Deníček Yuhůův

20. 10. 2012

trvaly odkaz

Rozjímání nad knížkami

Celkem unavený jsem se v Tesku, v patře, zaseknul nad knížkami. Tenhle týden jsem docela zamakal a mám radost, že mi v pátek večer zůstal v práci "prázdný stůl". Po procházce jsem si šel koupit do Teska mléko a zasekl jsem se v patře nad knížkami.

Ony tam nejsou moc dobré knížky. Takový dobře prodejný výběr. Průměr až brak. Ale v té rozmarné únavě mi přišly pozoruhodné. Probral jsem rukama dobrých dvacet kousků, prolistoval. Měl jsem u toho dobrou poetickou náladu.

Bylo tam něco o matematice. Nějaké rébusy nebo tak. Myšlenky mi náhle utekly do algebry. V tu chvíli jsem, pohledem nepřítomný, pocítil lásku k matematice. K funkcím, číslům, statistice, vektorům. Znám ji. A stejně ji mám rád. V práci teď matematiku hodně používá. Když jsem byl malý, věděl jsem, že chci být spisovatel, učitel nebo matematik. Akorát toho matematika jsem si nedokázal moc představit, že jako sedím někde ve fabrice a počítám... počítám co? Hmotnost trubek? Nějak mi to nedávalo smysl. Jsem rád, že teď ve své současné práci k matematice aspoň čuchám. Že ji potřebuju, sice mnohem víc než ona mě, ale že se jí nebojím a je mi k ruce. Že otázky, které jiní teoreticky řeší třeba desítky minut, odbývám jednoduchou úvahou a zřejmým (až skoro naučeným) důkazem. Hrabu se některé dny v číslech, pouštím různé testy se strojovým učením a se statistikou. Baví mě navíc i to, že to je dost užitečné. Někdy vyjdou dokonce matematicky docela hezké věci. A pak jsem se probral v Tesku s knížkou rébusů v ruce.

Nebo kreslení. Nikdy jsem nechtěl kreslit. Z výtvarné výchovy jsem míval na základce dvojku, což bylo jenom jiné vyjádření toho, že jsem naprosté nemehlo, ale pětky se z výtvarky nedávají. Myslel jsem totiž, že kreslení a malování není důležité. Bylo důležité do konce devatenáctého století, než lidé vynalezli fotografii. Dneska, když máme fotografii (myslel jsem si jsa malý), není důvod kreslit nebo malovat. Jsem se docela tenkrát spletl. Tenkrát jsem nevěděl, jak mozek zpracovává obrazové informace a že čárou se dá vyjádřit více než fotografií, protože čáru lze rychleji interpretovat. Už jsem se pak nikdy kreslit nenaučil, ale motivace by byla. Knížku o tom, jak se naučit kreslit, jsem vložil do košíku. Nevěřím, že ji budu otevírat, zapadá mi prachem v poličce. Třeba někde mezi Pevninskými vodami a mokřady a Dějinami anglicky mluvících národů, na ty se taky práší.

Vlastně jsem tam původně šel podívat se po knížce pro Kačenku. Jsou jí tři roky, Zuzanky dcera. Ale nic jsem nevybral. Není to tam ono. Lepší by bylo hledat v opravdovém knihkupectví (chtěl bych nějakou knížku od Adeli). Ale byl jsem v Tesku, právě protože všude jinde už mají zavřeno. Je vlastně krása rozjímat nad knihami, nikam nespěchat a mít spoustu času na prohlížení.

"Máte dvě minuty, pane," vyhmátnul mě nějaký zaměstnanec Teska. Musíte dolů k pokladnám. A vskutku, bylo 23.56.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.