Deníček Yuhůův

31. 07. 2016

trvaly odkaz

Upíry fotobuňka nevidí

"Já jsem upír, mě to nevidí," zvolal jsem na paní, která přicházela se svým malým synem ke skleněným dveřím vybaveným fotobuňkou u kina Cinestar. Viděla zavřené dveře, před kterými jsem spínal ruce, tak se chtěla otočit.

"Nejde to?" zeptala se z dálky.

"Já jsem upír, mě to nevidí," odpověděl jsem. "Vám se to otevře."

Už mám totiž takovou zkušenost. Ta fotobuňka mě často nevidí, ale jiné ano. Lomím před ní rukama, cimrmanovsky škubu rameny, skáču a pózuji, ale nic. Většinou mě vysvobodí jiný chodec. Tak i dnes. Paní se synem trochu váhavě zpomalila, ale ke skleněným dveřím došla a otevřely se. "Děkujeme," špitla. Poděkovat jsem měl sice já, ale chudák syn se bude asi ptát, jak to, že to tomu pánovi neotevřelo, a kdo je to upír.

29. 07. 2016

trvaly odkaz

Rychlý report z Istanbulu

Rychlý report z předvčerejšího Istanbulu, kde jsme přestupovali. Všechno vypadá jako normálně, zaznamenali jsme jen pár drobných změn.

1. Metro jezdí zadarmo. Kolem turniketů, ke kterým se normálně přikládají istanbulkarty, se nyní prochází bez placení. Turnikety jsou omotány páskou, aby do nich lidé nechodili. Ptal jsem se dohlížejícího pána, proč to je zadarmo, ale odpověděl mi příliš turecky, takže nevím. Tuším souvislost s pučem.
2. Asi pětina reklamních ploch včetně velkých billboardů je obsazena propagačním sdělením "národ zvítězil" (přibližný překlad). Psáno bíle na červeném pozadí tureckého praporu.
3. Na televizních obrazovkách ve vozech metra, kde se obvykle promítají veselá videa s pejsky a kočičkami pro ukrácení dlouhé chvíle cestujících, se teď pejskové a kočičky střídají s emotivní videokoláží. Ta zobrazuje záběry z nočního puče, typicky nějaké lidi skákající na jezdící tanky, provázané barevnou prolínající se grafikou. Vypadá to dost profi.

Jinak působil Istanbul během těch krátkých dvou hodin, které jsme tam strávili během přestupu, jako obvykle. Dobře oblečení lidé spěchající do práce, uklizené ulice, z jídelen voní jídlo. Shodli jsme se, že máme chuť tu ještě pár dnů zůstat, ale už jsme měli letenku domů. Takhle jsme jenom nakoupili dobroty a zadarmo se svezli metrem zpátky na letiště.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.