Deníček Yuhůův, archivDeníčky z měsíců:Ještě starší deníčky:2004: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec 2003: 36, 35, 34, červen, červenec, srpen, září, listopad, prosinec 2001: 27, 26, 25, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18 E-mail:
janovsky@gmail.com |
ÚvodníkVadí mi zkracující se dny. Ani z deště se už moc nedokážu radovat. Rozbarvené javory mě při pohledu z okna letos nechávají chladným. A přece cítím, jak je letos podzim stejně voňavý, jako bývá mlha v kokořínských lesích. A že bylo letos všechno tak rychlé, podzim si dává na čas a barvičky vystavuje překvapivě dlouho, až do konce října. Všimli jste si? |
číslo 15 - říjen 2000
http:// dusan.pc-slany.cz/denik.htm
30. října
Nejteplejší místo v mém pokoji je podle Ajčiho za počítačem. Fouká tam teplý větrák a svítí lampička. Kocour si tam dotáhnul i svoji oblíbenou mikinu na ležení. Polehává tam a líbí se mu, jak přede hard disk.
Tímto děkuji všem sedmi lidem, kteří mě upozornili, že masaryk se opravdu nepíše s měkkým i. Díky. Inu, alespoň kdybych to tam měl jednou, ale čtyřikrát... Budu se nad sebou muset zamyslet. A opravdu to byla moje chyba, nikoho jsem netestovat, jestli si toho všimne (což už se ovšem nyní říci nedá ;-).
28. října
Dneska slavíme 78. výročí založení Československa (a taky je to přesně pět let, co byl na Brdech první Gawain). V rámci československého výročí byla ve Slaném na náměstí odhalena socha Masaryka. Nepřijde mi to moc originální, ale budiž.
Včera jsem se loudal po náměstí, ta socha už tam stála zahalená takovým větším bílým prostěradlem. Kolem byla zrovna vysazována tráva. Přitom mě brutálně napadlo pár rýmů. Jejich útok jsem neodrazil, a tak mi zůstaly v hlavě:
Na náměstí Masaryk
nedivte se - to je zvyk
nebo
Masaryku Masaryku
schováváš se v bílým triku.
Jsou jen dvě příjemnější činnosti než je čtení dobré knížky. Jednu takovou jsem louskal celou sobotu. Je od Michaela Crichtona a byl podle ní natočen film. Ne, že by to bylo nějak zvlášť poučné, ale je to napínavé a má to vtip. Docela jsem si zavařil mozek, když jsem občas mezi kapitolami zauvažoval, jak to dopadne. Doporučuju.
Zkusili jste někdy televizi poslouchat? Vážně se na ní nedívat a jenom poslouchat, třeba kus nějakého seriálu? Já jsem k tomu měl včera náhodou příležitost a je to opravdu zajímavý zážitek. Zrovna byl závěr nějaké detektivky. Kdybych viděl na obrazovku, vůbec by mě nezaujala práce zvukaře a hudba. Podle stupňujícího se rytmu, intenzity a různých šumů, se dalo odhadovat, jak daleko je vyvrcholení zápletky. A když toho zločince zastřelili, tak se ozvala taková uklidňující hudba, jako že je po všem. Mimochodem to dost odflákli, ale stejně je někdy dobré si uvědomit, že člověk koukající na televizi vnímá hudbu pouze podvědomě.
20 října
Konečně mám čas napsat něco o tom, jak jsem minulý týden cestoval na Gawaina. Jel jsem stopem, na pět aut za čtyři hodiny. Mám z toho vcelku fantastické pocity, protože jak jsem na té civilce, dostanu se ven naprosto minimálně. I teď jsem se dostal jenom kvůli tomu, že jsem si dopředu nadělal sobotu.
Letohrad je podobně jako většina východočeských městeček naprosto kouzelné místo. My jsme bydleli v zámku, v druhém patře. Asi nikdy nezapomenu, jak se po té dlouhé chodbě s překrásným štukovým stropem nesou tóny flétny. Zahrál jsem si pár variací v d-mol, byla noc, koukal jsem oknem do parku s velkým bukem a na Daru s Lambrou, co mě poslouchaly.
12. října
Občas pařím Caesara III a včera mi Fín přinesl ukázat příručku. Je v ní spousta skvělých rad, jak stavět města. Například Fíne diktuj: "Je zřejmé, že počet Plebejců, tlačících káry zboží po ulicích města, vizuálně indikuje úroveň výstupu průmyslových komplexů." Díky Fíne a nesměj se tak.
Dostal jsem včera krásný dopis od své banky GE Capital Bank. Ona to byla dříve normální Agrobanka, ale pak to přejmenovali a čte se to dží í kchepitl benk. Tak ti mi dneska oznámili, že mi vypršela platnost karty, co jsem ji v březnu ztratil, a že mi vydají novou. To je pohoda.
