Akordy

a zákonitosti jejich skladby

V klasické hudbě (a zejména v hudbě folkové) hrají nástroje kromě melodie také akordy. Akord je složitý souzvuk několika tónů, které dohromady znějí ladně. Akordy jsou také základem sborového zpěvu.

Dogmata:

• v evropské hudbě v každém základním akordu zní právě tři tóny
• základní druhy akordů jsou moll a dur

Příklady

Akord	Tóny, ze kterých se skládá
Cdur	C, E, G
Gdur	G, H, D
Amoll	A, C, E

Můžete se podívat na složení všech základních akordů.

Je v tom systém

Základ systému je matematický, ale každý si ho pamatuje podle něčeho jiného. Zkusme to tedy zpočátku počítat. 

1. Každý akord se jmenuje podle svého základního tónu, např. Cdur podle tónu C, to je jasné.
2. Když zvýším základní tón o čtyři půltóny, dostanu druhý tón, v případě Cduru tón E.
3. Když zvýším základní tón o sedm půltónů, dostanu třetí tón akordu, u Cduru je to G. 

Ta čtyřka a sedmička jsou charakteristická čísla pro akord typu dur. 0 - 4 - 7 Je to maska dur akordu.

Dur akord

Základ	+ 4	+ 7	Výsledný akord
C	E	G	C dur
D	F#	A	D dur
G	?	?	Gdur

Molové akordy se tvoří podobně, jen druhý tón není o čtyři, ale jenom o tři půltóny od základu. Takže C moll má tóny C, D#, G. Maska moll akordu je 0 - 3 - 7.

Moll akord

Základ	+ 3	+7	Výsledný akord
C	D#	G	C moll
D	F	A	D moll
G	?	?	G moll

Akordový trojúhelník

Protože je to trochu složité, existují některé pomůcky, jak si zapamatovat skladbu akordů. Jednou z nich je durový akordový trojúhelník, se kterým se dá otáčet po chromatickém kruhu. Doufám, že je to vidět:

V praxi se tato pomůcka na chromatickém kruhu nepoužívá, ale je důležitá pro pochopení, že všechny durové akordy se dají odvozovat posouváním. Úplně jasné je to kytaristům, kteří umějí hrát baré akordy přes všechny struny. Baré se dají libovolně posouvat po pražcích, a tak vznikají různé akordy jedním hmatem. Dá se to trochu znázornit i na klávesnici. 

Mollový trojúhelník a klávesový nákres vypadají trochu jinak, ale způsob rotace a posouvání je stejný jako u duru.

Intervaly v akordech

Na akordovém trojúhelníku v chromatickém kruhu jsou hezky vidět intervaly (vzdálenosti) akordových tónů. Popíšu na příkladu Cduru:

• mezi tóny C a E jsou 4 půltóny (8 opačným směrem)
• mezi C a G 7 půltónů (5 opačně)
• mezi E a G 3 (9)

Jak si možná pamatujete, intervaly 3, 4, 5 (9, 8, 7) půltónů tvoří ladný souzvuk. Všechny tyto intervaly jsou v akordu zastoupeny. To je docela zajímavá vlastnost částečně vysvětlují, proč akordy znějí hezky. (Přesně to neví nikdo a je to otevřená kapitola psychologie a matematiky.)

Naopak v žádném základním (dur nebo moll) akordu nikdy nenajdete disharmonický interval (1, 2 nebo 6).

Mollové akordy obsahují stejné souzvučné intervaly jako dur, pouze v jiném pořadí. Je to důležité -- ta změna pořadí způsobí naprosto jiný dojem z akordu. Pro příklad A moll:

• C - A = 3 (9)
• E - A = 7 (5)
• E - C = 4 (8)

Jiné druhy akordů

Pokud znáte různé sedmičky, šestky, dimy, susy a podobné vylomeniny, tak o těchto akordech v tuto chvíli řeknu jen to, že

• jsou pro začátečníky celkem nanic, protože se v běžných písních používají málo;
• také pro jejich složení existují matematické zákonitosti;
• skládají se většinou ze čtyř tónů (narozdíl od běžných, které jsou ze tří tónů);
• pomůcku pro jejich odvozování uvádím v maskách Yuhůovy mřížky

 Další: Stupnice