Deníček Yuhůův

20. 12. 2005

trvaly odkaz

Nastydnul jsem den před koncertem

Že budou koncerty, už jsem psal ve weblogu. Mrkněte na podrobnou pozvánku a kdyžtak se večer stavte. Horší je, že zrovna ležím v posteli, nahmatávám si horečku a fakt nevím, jak budu večer vypadat. Uvidíme, bude sranda.

Pro ty, kdo to neví, tak hraju na kytaru a na flétnu. Jeroným je ovšem na kytaru lepší, což o něm ale nesmím říkat. Tak pššš, neříkejte mu to.

Ve skutečnosti už za sebou jeden koncert máme, byl v sobotu v Lidicích. Po koncertu se šlo ke Gendrimce, dělalo se fondue. Totálně jsem se přežral a málem usnul. Jenomže o půlnoci se začal hrát BANG! No... znáte to. Končili jsme v půl páté ráno, takže mám velmi důkladně rozpadlý denní režim. Což ovšem není novinka, to už mám dva roky. Aspoň můžu v noci koukat na mraky a vduchu si říkat, že za nimi je největší Měsíc za posledních osmnáct let.

13. 12. 2005

trvaly odkaz

Qánocům kočku?

Mám pro vás pozvánku na umisťovací výstavu kočiček.

Já začínám mít doma podobné starosti. Nějak mi Čárka tloustne. Je to skoro ještě kotě, ale kdo ví, jestli si s ní Cherry nebo Éčko něco už nezačali. Kdyby něco, tak někdy na jaře budu potřebovat odběratele. Ozvete se, že?

08. 12. 2005

trvaly odkaz

Crichton: cesty

Kdosi po mně v komentářích chtěl, abych doporučil nějaké nové čtivo. Tak si pište: Michael Crichton, Cesty. Michael Crichton napsal pár světových trháků, například Jurský park nebo Skandální odhalení (už jsem o Crichtonových knihách třikrát psal: Pojídači mrtvých (zfilmováno jako Třináctý válečník), Proud času, Koule).

Tentokrát nejde o čistokrevnou beletrii (anglicky beletrie = fiction), nýbrž o něco jako vlastní životopis a zároveň pár cestopisů. Kromě zajímavých příhod o tom, jak se ženil, rozváděl, natáčel Velkou vlakovou loupež a pitval mrtvoly, popisuje neuvěřitelné věci o tak zvaných nadpřirozených věcech. Například o vidění aury nebo o jasnovidectví. U Crichtona je problém v tom, že mu čtenář nesmí věřit ani vlastní jazyk mezi zuby, ale stejně jsem se neubránil tomu, abych dělal ve slabě modrém světle pokusy s pozorováním aury (mimochodem negativní, to jen tak na okraj). Čte se to dobře. Doporučuju všem, komu vrtá hlavou okultismus a mají tendenci věřit nadpřirozeným jevům. Po přečtení téhle knížky budou mít v hlavě zmatek ještě mnohem zábavnější.

trvaly odkaz

Weby mě baví

Vykašlal jsem se na práci i na ostatní okolnosti běžného světa a asi tři dny jsem si zase patlal weby. Mám to rád. Zavřu se doma s čajem, prosincové temné večery jsou na to ideální.

V úterý jsem pro weblog rozepsal obrovský článek, který jsem vzápětí zahodil. Byl o tom, že účelem většiny webů není vydělat, ale vylepšit sebehodnocení autora/majitele webu. Jenomže jsem se do toho zamotal a nevydám to, protože ten text nestojí za nic. Začal jsem nakonec uvažovat, jestli se to týká i mě (ta potřeba lepšího sebehodnocení) a do jaké míry. Dospěl jsem k závěru, že moje stránky se na mém sebehodnocení podílejí obrovskou měrou. Skoro se bojím, že až přestanu být ješitný (v rámci mého duchovního vývoje to (cha cha) musí jednou přijít), tak se na ty svoje stránky definitivně vykašlu.

Ono je to totiž perfektní -- seděl jsem takhle nedávno v noci u provizorního ohniště, který si zmrzlá družina o půlnoci rozdělala uprostřed staré opuštěné vesnice. Byla nechutná zima, pekli jsme si jabka. A najednou mi válečník s pomalovanou tváří (byl to Elder?) začne říkat, jak se mu hodí moje stránky. Nechce se tomu věřit, ale v té kruhé zimě to hřálo víc než ohýnek. Když mi lidi píšou pochvaly mailem, tak je to takové normální, ale potkat normálního člověka s mečem v noci v lese, který nějaký můj web zná, to je fakt príma.

Zatímco si tak aktualizuju weby a občas vařím rybišky nebo čočku, kočička zatím bydlí na půdě. Musel jsem ji nedávno odnaučit chodit na stůl, jenomže teď jsem před horším úkolem -- vysvětlit jí, že nemá čůrat do postele. První fáze vysvětlování spočívá v tom, že je zavřená na půdě, a peřiny se zatím perou v pračce. Až bude mrznout, bude to horší.

Upřímně lituju lidi, kteří musejí do práce. V téhle zimě. Na druhou stranu, kdybych měl trochu větší nároky, taky bych musel víc pracovat. Ještě že jsem nenáročný. Můžu si pak po nocích patlat ty svoje weby.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.