Deníček Yuhůův

03. 12. 2019

trvaly odkaz

Fašisté podle Ruska

V Moskvě asi roku 2008 si mi taxikář stěžoval, že v Pribáltikách (Litva, Lotyšsko, Estonsko) stavěj pomníky fašistům. Tenkrát mě to jeho podání překvapilo, tak jsem se ho v těch moskevských osmiproudých kolonách mezi troubením aut vyptával, odkud to má. Měl to z televize, perfektně vyargumentované. Moje námitky sovětskou okupací Pribáltik a paktem SSSR s Německem dokázal sestřelit tak precizně, že jsem raději změnil téma, aby mě nevysadil. Od té doby jsem si mnohokrát všimnul, jak jsou Rusové zajedno v tom, kdo všechno byl a je fašista. Vytvářejí cíleně narativ, že v Evropské Unii klíčí fašismus, asi aby měli proti komu příště bojovat. Pomníky pro ně nejsou forma vzpomínky, ale nástroj propagandy. Odstraňování a stavění pomníků ruské moci nevadí, naopak z toho mají radost, protože mají palivo pro svou propagandu. Posmívání se EU, jak z ní vystupuje UK, proklínání Američanů za dodávky (atomových) zbraní Ukrajině nebo důkazy o tom, jak v EU vládnou nakažliví homosexualisté, můžou totiž ruské diváky přestat časem bavit.

Při rozhovorech s Rusy (či dokonce s ruskojazyčnými Kazachy) se nemohu ubránit pocitu smutné symetrie. Zatímco já o nich vím, že jsou obětmi cynické propagandy, oni o mě také “vědí”, že jsem obětí propadandy. Té evropské. Jsou rádi, že jim jejich vláda nemusí lhát, protože oni už od školy vědí, jak to je doopravdy.

Ruská propaganda jede už víc než deset let na plné pecky. I v soukromých médiích. Už se kvůli tomu nedají poslouchat ani jejich hudební rádia. Lžou nehorázně a sází plně na to, že historii píšou oni. Není dobře, že jim to prochází. Měl jsem se tenkrát uprostřed té osmiproudé moskevské zácpy nechat vysadit.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.