Horší je, že v tom dopisu mají dvě pravopisné chyby, dvojité mezery, mezery před pravou závorkou a spoustu takových zvěrstev, které jsou k vidění v odfláknutých lejstrech. Chybí tam kontaktní mail. Proč to ale píšu - dneska mi přišel další dopis od banky, který je naprosto přesnou kopií toho prvního včetně přiložené příručky o platebních kartách. Zajímalo by mě, z čeho se to platí.
Patrně z mého účtu. Ale jinak je to vcelku dobrá banka.
9. října
7. října
V knihovně máme hroznej zmatek, protože předěláváme oddělení. Mimochodem: věřili byste, že počítačová síť s dosovskou aplikací šlape přes hub pomaleji než přes kolax? Já bych tomu skoro nevěřil. Ale je to vskutku tak! (Děkuji Lopovi, že mě to naučil chápat.) Přitom kolax je stokrát lacinější.
Tak mi to připadá i s Internetem a knihami. Ačkoliv na Internetu skoro nic není, jsem schopen strávit u něj mnohem víc času, než čtením knih, ve kterých je skoro všechno. Že by ten Internet byla jenom móda? Naštěstí máme v knihovně kromě Internetu ještě pár knížek :-).
Ségra mě vytáhla do kina, hrál v tom Mel Gibson (nebo jak se píše). Film byl o americké válce za nezávislost a líbil se mi. Velice mě potěšilo, že hlavní hrdina hlavního záporáka nakonec nezabije, ačkoliv to celou dobu slibuje. Celý děj je docela krvák, člověku je do breku, ale během filmu jsem se utěšoval tím, že ve skutečnosti to bylo jinak. Znám totiž s tímhle hercem film Statečné srdce o skotském zbojníkovi Williamu Wallaceovi, ten film je ale o něčem úplně jiném, než o čem mluví historické prameny.
Takže mě po shlédnutí Patriota zajímalo, jak to bylo s tou válkou v Jižní Karolíně. A byl jsem překvapen, jak tentokrát film s prameny vcelku koresponduje.
Mnohem více mne zaujalo, že spolu navzájem nekorespondují ty prameny. Mám možnost porovnávat knihy USA od George B. Tindala (str.98, 103 - 106) a Dějiny anglicky mluvících národů od Winstona Churchilla (str. 161 - 163). Vrcholem četných rozdílů je datum bitvy u Gulford Courthouse. Ačkoli Churchill udává 15. března 1781, Tindal mluví o 15. květnu. Churchill píše, že "americká domobrana prokázala jako obvykle svou nepoužitelnost, avšak vycvičené jádro Greenových jednotek zaujalo výhodné postavení a šířilo mezi Brity zmatek a spoušť", kniha USA říká, že "... Greene domobrance postavil do předních linií a žádal je, aby před ústupem vypálili alespoň třikrát. Ti utekli z pole, přesně jek se obával, avšak později se postupující červenokabátníci ocitli uprostře jejich ničivé palby." Atd.
Churchil zcela mlčí o zajímavém detailu, důležitém pro zápletku Patriota: "Cornwallis (velitel Britů) měl Jižní Karolínu téměř pod kontrolou, avšak vůdci jeho kavalérie Banastre Tarleton a Patrick Ferguson, kteří zmobilizovali toryovské domobrance, při svých pokusech podrobit si whigy přechytračili sami sebe. 'Tarletonovy tábory' se staly synonymem krutosti, neboť 'Krvavý Tarleton' zajaté vzbouřence nechával pobíjet...". (Tarleton ve filmu vystupuje jako hlavní záporák.) Fergusonova porážka pak "dodala odvahu drobným farmářům, aby se připojili ke guerillovým tlupám s partyzánskými vůdci, jako byl 'lišák močálů' Francis Marion či 'bojový kohout' Thomas Sumter".
Bitvu u Cowpens ze 17. ledna 1781 líčí zase pouze Churchill: "Britové zvolili jednoduchou, ale draze vykoupenou taktiku. Cornwallis měl zkušenosti se střeleckým mistrovstvím amerických hraničářů a dobře znal slabiny vlastních střelců. Proto vsadil na útoky se šavlemi a bajonety. Americký velitel rozmístil své špatně organizované a nedisciplinované oddíly domobrany podél řeky Broad River, aby jim tak zabránil v útěku. Washington o kvalitách domobrany vždy pochyboval a prohlásil, že si nikdy neosvojí vlastnosti nezbytně nutné k tomu, aby se mohla postavit pravidelné armádě. Tentokrát však domobrana posílená kontinentálními jednotkami Angličany porazila". Druhý pramen cituje Washingtonův názor na domobranu takto: "Objevují se, nevíte jak, jdou, nevíte kdy, a konají, aniž můžete říci kde. Spotřebují vaše zásoby, vyprázdní vaše skladiště a nakonec vás v kritickém okamžiku opustí".
