelní hodně. Záleží to asi na konkrétní osobnosti. Zajímavé, jak si věříme, že patříme mezi ty méně ovlivnitelné (třeba já). Já třeba na reklamu nedám skoro vůbec.

Načež mě Radim nahnal strach paralelou, v níž se vžil do role reklamního agenta: "Mě ale nezajímají otevřené servery, které se dají snadno hacknout, to je nuda. Já se snažím proniknout do těch, které se chlubí velkou bezpečností. A dělají to tak všichni."

Omlouvám se laskavému čtenáři, že ho nudím teoretickými příměry. Ale pokud se považujete za kdovíjak svébytné, dejte si pozor, aby se na vás někdo nezaměřil. Třeba nějaký Velký bratr.

17. května

Vymítač vetřelců

Včera v pět hodin ráno se mi na okno teleportoval ježek. Vypadal sice jako můj kocour Ajči, ale měl místo chlupů bodliny. Pustil jsem ho dovnitř, odmítl jsem se s ním mazlit a poslechl jsem si jeho oslavnou báseň na kocoura Ajčiho.

Pokud jsem mu tedy dobře rozuměl, tak Ajči v noci potkal vetřelce. Aliena. Zná ho z vyprávění a ví, že je to záporák. Čili kočička nelenila a vetřelce eliminovala. Nějakým kouzlem či jak, tuhle pasáž si nepamatuji. Ale věřím mu. Ajči je zdatný protivník. Kdyžtak si to od něj nechte zopakovat, bude mít radost.

Jisté úskalí tkví ovšem v tom, že Alien před svým zánikem také nelenil a stačil kocoura napadnout chemicky. Prostě ho osliznul. Smradlavým průhledným lepkavým slizem. Než došel Ajči domů, sliz mu trošku zaschnul a slepil mu chlupy. Roztomilý ježeček.

Důrazně jsem zatrhnul ježkův nápad přespat v mojí posteli, takže skončil na kočičím křesle. Po půl hodině čtení jsem se rozhodl, že ten puch nebudu dále snášet a rozhodl jsem se ježka umýt. Napřed mokrým hadrem.

Nevím, zda jste někdy utírali aliení sliz mokrým hadrem. Nezkoušejte to. Nejde to. Ani ježka to moc nebavilo. Rozhodl se, že mu otevřu do chodby, tím mi poskytl záminku odtáhnout ho do koupelny.

Takže teďko mě nenávidí. Měl jsem asi štěstí, že mu po tom vymítání alienů a teleportaci nezbylo moc magů. Byl to zajímavý zážitek -- metamorfovat ve vaně zmítajícího se ježka na zmoklou slepici a nakonec na kočku.

15. května

Oblíbená banka?

Potkal jsem Hanku, jak stojí před spořitelnou frontu na bankomat. Zakecali jsme se, přišla přitom řeč i na Českou spořitelnu. Mimochodem neznám strašidelnější instituci. Vždycky, když tam musím něco vyřizovat, tak tam hoďku čekám, načež se dozvím, že jsem u špatného okýnka. Tak jsem Hance tlumočil svůj údiv nad tím, že má konto ve Spořitelně. "No jo," odvětila, "ale tyhle bankomaty jsou všude!"

Což je argument. Nedávno navýšila Spořitelna poplatky za využití bankomatů pro klienty ostatních bank někam k padesáti korunám za jeden výběr (takže tam už raději nevybírám, stejně nemám z čeho:-). To mi přijde jako jediný rozumný důvod, proč mít účet ve Spořitelně.

Po pěti minutách, který jsme trávili rozhovorem ve frontě, rozhodil ten pán u bankomatu rukama a prohlásil něco jako že jsme skončili. "Ahoj babi!" Bankomat mimo mísu.

Hlavně, že má Spořitelna ty bankomaty všude.

14. května

Nestíhám

Příprava Projektu Indigo, Gawaina na Pravdě, stavba a předělávání několika stránek mě tak vytěžují, že skoro nemám myšlenky na psaní deníčku. Kdo by to byl řekl, že? Když mám teď stále volno.

