archiv za měsíc jen 2010
06. 10. 2010
"Víte co? Já nepospíchám," řekl jsem. "Já vás tam do toho bazaru dovedu. Stejně jsem tam sám chtěl zajít."
"To byste byl zlatej," řekl slepý pán s bílou holí. Odchytl mě náhodou, když jsem šel z knihovny, a zeptal se, kde je tady na Andělu bazar s mobily. To náhodou vím. Jenomže jak ukázat slepému pánovi směr? "Vidíte, kam ukazuju?" Neviděl. Měl jasný sytý hlas. Sám jsem měl hloupou potřebu mluvit na něj hodně nahlas. Než bych mu ale popisoval cestu, tak ho tam přece zavedu.
"Já tam taky musím," vysvětloval jsem pánovi, "protože sháním nějaký starý mobil. Nějaký starý typ Nokie, pro hosty."
"A co byste za něj tak dal?"
"No asi tak dvě stovky," já na to. Pak začal hrabat v báglu.
"Tak tady si můžete za dvě stovky vzít ten můj," vytáhnul starou Nokii. "Ale nabíječku k němu nemám. A nemá simku." "To nevadí, to já všechno mám." Tak jsme provedli transakci. Zajímavé bylo, že jsme celou dobu, kdy jsme prováděli obchod, byli přilepeni na sloup lampy. On ten pán nevěděl, že stojí půl metru od lampy čelem k ní.
"Jak poznáte, že to je fakt dvoustovka," zajímal jsem se.
"To já si ji takhle ohmatám. Jo, to je dobrý. Teď ještě jestli byste mě zavedl do Alberta. To je dobrý, to bude jídlo na tři dny."
Tak jsem mu ještě jednu stovku přihodil. Asi abych měl čisté svědomí, když sám nepočítám jídlo na dny.
04. 10. 2010
Seděla na modré židli vedle kontejneru. Vůbec jí to na té modré židli neslušelo. Asi to věděla, tak se koukala docela smutně. To upoutá.
Na to, jak byla stará, vypadá celkem dobře. Chvíli jsem přemýšlel, jestli ta stará kuna někomu nepatří, ale vypadalo to, že ne. Že někomu patřila, ale ten někdo ji opustil a posadil na modrou židli vedle kontejneru. Depka.
"Já jsem myslela, že je to živý," lekla se paní s dcerou a vnučkou, když mě míjely na chodníku. Kuna mi už seděla na rameni a v prvním testu tedy obstála. Aspoň umí lekat lidi. Na přechodu jsem si všimnul, že stará kuna je svou formou maňásek, a tak jsme se učili lekat lidi novým způsobem. V železářství mi kecala do nákupu šroubováku (potřebuju rozmontovat notebook). Cestou domů proběhl celkem intimní rozhovor o tom, jak nerada má pračku. Že se v ní nedá dýchat a že se utopí a že nemá ráda ani vodu. Nakonec jsme to usmlouvali na vanu a teplou vodu. Teď už se válí ve vaně a mydlí se pracím práškem. To neokecala.
Drak bude remcat. Žárlivec. Kuna dohněda mi totiž jde k mikině mnohem lépe než dračí systě zelená.
02. 10. 2010
Když spadne youtube do vany plné vody, tak přestane hrát. První skončí zvuk, což stejně v tom šplouchnutí není poznat. Vzápětí zhasne displej, hezky odkrajů doprostřed. Trvá to tak půl sekundy, asi než do notebooku nateče voda. Další půlsekundu potřebuje mozek na to, aby si uvědomil, že není důležité tahat z vany myš, ale ten počítač. No a tou dobou už youtube nehraje vůbec, počítač se vypne.