Ve filmu se objevil jenom náznak občanské války, která ale byla dominantní. Churchill k tomu píše: "Na Jihu zuřila občanská válka mezi vlastenci a loajalisty - či mezi whigy a toryi, jak se jim zde říkalo. Provázely ji noční útoky, krádeže dobytka, vraždy, přepadávání ze zálohy a ukrutnosti, jakých jsme v dnešní době svědky v Irsku".
Každopádně mohu skončit Jirkovými slovy: "jsem MOC rád, že žiju v míru".
5. října
Tak mi řekl starosta, že ve středu v jedenáct budou Japonci z firmy Mitsubishi na poli vedle tohoto serveru pokládat základní kámen své nové továrny. Budou tam mít stan s kolíky přesně v rozích budoucí budovy, načež by po poklepání na ten kus granitového šutru měl proběhnout japonský obřad "otevírání země". Docela lituju, že tou dobou budu v práci.
Taky se zmínil o tom, že dneska byl na otevírání obchvatu Velvar a že je připravena varianta severního obchvatu Slaného. Což mě docela zajímá, protože ta silnice určitě povede přes nějaká moje zamilovaná místa pár set metrů od mého domova. Nebráním se pokroku, musí to být, ale bude to takové jizvovité otevírání země.
Ale budou se rozšiřovat Háje, což je takový bombastický lesopark sto metrů od nás do kopce, vlastně cestou k serveru. Po celé dětství jsem si nepřál nic jiného než to, aby někdo navázal na práci vysazovatelů Hájů před sto lety. Tak přece tedy! Země se otevírá.
Pamatuji si ho z loňska: když jsem byl v knihovně jednou sám, přišel do studovny fousatý pán s batohem a jestli prý jako knihovna nechceme koupit knížky. Jeho knížky, co sám napsal. Pohádky kupříkladu. Musel jsem ho odmítnout (jsem nula), ale nakreslil jsem mu ještě do mapky slánská knihkupectví. To bylo loni.
V úterý v půl deváté ráno měly knihovnice poradu a já jsem byl poslán na chodbu rovnat knížky, co jsou po koruně na prodej. Načež přišel znovu ten pán s batohem. Vysvětlil jsem mu, že otvíráme až v devět, šel jsem se zeptat, ale ředitelka na něj neměla čas. Půl hodiny si tedy vybíral vyřazené knížky a trochu si se mnou povídal. Byl velmi příjemný.
Vylezlo z něj, že knížky, co vydává, také sám prodává, protože mu velkoobchody dluží spoustu peněz, takže jim nedůvěřuje. Jezdí prostě vlakem po všech českých městech, obchází knihovny a knihkupectví. S velkou krosnou na zádech. Zajímal se o to, jaké to je být na civilce v knihovně. Vysvětlil jsem mu, že je to fajn, ale že si moc nerozumím s ředitelkou. Tak jsem mu o ní něco řekl, koneckonců to bude ona, komu bude nabízet ty knížky. Načež jsme se zakecali na spoustu zajímavých témat a přišla devátá hodina. Paní ředitelka mi na chodbu přinesla klíče od dětského, načež na sebe s tim spisovatelem zahalekali:
Jé ahoj!
Ahoj Ivo! Co ty tady!
A podávali si ruku jako staří známí. "S tou nebudu mít problém něco prodat," řekl mi pak spisovatel. Zakecali se spolu na dvě hodiny. Když potom odcházel lehčí o pár knih, pokynul mi sympaticky rukou a na moje nashledanou odvětil: "Nashle. A pevné nervy!"
Tak se jmenuje. Našel jsem jeho jméno na Internetu, přestože vlastní stránky asi nemá. Je dřevorubcem, ekologickým aktivistou, má statek, koně, děti. Vydal několik knih, mezi jinými Dřevorubecké pohádky, které ho napadly, když kácel stromy. Napsal knihu také o řezbářství, je jedním z nejlepších českých řezbářů. Je odborník na americký systém domácího vyučování. Byl (a možná je) místostarostou Volar.
Proč to ale píšu: zaujala mě pokora a nenápadnost, s jakou tenhle člověk vystupoval. Bavil jsem se s ním půl hodiny, já jsem o sobě vyklopil skoro všechno, ale nepadlo ani slovo o tom, že on je dřevorubec, ekolog, politik atd. To jsem zjistil až na netu. Pokora je důležitá.
E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/