5. května

Civil

Od té doby, co jsem v knihovně skončil civilku, je to teprve týden. Ale je to fantazie:

• ráno nemusím vstávat
• nemusím přemýšlet, co jsem kde nedodělal
• můžu v klidu říct, že považuji ředitelku knihovny za nekompetentní
• můžu jet kdykoliv kamkoliv
• můžu si shánět zaměstnání
• můžu za práci dostávat peníze

Prostě svoboda. Zrušme vojnu! A co jsem během toho týdne dělal:

• válel se
• ťukal na počítači
• válel se
• a tak vůbec.

Beltine

Aneb Čarodějnice. Slavili jsme s kamarády příchod jara. Byli jsme na Kejkole, šli jsme pěšky. Cesta byla napřed nudná, pak hnusná (auta) a pak hezká (lesem).

Gendrim s Králíčkem mají můj obdiv za přípravu pěkného obřadu.

Kolem ohně byly skály a les a krásné počasí. Načež ráno modré nebe.

Chvála automatizace

Byl jsem se podívat na pracáku, abych od státu dostal nějaké drobné, zatímco se budu válet. Mám ale zvláštní schopnost navštěvovat úřady mimo úřední hodiny. Jediné, co na chodbě pracáku zrovna fungovalo, byl počítač.

Inu, počítač... Jak se to vezme. Spíše to byl takový pult z masivní oceli, aby to nikdo neodnesl (jsme v Čechách). Akorát nahoře z toho koukal monitor aktivní na dotyk. Obrazovka hlásala: Vyberte si práci.

Protože zas tak často počítač prstem neovládám, neodolal jsem a zkusil to. Software byl poněkud těžkopádný, přesto se mi podařilo zvolit si místo práce a profesní zaměření a spustit vyhledávání.

"Bohužel, nebylo nalezeno místo odpovídající vaší volbě" nebo tak něco. Tak znovu.

"Bohužel, nebylo nalezeno místo odpovídající vaší volbě." A potřetí totéž. Došla mi trpělivost. Proč jsou v menu toho programu uvedeny profese, ze kterých není nic v databázi? Přece není takový problém napsat tam SQL podmínku!

Jinými slovy ten software je ve skutečnosti velmi špatný. To je tak, když se něco dělá pro státní úřad. Škoda, monitor s aktivním displejem a ocelovou karosérií musel stát spoustu peněz.

Pohotovost

Včera jsem se začetl do další knížky od Michaela Crichtona. Není to taková bomba jako jiné jeho knížky, ale je to rozhodně zajímavé. Například popisuje případ pacienta, kterého přijali s vysokými teplotami a neurčitými bolestmi břicha, dělali mu různé testy a nikdo netušil, co mu je. Načež byly vypisovány různé možné diagnózy.

Jak jsem to četl, tak se mi dělalo trošku mdlo. Zalehnul jsem a vzbudil se po čtyřech hodinách -- bylo osm večer. Trochu mě bolelo břicho, naměřil jsem si teplotu 38,6. Divné bylo, že mě nebolelo v krku, čímž by se ta teplota vysvětlila. V duchu se mi honily hlavou možné diagnózy. Asi bych neměl tolik číst. Fakt mi bylo hodně mizerně. Přemýšlel jsem, zda si nemám zavolat pohotovost.

Jako že jsem velkej magor, začal jsem si kreslit graf teploty v závislosti na čase. 38,8 bylo maximum, pak to začalo padat.

Samozřejmě jsem si celou dobu uvědomoval, jak moc se moje příznaky podobají tomu, co jsem četl v té knížce. (Až na to, že ten člověk měl průjem a teploty kolem 41.) Je možné, že bych si psychicky navodil bolesti břicha? To ano. A teplotu? Tak to nevím.

Dneska jsem se vzbudil a bylo mi perfektně. Teplotu jsem neměl. Ještě musím připomenout, že jsem si včera před spaním dočetl tu kapitolu z Pohotovosti. Jak to dopadlo: Ten člověk byl v nemocnici 31 dní a pak se sám uzdravil, přičemž nikdy přesně nepřišli na to, co mu vlastně bylo.

Předchozí deníček

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/