Deníček Yuhůův

číslo 18 - leden 2001

http:// dusan.pc-slany.cz/denik.htm

30. ledna

Vykání

Už jsem o tom přemýšlel mockrát, jak je to v té Angličtině výhodné, že nemají vykání (nemohu si vzpomenout na žádný další jazyk). Obzvlášť mi to vadí teď, když v knihovně potkávám pár hezkých neznámých holek (na zkouškové se navezly do knihoven), culíme se na sebe, ale zdravíme se slovy "dobrý den". Těžká trapárna.

Možná by stálo za to vykání zrušit nebo nějak omezit. Třeba by se zvýšila porodnost :-). Ale asi to dopadne jako se sloučením tvrdého a měkkého ipsylonu. Každopádně by to ulehčilo roli překladatelům anglických filmů. Všimli jste si někdy, jak bývají některé dialogy nesmyslné?

28. ledna

První pokus s Linuxem

Lépe řečeno první tři pokusy. No a nic moc. Asi jsem zvolil špatnou distribuci, šest set mega na disku na to nestačilo. Když jsem si to zkusil vyladit, tak to nakonec dopadlo úplně nějak divně.

Vcelku jsem odvyknul příkazům typu login a ls :-), bude mi to chvilku trvat.

Bezva buben

Zkuste si někdy v sámošce, jak znějí igelitové kartóny s plechovkami od piva.

Nezaměstnanost?

Už minimálně dva týdny visí na vchodu do jednoho supermarketu hlášení "přijmeme ihned prodavačky". Na Londě visí cedulka na prodejně cédéček zhruba ve stejném smyslu. Nebo občas když čtu nějaké statistiky, tak se tam uvádí, že třeba v okrese Kladno připadá na deset tisíc nezaměstnaných tisíc volných pracovních míst (plus mínus).

A to je to, co nechápu. Kdyby těch volných pracovních míst bylo deset, tak to chápu, že by bylo těžké sehnat práci. Ale když jsou jich stovky? Podle mě by se o nezaměstnanosti mělo mluvit, až by volných míst bylo nula. Nula.

Klasickým argumentem proti té nule je to, že na některá místa je potřeba určité vzdělání. Ale řekněte mi, jaké vzdělání potřebuje pokladní v Bille? Když jí mám zaplatit šedesát dva korun a dám jí 62 korun, tak ona si to vyťuká, aby zjistila, že mi má vrátit nula korun. Proč ty tisíce nezaměstnaných nejdou prodávat? Asi je jim na podpoře dobře.

26. ledna

Zkratkou do Billy

Najednou jsem pochopil, že už to nohama neustojím a že budu muset padnout na zadek. Bylo tam dost bahna a já měl relativně slušné oblečení, takže se mi nechtělo úplně se zválet. Jenomže skluz byl tak rychlý, že to nešlo. Snažil jsem se brzdit rukama, takže ty to taky odnesly. Jedinou útěchou mi bylo, že Fín kousek vedle mě je na tom stejně. S hulákáním jsme se dovezly dolů k panelákům a smáli jsme se jak kreténi. Prostě vzrůšo.

Chtěli jsme si cestou z bazénu skočit do Billy koupit nějaké dobrůtky, jenomže jsme to vzali příliš vzdušnou čarou. Já jsem si navíc na kritickém úseku vybral méně zasněžený pruh svahu, čili tam bylo víc bláta. Už jste někdy čistili bundu otloukáním o panelák?

Já jsem se do Billy potom styděl, ale lidi si jiných lidí vlastně vůbec nevšímají, takže nikomu nevadilo, jak ze mě padá blátíčko. Až doma, když jsem uviděl svoje kalhoty, jsem pochopil, že si možná leckteří všimli. Pak jsem ještě uviděl svoje ruce a bylo mi líto, že jsem si tu čistotu z bazénu zas tak dlouho neužil.

24. ledna

Žaponec

Vedle serveru se staví nová továrna Mitsubishi a nějací Japonci už v jednom starším vchodu poblíž mají kanceláře. Nedávno jsem tam vcházeje do skleněných dveří potkal vycházejícího postaršího Japonce. Zachoval se velmi zvláštně. Viděl mě už pár metrů, ale ačkoli měl všechna práva na své straně, otevřel skleněné dveře a nádherně zvláštním způsobem mi pokynul, abych dveřmi prošel. Překvapeně jsem poděkoval a prošel jsem. On to pouštěcí gesto udělal tak samozřejmě, že mi nedal vůbec příležitost zapochybovat o tom, že jsem měl projít.

