Deníček Yuhůův

07. 08. 2006

trvaly odkaz

Jak dopadla koťátka

Čárka měla koťátka někdy koncem května, o tom už jsem myslím psal. Potom jsem se snažil ta tři koťátka udat do "dobrých rukou". A světe div se, povedlo se to.

Nakonec se jako nejlepší způsob udávání koťat ukázal inzertní systém bazos.cz. Býval bych zrzavých koťátek mohl rozdat pět. Napřed se ozvala paní z Kladna, která chtěla zrzavého kocourka. Potom jiná paní od Teplic chtěla zrzavého kocourka a kočičku. Jenomže dva zrzavé kocourky jsem neměl, a tak jsem to dojednal na zrzavou kočičku a černého kocourka. Odvezl jsem je do Teplic, hned jak trochu odrostla. Oddělování koťátek od maminky je vždycky smutné, ale vědomí, že najdou nový domov, to uzdraví.

Pak se mi na ten inzerát ozvali ještě tři další lidé, které jsem musel odmítnout.

Měl jsem v úmyslu Čárku nechat vykastrovat, ale nějak se k tomu nemůžu dostat. Možná budou za rok koťátka další. Byla s nimi děsná sranda a Čárka si aspoň měla s kým hrát.

trvaly odkaz

Deníček

Sedím si tak v čekárně u doktorky a zrak mi padl na ikonku deníčku. Je čas něco sesmolit. Důvod, proč jsem u doktorky, je banalita, prostě mě jenom bolí břicho. Ale ten měsíc nebo víc, co jsem nepsal, se přihodilo pár věcí.

Byli jsme na vodě. Klasicky Ohře. Letos bez volného dne a ve velké pohodě. Akorát jsem se spálil (klasicky) a velmi rychle to uteklo. Do kanoe jsem ráno nastupoval vždy poslední, protože pozdě vstávám a asi i pomalu balím. Počasí bylo super, takže trapná paráda. Ohře je fajn.

"Vy jste přišel po pani," říká mi sestřička. "Vy už mě nevezmete? že jo," já na to, protože si nepamatuju ordinační hodiny a typicky chodím během přestávek. "Tak vás ještě vezmem, ale po vás už opravdu nikoho," říká mi. Mám štěstí, trapné štěstí.

Dost teď jezdím do práce. Protože se v mém okolí občas vyskytnou fámy, co že to vlastně dělám (prý drogový dealer, pojišťovák, novinář, revolucionář), bych asi měl napsat, že v Seznamu dělám vyhledávání a reklamní systém placený za prokliky. Dost mě to baví a prakticky nedělám vůbec nic jiného, snad kromě toho, že jsem rozepsal pár webů (takže jich mám rozdělaných nedokončených už šest), a kromě toho, že čtu Churchilla. Kdyby mě ta práce nebavila, tak ji nedělám, protože v létě strašně nerad pracuju. Letos jsem ale objevil velké kouzlo pracovního poměru v parném létě, totiž klimatizaci. Mám se trapně dobře.

Paní doktorka mě stejně asi nevezme, protože by pak asi nemohla mít oběd, docela se to vleče.

Jak mi vadilo to parné léto, tak dneska přišla sprcha. Celou noc pršelo a ráno kap, kap, protekl mi strop. Musel jsem s bolavým břichem (a náhodou naboso) vystoupat na střechu a nasrknutím hadice střechu vypustit. Trochu jsem dostal závrať, jak už tři dny nejím. Až bude sucho, budu muset zase střechu zalepit.

Takže nakonec zvýšená sedimentace, což znamená bakteriální onemocnění. "Něco se tam děje," prohlásila lékařka. Před tím byla legrace, když mi sestra brala krev na tu sedimentaci a prohodila: "Neomdlíte mi tu?" Já na to, že nevím. Samotné braní krve jsem zvládnul v pohodě, pak jsem omdlel až na chodbě. Naštěstí vždycky poznám pár sekund předem, kdy na mě mdloby přijdou, takže jsem si předem lehnul na sedačky. Když jsem se probral, sestřička na mě v prázdné čekárně už otevírala okno. "Barvu máte lepší," říkala, což znamenalo, že se o mě nebojí. Občas si takhle omdlévám, teď jsem tři dny nejedl, takže dneska to stálo za to.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.