Deníček Yuhůův

16. 04. 2009

trvaly odkaz

Příšerná, teď italská

"Ne, hrad se nedá obejít. Do Zlaté uličky musíte jít přes hrad."

"A platí se tam vstupné?" obávala se ta kočka. Prý četla v průvodci, že se tam platí. Tak se se svou kamarádkou snažily obejít Pražský hrad a dostat se do Zlaté uličky zespod. Nakonec nahoře v Nerudovce obě propadly zoufalství a začaly se ptát kolemjdoucích, jestli někdo neumí německy nebo anglicky. Kolemjdoucí odcházeli, vrtěli hlavou nebo předstírali hluchotu. Tak tedy já.

"Nebude vadit, když vás tam doprovodím? Není úplně snadné najít Zlatou uličku." Ale ve skutečnosti jsem si chtěl trochu popovídat. Třeba jsem se ptal, jestli už byly v Praze. Ta mladší moc nekomunikovala, uměla asi jenom německy. Ta druhá byla fajn.

"Jo, v Praze jsem byla. Před deseti lety." Procházeli jsme prvním nádvořím.

"A co," vyzvídal jsem, "změnila se Praha za těch deset let?"

"Velmi se změnila. Třeba restaurace. Tenkrát byly všechny příšerné, teď jsou všechny italské. Dá se vůbec někde najít česká hospoda?"

Usoudil jsem, že v centru nedá. Dlouho jsme stáli u katedrály. Pak u Jiřího. Probírali jsme, jestli mají v severním Německu románské kostely. Nemají, prý protože jsou protestanti. Aha. Neřekl jsem ovšem nahlas, že to bylo tím, že tenkrát v severním Německu byli pohani. Ostatně slovo pohan neumím anglicky. Tu Zlatou uličku by holky beze mě nakonec fakt asi nenašly. Že byl večer, neplatilo se vstupné, tak jak se to psalo v průvodci. Rozloučil jsem se a běžel dolu na tramvaj.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.