Myslím, že se máme od Japonců co učit. Asi jsem se nezachoval správně, ale ten Japonec na mě touhle prostou věcí udělal obrovský dojem. Řeknete si no a co, pustil mě do dveří. Mám problém to popsat, ale bylo v tom něco, proč to píšu.

Asi to, jak se usmál.

Jediná výhoda Vánoc

Jdu si takhle v knihovně po chodbě (barokní stropy) a chce se mi zpívat. Jenomže mě najednou nemohlo nic napadnout. Jediné, co mně přicházelo na mysl, byly celé záplavy vánočních písní. Ale že je leden, tak to nešlo. Vánoce mají tedy přece jenom jednu výhodu -- člověk se před nimi může naplno rozezpívat v bohatém koledovém repertoáru. V lednu se to nehodí.

Svěřil jsem se s tímto postřehem knihovnici paní Mojžišové. Reagovala zajímavě -- prý si myslela, že nejsem ten typ, co by se zamýšlel nad tím, co se hodí a nehodí.

Tak asi stárnu.

20. ledna

Stručně

• Za poslední tři týdny jsem přečetl šest knížek. Nic moc zážitek, chce to změnu.
• Pomocí sirky jsem si zablokoval klávesu Insert, protože jsem zjistil, že jí nepotřebuji a akorát mě prudí. Už před rokem takhle dopadly klávesy s okénkem.
• Nově přinesené křeslo beznadějně obsadil kocour.
• Zabývám se analýzou logů svého serveru. Už vím, proč se takové činnosti říká "data mining", to jest "dolování v datech".
• Strašně mě točí Access 2000. Jednak je dost nekompatibilní, ale hlavně ani jedna funkce, co jsem našel v helpce, nefungovala. Musel jsem je pokusně překládat do angličtiny.
• Začal jsem psát svojí teorii hudební harmonie. Do léta to bude hotové.
• Rozpařil jsem Ages of Kings, nešlo odolat.
• V kinghovně nastala povánoční pohoda.
• Pomalu se připravuji na instalaci Linuxu.

18. ledna

Bungee hračka

Vymysleli jsme to se synovcem Ondrou. Vzali jsme takovou slabou černou gumu (dá se koupit ve švadlence) a pověsili jsme na ní ze stropu pár kostek lega. Je to takové jako kyvadlo. Pokud se guma napne a projektil pustí, chová se to vcelku zajímavě. Obzvláště pěkně to vypadá, pokud je frekvence kmitání gumy přibližně rovná frekvenci kývání. Zkuste si to vyrobit.

Doma jsem neměl lego, tak jsem si na gumičku pověsil takovou věc, co mi kdysi kdosi dal. Je to podivná keramická kapka a má očko, za které se to dá pověsit. Nikdy bych byl neřekl, že mi ta věc na něco bude.

Tak, a teď jsem to i naprogramoval pro MSIE v JavaScriptu.

9.ledna

Za*** FrontPage

Testuji zrovna FrontPage 4 od Micro$oftu. Zrovna teď Tě tento program, můj laskavý čtenáři, připravil o čtyři kapitoly deníčku, když mi spadnul při ukládání. Nechce se mi to znovu psát. Možná později.

7. ledna

Vyhrál jsem tiskárnu

Stalo se tak v prosinci, ale doma jí mám teprve teď. Soutěž probíhala na serveru www.slany.net a hlavní cenu věnovala firma Creative s.r.o. 

Pro výhru jsem si šel až v pátek, při přebírání jsem byl vyfocen, no ani tu fotku nebudu vystavovat, jak na ní vypadám divně. Tiskárna je pěkná -- HP 640, akorát nevím, zda ji rozběhám i pod linuxem.

Doma jsem ji rozbalil a zjistil jsem, že mám pro ni špatný kabel (mojí blbostí). Kabel jsem potom dostal v sobotu v Golemu a vzhledem k tomu, že jsem za něj nezaplatil, počítám, že to byl sponzorský dar. 

Nevím sice ještě, k čemu mi bude dobrá barevná tiskárna, ale děkuji všem.

Africké nosičky

Dneska jsem dostal takové starší křeslo od pana Krále (čili vlastně trůn) a nesl jsem si ho domů na hlavě, což je můj oblíbený způsob přenášení předmětů (kromě stohů knih, ty se nad hlavou rozpadají). Křeslo je dobrá věc pro nošení na hlavě -- když zanořím hlavu do sedadla, má nízko těžiště, takže se při chůzi nemusí přidržovat.