Pár zahraničních návštěv si mi už stěžovalo, že nemám fén. "Fén?" já na to vždycky , "k čemu bych já potřeboval fén," a ukazuju si přitom na hlavu. Na mé hlavě fakt není na co foukat, takže fén nevlastním. "Fén" byla ovšem moje první myšlenka po výstupu z vany. Hodně vody sebral z klávesnice ručník, další tisíce kapek jsem "vymával", něco vyteklo po rozšroubování dvířek u paměti, něco jsem vyfoukal pusou. Nakonec roli fénu převzal větrák od projektoru. Nechal jsem projektor naprázdno svítit modře na stěnu (psal "vyhledávám signál") a rozebraný notebook se opřel o výstup větráku. Pak jsem se šel v klidu vykoupat. Místo youtube jsem si holt četl.
Baterka je zřejmě úplně mínus. Po návratu z koupelny projektor psal smutně na zeď "žádný signál". Docela slušně vysušený noťas jsem připojil na adaptér a nechal ho naběhnout. Windows startovaly velmi zeleně (to se srovnalo), display je flekatý. Ale jinak všechno fungovalo, jenom občas obraz probliknul jako u staré televize. Abych počítač dosušil, rozhodnul jsem se, že mu zadám nějaký šílený výpočet, při kterém se zaměstná i grafika. Nenapadlo mě nic lepšího než Google Earth. Zazoomoval jsem na Slaný, sklopil pohled a nechal ho letět na východ. To mám hrozně rád, prostě sklopím úhel a koukám, kam to letí. Polabí, Krkonoše. Tak fajn, počítač se vzpamatoval, jenom tu baterku to nějak sebralo. Nad Wroclaví nastala krize. Divně to škytlo, repráky zabublaly a obrazovka potemněla. Hotovo. Myslím, že voda konečně dotekla do disku, protože od té doby notebook odmítá bootovat. Prý není připojený disk. Jo a displej trochu svítí, i když je vypnuto.
Tak aspoň vím, že až bude příště návštěva potřebovat fén, posadím ji vedle zapnutého projektoru.
01. 10. 2010
Já jsem si pořád říkal, že ve středu večer nějakou akci mám. Ale nepamatoval jsem si, jakou. Věděl jsem, že odpoledne přijde Erik a pak mám sraz s Pavlínou, ale co ten večer? V kalendáři bylo volno, tak jsem nevěděl.
Erik mě lanařil do nějaké práce, klasicky. To se mi poslední dobou stává. Pavlína je spolužačka z gymplu. Chtěla se vidět, protože našla můj web o Turecku. Náhodou ho našla a bylo tam mé jméno a mail, tak si vzpomněla. Bylo velmi zajímavé poslouchat, proč volí Sociální demokracii. Vduchu jsem si opakoval pojem "paradigma". A možná se to paradigma netýká jenom Pavlíny, možná se týká i mě a mých kamarádů, co přemýšlíme doprava. Prý nemáme Euro, protože ti tuneláři, co mají na Kypru a ve Švýcarsku ty ulité miliardy korun, by je před směnou museli vyprat, což nemohou. Hm, zajímavý nápad, to jsem ještě neslyšel.
Pak se ozval telefonem Pavel. Najednou mi došlo, jaký program mám večer. Jasně, budeme se bavit o vyhledávačích a reklamě. Fajn. Tak jo. Domluvil jsem to na sedmou a nechal Pavlínu dál povídat.
Pak přišla SMSka od Kláry. Že to stíhá až na sedmou.
Aha. Nejenom, že si nepamatuju svůj večerní program (když si ho nenapíšu), já jsem dokonce schopen si domluvit dvě setkání na jeden čas a nepoznamenat si ani jedno. Chudinku Klárku odkládám na neděli. Jestli tu teda budu. Mám chuť ještě jednou letos odfrčet do Turecka (letí to třeba už zítra) a vrátit se až na sraz diskuse a na volby. Ale nevím, jestli si to mám risknout. Se svou pomýleností můžu na letišti zjistit, že jsem si místo zpáteční letenky koupil jednu simultánní na dvě protiletící letadla.
To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.
E-mail:
janovsky@gmail.com
Deníček
https://yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/