Podmínky pro turistiku kolem Muráně jak je poznal Yuhů v roce 1999. Už jste četli popis naší cesty? Viděli jste všechny fotky?
Poloha - Turistické cíle - Nocleh - Voda - Jídlo - Odpadky - Ochrana NP - Informace - Mapy a značky - Reliéf - Příroda - Doprava - Zajímavá místa
Slovenský národný park Muránské planina se rozkládá jižně od Nízkých Tater a horního Hronu mezi městy Brezno, Tisovec, Muráň a Červená Skala.
Na své si přijdou nejvíc přírodovědci. Ale i pro smrtelníky je tu pár zajímavých věcí.
Brát si v létě na Muráň stan je blbost. Všude jsou nějaké neobydlené stavby, ve kterých se dá pohodlně přespat. Nejčastěji jsou to seníky (problém mají lidé s alergií) nebo kůlny. Na Nižné Kľakové dokonce volně dostupný turistický srub. Skoro všechny stavby mají šindelové střechy. Kdyby nastala největší krize, všude je dostatek smrků s hustou korunou, pod kterými by také šlo v suchu přespat.
Ochranné předpisy Národního parku dovolují zakládat ohně na zřízených ohništích.
Vody je všude dost. Pramínky jsou velmi čisté a chutné. Pouze v okolí Veľké lúky jsme nic neobjevili. I z potoků se dá bez obav pít. Horší je to s mytím, to je potřeba zajít si k nějakému většímu potoku, které ale tečou jen v dolinách.
Opravdový problém nastává s jídlem, protože na planině není ani náznak vesnic, o obchodech a hospodách nemluvě. Kvůli jídlu je tedy třeba scházet z planiny, což je pěkně drsné převýšení. Řešením může být schování batohů na hřebenech a denní výprava za jídlem.
Zřejmě ani odpadky se nedají vyhazovat nahoře na planině, ale až v nějaké obci. Dá se to snad pálit, ale ne všechno. Nepodléhejte pokušení nechávat svinčík na Nižnej Kľakovej nebo na Lapince. Já jsem tam viděl hnusné sklady tašek s odpadky po turistech, kteří si myslí, že to za ně dolů odnese pánbů nebo kdo. Teď je to na ochranářích, kterým se tak přidělává práce.
Je mi skoro blbý psát o věcech, které by měly být samozřejmostí, ale Muráňská planina je národní park, takže se tu nesmějí sbírat přírodniny, poškozovat společenstva, chodit mimo cesty (o rezervacích nemluvě) a nechávat odpadky. Na druhou stranu je fajn, že se smí chodit po neznačených cestách, rozdělávat ohně na stálých ohništích a sbírat plody pro vlastní potřebu.
Národní park byl vyhlášen v říjnu 1997, takže to je mladý park. Často to není ani nově značené, cedule CHKO je běžná věc. Části území mají sice silnější ochranu, kde se nesmí nic, ale tyto oblasti většinou stejně nejsou rozumně dostupné.
V Muráni a v Tisovci jsou informační střediska, kde je možné koupit si pohledy, mapy a zeptat se na cokoli. Mají tam i jízdní řády a vědí leccos.
Stránka Klubu priateľov Muranskej planiny má vlastní stránku, e-mail kpmp@stonline.sk
Sehnat mapu Muráňské planiny koncem devadesátých let nebyla vůbec žádná sranda. Po Čechách ji neměli a na Slovensku taky ne, leda až na místě. Nejlepší byla turistická mapa 135 "Stolické vrchy" v měřítku 1 : 50 000, zajímavá je jen její severozápadní část. Další kusy NP jsou na mapách 134 a 123. Říkal Erwin ze správy NP, že správa časem zkusí vydat mapu, na které by byl park celý. Ale je to na Slovensku, tak to myslím bude ty tři roky trvat. Mezitím minimálně české vydavatelství Shocart vydalo mapu muráňské planiny. Asi existují i jiné, ale já nyní vím jenom o této.
Hanička si ve slánské knihovně půjčila turistický průvodce "Stolické vrchy", který u sebe má mapku, na které je ten park celý, ale je to jenom stovka. Na druhé straně jsou na ní dobře zakreslené značky, což se o té padesátce říct nedá.
Značky jsou totiž na mapách zakresleny jinudy, než vedou v terénu. Všiml jsem si toho hlavně u zelené značky z Červenej Skaly -- ta je v mapě snad od ruky, protože vede úplně jinak. Nebo červeno-modrá značka z Muráně na hrad. Ta taky prostě jde úplně jinudy. V terénu se tedy držte značek, ne mapy.
Jakmile ztratíte značku, nezkoušejte chodit terénem. Hezky se vraťte tam, kde jste ji ještě měli. Jestliže se v Česku dá jít kousek terénem a pak ztracenou značku najít, tohle je Slovensko a tady to nejde. Vážně.
Další slovenské špecifikum jsou turistické ukazatele, kde jsou namísto kilometrů uváděny hodiny. Tomu na Planině nevěřte, v klidu násobte dvěma, obzvlášť s batohem a do kopce. Časy jsou totiž stanovovány typem "Vítek Dolejší odpočatý".