Úplně jiná situace panovala, když jsem si domů v pátek večer odnášel tu tiskárnu. Bylo trochu jiné počasí, takže Topolovka by se dala beze srandy přejet na bruslích. Párkrát jsem se potácel, tiskárna na hlavě neseděla, prostě mi dvakrát musel pomoci nejbližší topol. V tu chvíli mi došlo, proč se v Evropě nenosí věci na hlavě -- máme tady občas kluzko v Africe nevídané. (Taky většinou máme na hlavách máslo.)

 Každopádně jsem rád, že jsem opět dvakrát nemusel použít auto.

Potravinový řetězec

Že mám myšku Diplapu, to vím dlouho, kdysi jsem ji zahlédl. Nevěděl jsem ale, co u mě v pokoji žere. Včera ráno jsem ji zahlédl podruhé. Bylo to jen mihnutí, ale nebylo pochyb, že si namířila do krabice se sušenkami. Kočičími sušenkami. Skoro celou jí během svých návštěv vyjedla. 

Mělo mi to dojít už dřív, protože Ajči vždycky jevil mnohem větší zájem o sušenky v krabici než o sušenky v misce. Prostě cítil myš. Myslel jsem si, že to je jeho chorobnou snahou prozkoumat všechno právě vybalované. Takhle projevil třeba i zájem o náplně do tiskárny. Co jsem měl dělat? Dal jsem mu čuchnout, ale nevzal si. (Když už jsem u toho, musím se zmínit, jak Ajči reagoval na tiskárnu. On zná ten zvuk, ale tady mu nedával smysl. Plížil se pečlivě, aby ho tiskárna neviděla, pak ale nezaútočil. Stárne.)

Když jsem pak kocourovi ukazoval krabici se sušenkami s tím, že mu je žere myš, prohlásil cosi o tom, že kočky taky mají rády brambory. Ale protlačené přes prase. 

2. ledna

Silvestr

Málokdy se tak povede. Slavili jsme v patnácti lidech, špunty létaly uprostřed obrovské hladiny zamrzlého rybníka v Jevanech. Led temně praskal, v dálce se blýskaly pražské oslavné salvy. Zpívali jsme československou hymnu a pár dalších songů, popřáli si a vymrzli jsme. Je skvělé, že mám kamarády. Mám je moc rád. 

Můj Nový rok

Jak po celý rok, i na Nový rok jsem se dostával domů stopem. Vyrazil jsem na Ruzyň bez toho, abych testnul autobusy na Hradčanské, stejně by se měly u letiště stavit. Na Ruzyni byla zima, pěkně profukovalo a autobusy z Hradčanské tam nestavěly a projížděly (tož jsem nadával). Opět jsem měl chvilku, kdy jsem si řekl, jak jsem pitomej, když za každou cenu stopuju i za tmy a v zimě.

Když jsem u Středokluk rozmrzal, byly vidět záblesky slánského ohňostroje. Jeli jsme krásně rychle, takže jsme jeden ten autobus i předjeli. Ve Slaném se na Pražskou vydával lampiónový průvod. Nechápal jsem to a řidič také ne, než nám došlo, že se ty davy hrnou z náměstí od ohňostroje. Projížděli jsme hezky kolem centra, všude přecházeli lidé (ode dneška mají přednost). Mám pocit, že jsem ve Slaném nikdy tolik lidí neviděl. 

Jo a díky za svezení. 

Pravda o rampouchu

Dneska bylo náledí, trochu tálo, na chodnících ležel led, spadané rampouchy a sníh. Jak jsem šel na oběd, kopal jsem si před sebou jeden rampouch. Vydržel mi několik stovek metrů. Přemýšlel jsem při tom, že bych o tom mohl napsat do deníčku. Jenomže mi to přišlo málo zajímavé. Začal jsem přemýšlet, jaká myšlenka by učinila kopání rampouchu po chodníku dostatečně zajímavým. Tak jsem si řekl, že napíšu, že nakonec jsem zjistil, že to není rampouch, ale utržené skleněné ucho od půllitru (opravdu tak trochu vypadal, ale byla to blbost). 

V tu chvíli jsem se zarazil. Opravdu musím psát do deníčku věci, které nejsou pravda, jenom proto, abych to udělal zajímavé? To je přístup bulváru -- vymýšlet si nesmysly kvůli vlastní zajímavosti. Oželel jsem tedy příhodu s rampouchem s tím, že sem nic psát nebudu. Jenom jsem si potom ten rampouch vzal do ruky, abych překonal obrubník. 

Byl to střep z půllitru.

Česká televize

Na televizi normálně nekoukám, ale vím, že naprostá většina národa tak činí. Takže chápu, co se nyní v politice kolem televize děje. 

