Deníček Yuhůův

31. 07. 2018

trvaly odkaz

Ruská hymna na Václaváku

Václavák, pán na lavičce hraje na tubu z not ruskou hymnu. Rasíja – svjaščennaja náša děržáva (nebo, chcete-li, Sajůz něrušímij). Když dohrál, mile jsem ho pozdravil a zeptal jsem se, proč hraje ruskou hymnu na Václaváku. Mile mi odpověděl:
- A jak jste to poznal, že to je ruská hymna? To většinou lidi nepoznají.
- Když jsem byl malej, tak to hráli pokaždé po československé hymně. Byli jsme okupovaní Sovětským svazem. To nešlo neznat, tuhle hymnu.
- No víte, já to tady mám v notách. Bez not bych to nezahrál.
- Nepřijde vám ale blbý zrovna na Václaváku, kde Sověti stříleli z tanků, hrát ruskou hymnu?
- Tak si o tom pojďte popovídat, pravil pán.

Naneštěstí jsem neměl úplně čas si o tom dlouho povídat, takže jsem se omluvil. Ještě jsem mu stačil říct, že mi nepřijde dobré zrovna dnes, kdy se Rusko snaží posilovat svůj geopolitický vliv v Praze, takhle Rusko propagovat. Jeho odpovědí bylo, že je mu jedno, co hraje. Trochu přitom myslím ale šilhal na dvojici ruských turistů stojících opodál, jestli mu nehodí nějaký drobák. Ale to nevím jistě, to mu nechci křivdit.

Když jsem už byl u Vodičkovky, z lavičky se opět ozvalo tu dum, tum tu dudum, prostě ruská hymna v dalším kole. Jsem rád, že si každý může hrát, co chce. A jsem taky rád, že jsem se odhodlal tomu milému pánovi svou nelibost vyjádřit. Jestli vám ruská hymna na Václaváku vadí, řekněte mu to prosím taky.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.