Pojmenování Muráňské planiny "planinou" je asi stejně zavádějící, jako Slánskou horu nazývat "horou", ovšem v opačném smyslu. Jednoduše se dá říci, že je to obrovská stolová hora, která má velmi strmé kraje (převýšení kolem 500 m) a velmi zvlněný povrch. Planinu rozrývají četná údolí, takže pro turistu to jsou vlastně nefalšované hory. Všude rostou lesy, jen občas nějaká ta horská krasová louka. Tam, kde je převýšení už moc strmé, nastupují vápencové skály, které jsou tedy velmi hojné. Myslím, že ten vápenec je dolomit, každopádně je to druhohorní (trias) usazenina. Ve skalách se dají objevit jeskyňky, po lesích jsou propasti. Ponory a vyvěračky jsou tak časté, že už ani nejsou zajímavé.
Z mého laického pohledu je Muráňská planina přírodně nejbohatší území, jaké jsem v Československu zatím našel. (Hravě předčí i České středohoří.) Rostou tu všechny byliny, které znám. Původně jsem je tu chtěl vypsat, ale je to na dlouho; stačí, když si otevřete atlas, vyjde to nastejno. Zdejší stromy jsou zdravé a společenstva jsou na pohled stabilní. Díky výškové členitosti a dostatku vody se tu vyskytuje hafo lesních typů od doubrav s habrem po přirozenou horskou smrčinu. Překvapivě často jsou stromy obrůstány různými lišejníky a mechy.
Všechny prameny tvrdí, že tu žije i spousta zvířat včetně vlků, orlů a medvědů, což však nemohu potvrdit. Viděl jsem jen psy, koně, netopýry, lidi, krávy, ovce, hada, ještěrky, plcha a krkavce, ale bude tu toho víc.
Pro Čechy je asi nejlepší spojení autobus Brno - Košice, který ráno kolem šesté a večer v deset projíždí Brezno, Muráň a Tisovec. Jinak tam taky jedou vlaky, do Muráně ale špatně, protože má trať jenom od jihu. Přes Brezno a Červenu Skalu vede pohronská železnice a odbočku má do Tisovce, takže pohoda. Další info mi poslala Helena:
My jezdíme z Prahy buď Šíravou, nebo autovlakem Slovakia do Popradu ( Šírava jede 22.11 z Hlaváku, na lehátku probereme poslední detaily, pak dáme spánek a v 5,45 vystupujeme v Popradu). Bágly šup do úschovny, pozdravíme "kŕdle" domácích havranů v parku u nádraží, projdem se na náměstí, pak otevřou supermarket, nakoupíme nejnutnější, dáme sváču a 10,20 odjíždíme z autobusového nádraží, které je hned vedle vlakového směr Muráň. 11,56 jsme tam. Zpátka obdobně.
Obec důležitá výrobou buchet, které jsou úžasné. Mají tu také dobrou zmrzlinu, zvláštní kostel a čtvery potraviny.
Vcelku nudná zřícenina velké rozlohy stojí tak vysoko, že každý, kdo tam dorazí, je šťastný, i když tu nic není. Jediná zachovalá stavba je vstupní brána. Z hradeb je mnoho pozoruhodných výhledů do různých hlubokých údolí. Údajně tu má růst zdejší endemit -- lýkovec keříčkový. Kus pod hradem je příjemný bufet, kde ale nevaří.
Nejkrásnější místo parku. Louka s turistickým srubem a se stádem hřebců. Kousek níž je napajedlo, kde se dá dobře umýt.
Pár stavení a dva nádherné kopce s mnoha skalami. Kousek pod Stožkami je rybníček, kde by se snad i dalo koupat. Severně od Stožek je naučná stezka a na Pätině je vagón, ve kterém jde spát a je v něm muzeíčko úzkokolejky.
Uprostřed parku je loučka s několika staveními na přespání. Je tu výborná voda a Ľadová jama. Ta jáma je podfuk, protože v ní asi vůbec není led a je nepřístupná. Je to prostě propast.
Fakt velká louka, v jejímž severním rohu je hřebčín, kde v zimě bydlí stáda huculů. Spát se tu dá špatně, ale kousek po žluté na východ je seník. Za války ta louka sloužila jako letiště SNP (než ji Němci dobyli), čemuž věřím, protože je vážně dost velká. Prý před válkou a před tím letištěm to byla krásná krasová louka, teď je to nudný trávník.
Bývalý hřebčín a seník na půli cesty mezi Tisovcem a Murání. V seníku se dá přebývat. Kousek výš je krásná vyvěračka a skála. Pod pasekami je zase rozestavěný tunel a můstek přes cestu z doby, kdy se stavěla železnice, jež nikdy nebyla dokončena.
Pohledné městečko na říčce Rimavě je ideálním výchozím bodem delšího výletu. Jezdí tu autobusy a vlak do Brezna.
Národné prírodné rezervácie
|
Prírodné rezervácie
Chránený areál
|
Fotky nafotila Hanička Srbková. Už jste četli popis naší cesty? Viděli jste všechny fotky?
Další moje cestovatelské weby: Korsika, Černá Hora a popis cesty do Slovenského ráje.
Yuhů! janovsky@gmail.com
Hlavní stránka
Další moje weby: Jak psát web,
Tunisko,
Bulharsko,
Turecko