Televize je nejvýznamnější masmédium. Nezávislá média se dnes označují jako čtvrtý pilíř demokracie (spolu s exekutivou, legislativou a justicí). Protože byl vždycky ve všech zemích problém s tím, kdo má řídit státní televizi (nikomu nepatří) byl vytvořen princip veřejnoprávnosti, který zaručuje nejvyšší možnou nezávislost ze všech špatných řešení. Dnes se nový český zákon snaží veřejnoprávnost obejít politickou kontrolou. 

Televize je nejdůležitější politická aréna dneška. Kdo není v televizi, jako by neexistoval. Politici ODS to chápou a proto se namísto prosazování svého programu (což by jim nějakou podporu u voličů přineslo) snaží ovládnout hlavní médium (což jim přinese podporu absolutní). Prostě si chytře stanovili priority. 

Že máme špatné zákony a že jmenování ředitele televize bylo bez kompetence (třebaže bylo legální) je zřejmé. Otázkou je, zda stávkující, kteří novému vedení odporují, zvolili správnou strategii. Minimálně je faktem, že porušili zákon. Teď ale asi nastala chvíle, kdy to není nejdůležitější. Když si vezmeme například celonárodní manifestace po sedmnáctém listopadu 1989, tak ty byly také protizákonné, byť nikdo nepochybuje o tom, že byly správné. 

O koncentraci moci

Čtyři pilíře demokracie jsou legislativa (parlament), exekutiva (vláda, někde i president), soudy a sdělovací prostředky (média). Architekti nejslavnějších demokracií v 18. století (Francie, USA, později i Británie) chápali, že má-li být politický systém dlouhodobě stabilní, musí být jednotlivé pilíře demokracie (tenkrát ještě bez médií) ovládány různými lidmi (lépe řečeno zájmovými skupinami). Například v USA jsou legislativa a exekutiva odděleny úplně (kongres a na něm nezávislý prezident), kupříkladu u nás je ale přímé propojení (vládu schvaluje poslanecká sněmovna). Určitý pokus o rozdělení moci je náš Senát, který ale fakticky žádnou moc nemá. Po celém demokratickém světě existují různé míry vzájemné závislosti a nezávislosti pilířů moci, sami najdete příklady. 

Rozdělení moci má jednu zásadní nevýhodu -- způsobuje menší akceschopnost moci. Jinak řečeno pokud vláda neovládá parlament, některé zákony jí nemusejí projít. Pokud neovládá televizi, nemůže správně objasňovat svoje kroky. 

Pokud moci sloučíte (to se děje teď u nás), dosáhnete zajímavého efektu -- obrovské akceschopnosti. Pokud bude parlament ovládat vládu (což už ovládá) a přibere k tomu kontrolu médií (hlavně televize), bude moci prosadit spoustu věcí, mnohé z nich i pozitivních. Obrovskou daní za akceschopnost je ale dlouhodobá nestabilita, což ve většině případů (Bělorusko, Rusko, Mečiarovo Slovensko) znamená diktaturu. 

České dělení moci

Prakticky splynula česká exekutiva a legislativa (díky ústavě a oposmlouvě), soudy nefungují. Média jsou posledním nezávislým prvkem české politické scény. Pokud televize padne pod vliv politických stran, máme tady mocenský monopol Poslanecké sněmovny. To znamená otevřené dveře pro české Mečiary, ať už jimi bude kdokoliv. Televize musí zůstat tak nezávislá, jak to je možné -- veřejnoprávní.

Chápání politiky

To, co v dnešní době rozděluje českou politiku, není pravo-levý spor (prakticky všechny strany jsou totiž levicové), ale spor o to, jak se má dělit politická moc. Začal tím Václav Klaus v roce 1992, když prosazoval zvýšení moci politických stran. Měl v zásadě pravdu, ale dnešní politické strany způsobují nepřehlednost drobné politiky, kariérismus, korupci, klientelismus a zvyšování vlivu byrokracie. Alternativou k moci politických stran není občanská společnost, jak se to mylně snaží prosadit Václav Havel, ale vláda práva. Občanská společnost je pouze doplněk. To se zatím neúspěšně snaží prosazovat Unie Svobody a je nebezpečí, že svůj názor v této věci změní dříve, než se dostane k moci.

Výhledy

Naštěstí jdeme do Evropy a tam Mečiarové nemají šanci. Hlavní naději ale vidím v soukromých televizích, které budou brzy vysílat prostřednictvím Internetu, příjmy z reklam se tak rozdrobí a o Českou televizi se nikdo nebude chtít hádat. 

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/