archiv za měsíc nor 2008
28. 02. 2008
Ať je řeč o globálním oteplování kdekoli, míchá se páté přes deváté. Doporučuju následující 4 úrovně otázek, které by se neměly promíchávat.
1. Otepluje se?
2. Pokud ano, může za to člověk?
3. Mohou s klimatem lidé něco udělat?
4. Vyplatí se s tím něco dělat?
27. 02. 2008
A při tom stříhání jsme si psali skrz chat s Kačí. Co prý je nového. Tak jsem jí prozradil, že nového je to, že jsem přestal uklízet. Je to totiž pravda, nějak poslední dobou neuklízím. Ale Kač má jiný názor. Napsala:
"Nesouhlasím, páč jsi neuklízel, takže jsi nemohl přestat."
Což mě vede k zamyšlení, zda někdo může přestat dělat věc, kterou nedělal. A druhé zamyšlení zní, že provádění úklidu je subjektivní.
Jak jsem kočce stříhal ten asfalt z ocasu, dopadaly asfaltové žmolky na papíry pokreslené grafy. Začal jsem konečně psát teorii nepořádku, ty grafy představují motivační a stresové funkce. Rozhodl jsem se, že to budu odvíjet od podmínek dynamické rovnováhy, ale potřebuju k tomu nějaké delší měření. Z minulých měření už vím, že vrstvy nepořádku při budoucím úklidu půjdou datovat podle nálezových okolností -- u kterého nepořádku budou žmolky asfaltu, ten bude patřit k únoru 2008.
03. 02. 2008
V komentářích si občas stěžujete, že málo píšu o sobě. Nechť tedy Yuhů píše o sobě!
Když se mě dneska na obědě Samuel ptal, jak se mám a co pořád dělám, uvědomil jsem si, že vlastně tajim, jak se mám. Maskuju to za neuvěřitelnou frázi "nechutně dobře". Maskování o to vypečenější, že je to naprostá pravda. Mám se nechutně dobře. Tak snad nikdo nebude závidět, až zví, co pořád dělám.
Takže já prostě ráno vstanu, ...
Moment, to zní neuvěřitelně. Yuhů přece ráno nevstává.
Ale jo, teďko jo. Vzbudím se v půl sedmé ráno a nějak se mi nechce dál spát. Takže si uvařím dva čaje, vyřídím poštu, přečtu si nějaké novinky. Dřív jsem poslouchal rádio, to od nového roku už nelze, škoda. Pak je devět, tak vstanu a jdu něco dělat. Třeba si z hladu něco uvařit.
Kuchař Hlad je sice kuchařem nejlepším, ale má jednu slabinu -- to vaření nesmí trvat dlouho. Od toho se odvíjejí různé číny a smažená vajíčka (ale kdepak na cibulce, to trvá dlouho, vajíčka raději na česneku nebo v mrkvolince). Když vařím odpoledne, tak mám víc trpělivosti a rád experimentuju. Třeba líného Yuhůa napadlo, když ho nebaví loupat česnek, že je lepší ho napřed neoloupaný nakrájet, pak to nožem poválet a pak slupky vyfoukat. Nebo se teď tak trohu učím indickou kuchyni, kde jsem na druhém levelu (level č. 1 -- nasyp do všeho kari -- už mám za sebou). Hodně teď ujíždím na čočce. Vždycky, když dosmažím jednu várku, nechám hned naklíčit další kilo.
No a pak jdu na procházku. Většinou. Někdy místo toho zasednu k práci, uvařím konvici čaje a něco si kutím na počítači. Koupil jsem si v čajovně nahřívátko, do kterého vždycky obětuju svíčku, aby mi ten litr čaje nevystydnul. Fakt nevystydne. V čajovně zrovna seděl Džany, když jsem si to nahřívátko kupoval, a potutelně se usmíval, to je mu podobné. To ještě netuší, jak se mi to nahřívátko hodí. To kdyby věděl, tak by se neusmíval potutelně! Nevadí.
Obnovil jsem si členství v Kladenské knihovně (nepsal jsem to sem už?), což je paráda, protože tam toho mají fakt moc (až na to, že už jsem samozřejmě ztatil průkazku). Takže si dost čtu. Doma čtu věci kolem botaniky, ekonomie a tak různě. Číst chodím taky do čajovny, kde mají Bhagavadgítu. Položím si Bhagavadgítu na kolena, listuju si jí (jde to snadno, stačí tam číst jenom ty tučné texty), ale ve skutečnosti po většinu času poslouchám, co si říkají gympláci a gymplačky. Gympláci a gymplačky jsou chytří lidé. Možná jsem byl taky tak chytrej, když jsem ještě chodil na gympl. Mám ještě schované svoje zápisky z té doby, když jsem chodil na gympl. (Ty zápisky ovšem teorii mé chytrosti nijak nepodporují.)
V pátek jsem si vyrazil na dělší pocházku. Objevil jsem neznámý starý lom a nový rybník. Koukal jsem na vykácenou stráň, jak tam dřevorubci nechali středně velké jasany a vykáceli jenom černé borovice (šikovní dřevorubci). Také jsem byl poprvé na soutoku jedněch dvou potoků. Že je Slaný fajn místo na procházky, už jsem ale psal.
Sehnal jsem si na videu nějaké koncerty Oldfielda a pouštím si je. Mám Oldfielda rád, teď jsem si ho zase oblíbil víc. Baví mě na něm, jak je hlavně v pohodě. Hraje sólíčko, že by se na něm při hraní všichni překroutili křečí, ale Oldfield si stojí a tak jako kouká a hraje dobře rychle. Je v pohodě a ještě si mění tóniny, jak ho napadne. Často to nevydržím, vezmu kytaru a hraju s ním, něco už umím, většinu ne. Potřeboval bych vykousnutější kytaru. Jak při změnách tónin na hmatníku plavu, tak to zní děsně. Ale Oldfield je v pohodě, nevadí mu to. Prostě formát, mám ho rád.
Takže takhle dělám různé věci, skajpuju s Bruselem, chodím fotit do polí a vždycky, když vidím proti sobě běžet nějakého kondičního běžce, tak mu běžím naproti, jako že jsem taky běžec, aby měl radost, že není běžec sám. Hezky se tak utahám a pak se mi dobře spí. Ale ne, že bych vstával vždycky ráno. Mívám týdny, kdy jsem rozhozený a spím ve dne. Říkám tomu spánkové režimy, to je na samostatnej článek.
Večer si zalezu a pustím na noťasu nějakej film. K tomu srkám mlíko. Dneska místo filmu k mlíku ťukám tohle psaní. Abych dokončil tu úvodní myšlenku -- moc se s tím, jak se mám, nechlubim, raději ani moc sobě. Jsa Čech bych si záviděl.
Mimochodem ten česnek je přeci jen lepší napřed loupat a pak teprve krájet, nikoli naopak.
Příhoda z cesty do Bulharska. Přestávka autobusu na benzínce v Srbsku. Povídal jsem si s různými skupinkami spolucestujících. Jeli hlavně do hor.
"Já jedu na Pirin," říkal jeden.
"My jedeme na Rilu," kývali hlavami dva další.
"To my jedeme na Rodopy, přijedou nám tam ještě kamarádi."
Nakonec se pohledy ostatních otočily na mě. Co jsem jim měl ale říct?
"Já jedu na blind", povídám.
"Na Blind, jo? A kde to tam je?"
To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.
E-mail:
janovsky@gmail.com
Deníček
https://yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/