Deníček Yuhůův

30. 01. 2011

trvaly odkaz

Postřehy z Egypta

Chudoba. To je asi to slovo, které dnes nejlépe popisuje běžný Egypt. Sice jsem tam jako turista na poznávacím zájezdu měl jenom omezenou možnost poznat obyčejný život, i přes okénka autobusu a během těch několikahodinových procházek, které se nám povedlo volně podniknout, bych těžko hledal lepší vyjádření. Takže chudoba, policajti, nesvoboda, lejstra, špína, útrpnost a únava.

Netušil jsem, že dva týdny po mém odjezdu z Egypta vypuknou protesty. Sbíral jsem tam materiál pro další web a měl jsem hodně poznámek o moderní historii a lidských právech. Teď už je asi nebudu potřebovat, protože svět se trochu probudil. Že jsou utlačována lidská práva v Lybii nebo v Sýrii, to doufám každý ví. Že je to ale podobně špatné v Tunisku nebo v Egyptě, o tom se nemluvilo, protože Egypt kamarádí s USA a Tunisko s Francií. "Kdo z novinářů by kritizoval spojence našich milých spojenců? Ještě by tam přestali létat turisté a to přece nikdo nechce." Egypt a Tunisko jasně ukázaly, že pro zdárný rozvoj turistického průmyslu není dodržování lidských práv vůbec potřebné.

Káhira je normálně plná aut. Marně jsme se snažili dostat se na druhou stranu nábřežní čtyřproudové silnice. Nakonec jsme ji asi po patnácti minutách dost riskantně přeběhli. Když se dnes dívám na zprávy, vidím tu silnici zablokovanou tanky. To by se to přecházelo! Přemýšlím, kde jsou ta auta dnes.

Káhira je normálně plná policistů a vojáků. Kolem hlavního kulaťáku Tahrir hlídky dokonce stály v pohotovosti za mobilními pavézami se střílnami a průzory. Vedle muzea rota vojáků s kulomety. V metru na stanici Sadat stáli snad na každém rohu, samopal přes ruku. Bylo to ještě před začátkem tuniských revolt, ale během zdejších koptských vánoc, takže možná měli pohotovost. Spíš mi ale přišlo, že je to tady normální. Když jsme se u paláce ministerstva zahraničí zakoukali do mapy (aniž bychom měli tušení, kde jsme), po deseti sekundách k nám přistoupil policista. Myslel jsem, že nám jde poradit cestu, ale lifroval nás dosti nevybíravými slovy pryč. "Tady se zastavovat prostě nebudete!" Přitom to byla hlavní ulice z kulaťáku k řece, ale mají tu zákaz zastavení pro chodce.

Večeře v jídelně v odlehlé čtvrti stála v Káhiře 5 egyptských liber, to je asi 16 korun. Přitom ne každý obyvatel Káhiry si jídelnu může dovolit. Za tutéž cenu obchodníčci prodávají turistům u památek láhev vody. Pro Evropana normální cena, pro místňáky nemyslitelný přepych. V Asuánu stojí chlebová placka obvykle čtvrťák (našich asi 80 haléřů). Když jsme se u jiné pekárny ptali, komu máme chleby zaplatit, smáli se, že to je zdarma. Asi jsme využili páteční almužnu pro chudé. Bylo nám to blbé, ale nikdo peníze nechtěl. Daleko od turistických památek jsou tedy lidé hodní (až pozoruhodní).

Těžko říct, co je to za revoluci, která teď v Egyptě probíhá. Můj názor zní, že to je revoluce chudých. Egypťanům režim nedává žádnou možnost uplatnění. Můžou pohánět osla, který veze cukrovou třtinu do zastaralé fabriky. Můžou hlídat plot, aby na něj nechodili kluci čůrat. Ti šťastnější mohou obtěžovat turisty a odvádět za to místním policajtům bakšiš.

Západní svět se bojí, aby v Egyptě nevyhráli islamisté. Ach jo. V Německu například roky vládne CDU/CSU a nikomu to nevadí. Mně by vůbe nevadilo, kdyby se k moci dostaly islámské strany. V zemi plné bídy a korupce mohou konzervativní hodnoty leccos zlepšit.

(můj informančí web: Egypt, Pár fotek na FB.)

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.