Deníček Yuhůův

31. 08. 2005

trvaly odkaz

Bydlení na půdě

Ačkoli jsem se domníval, že dobu malování a úprav pokoje bude záhodno co nejvíce zkrátit, protože po tu dobu budu muset pobývat na půdě, ukázalo se, že mě to tady baví. Sice tu nemám tekoucí vodu a velká okna (jenom vikýř s vyndaným okénkem), sice tady nejsou rovné stropy (jen vyprahlé krovy a prkna), ale ta moje půda má jakési kouzlo.

Sedmdesát let se tu shromažďoval nepořádek. Od května jsem se ji snažil vystěhovat, bordel zrušit a vyhubit prach. Nepovedlo se to úplně, ale najednou se tu dá i bydlet.

Ráno se budím právě s pohledem na ty krovy a prkna. Ve skutečnosti miluju dlouhé minuty pozorovat pravidelné i nepravidelné složité tvary, sledovat, které prkno je za kterým trámem nové a které staré. Počítám si úhly mezi trámy a v jedné ze svých tří rozbitých varných konvic (každá je rozbitá jinak) si vařím vodu na čaj. Ten vypiju, pustím si BBC, koukám na ta prkna a vesele si tak bydlím na půdě.

Ony dva pořádné počítače dokážou v domov proměnit asi každý prostor. Vlastně tři, server tu bydlí už přes rok. Když takhle večer přijdu z procházky do polí, LCD monitor pod vikýřem už na mě bliká, že mám nové maily.

Celý ten prostor obzvlášť oceňuje moje nová kočička Čárka. Hrabe se v pytlích se starožitostmi, chytá na trámech mravence a můry. Když si hrajeme, je tu spousta schovávacích prostor.

Dneska se sem nahoru uráčili zajít i páni kocouři. Cherry průzkumník a za ním bojácný Éčko. Všechno pečlivě očmuchali, něco málo označkovali, ale Čárka byla zrovna někde zalezlá.

"A máš tu docela uklizeno," prohlásila ségra Blanka vidouc zabydlenou půdu, když mi přišli s Alešem umýt okna (díky nastokrát). "To proto," glosoval Aleš, "že nepořádek se nedá přestěhovat."

24. 08. 2005

trvaly odkaz

Čárka

Bývá zvykem romanopisců vkládat nové postavy doprostřed děje. Přináší to zvraty a zajímavé situace.

V pondělí v noci jsem šel vynést do kontejneru staré sklenice (vyhazoval jsem i starodávnou hnusnou skleničku od azerbajdžánského čaje). Potom, cestou zpět, to byla napřed jenom tečka s matným stínem z oranžové lampy. Potom se tečka pohybem proměnila v čárku, zamňoukala a otřela se mi o nohy. Úplně mokré koťátko, o půlnoci v dešti, smutné... mňoukající, pletoucí se pod nohy.

Už asi víte, jak to dopadlo. Dnes jsem obcházel sousedy a vyptával se, jestli někdo nepostrádá želvovinové koťátko. Nepostrádá. Dostalo jméno Čárka (je to kočička) podle vzhledu rozsypaného ceylonského čaje, přičemž Čajka by znělo blbě.

Protože v mém pokoji zrovna probíhá malování, přichází koťátko do velmi proměnlivého prostředí. Zatím tedy spolu bydlíme na půdě. Věděl jsem, že se mi na půdě nebude spát zrovna nejlépe, ale s bzučákem za hlavou (Čárka nepřestává příst) a s prochcanou peřinou, kterou nahradil spacák, je to opravdu složité. Na druhou stranu se mi obydlená půda začíná strašně líbit. Je tu dost prostoru a zářící monitory počítačů vytvářejí krásnou atmosféru domova.

21. 08. 2005

trvaly odkaz

Deníček

Už jsem zjistil, že mě nějak nebaví vymýšlet pro mé zápisky titulky. Tak prostě deníček.

V uplynulých týdnech se toho odehrálo strašně moc. Samozřejmě jsem o tom všem chtěl psát a samozřejmě jsem nic nenapsal. Tak to chodí.

• Byl jsem na Pravdě. Pod rukou Gendrim a Vlčouna se klasický Gawain proměnil na úžasnou akci. Zahazuju všechny servítky a rovnou tvrdím, že jde o akci světově unikátní. Takové spojení sportu, prožitkových akcí, fantasy symboliky a divadla prostě nikde na světě neexistuje. Minulou neděli všichni odjížděli dost smutní, že už to končí. (Stránka hry.)
• Stále ještě doma trochu reorganizuju pokoj a půdu. Na manuální práce jsem pozoruhodně nešikovný, ale začíná mě to bavit.
• Byl jsem se podívat v Českém středohoří na místo, odkud jsme před pětadvaceti lety s mámou koukali dolů na Labe. Připadal jsem si, jako kdybych se vrátil do jiného světa. Dole projížděly vlaky jako tenkrát. Fotku ještě nemám, ale třeba zkuste satelitní snímek.
• Zase se mi rozbila konfigurace Easyblogu na psaní deníčku a strávil jsem půl dne studiem, jak že jsem to kdysi nastavoval.
• Vzal jsem včera tři stopaře, všechno to byli cizinci.

No a tu spoustu dalších věcí, co se děje, jsem tak nějak zapomněl. Ještě si vzpomínám, jak jsem šel v úterý v noci domů a potkal jsem na mostě Cherryho. Pak jsme hráli cestou domů celou Čechovku na vyzvědače. Je skvělé mít za kamaráda chytré zvířátko. Dneska jsem ho zase našel spát na římse. On teda spánek spíše předstíral, protože mě musel slyšet. Trochu jsem na něj mluvil a on mě po chvíli tak krásně zpražil pohledem, jako co blbnu a proč ho nenechám spát. Měl bych prý se sebou něco udělat. Je skvělé mít za kamaráda chytré zvířátko.

02. 08. 2005

trvaly odkaz

Potterova konkordance

Nevím sice přesně, co to slovo konkordance znamená, ale setkal jsem se s tím slovem mezi křesťany. Je to taková knížka, která obsahuje všechna slova, co jsou uvedena v bibli, přičemž podle těch slov se dá hledat. Tak třeba chci vědět, kde všude je v Bibli slovo "úklad" a ono se to najde. Vlastně takový index (invertovaný barrel) nad Biblí.

Dneska jsem se snažil dopátrat, kdo řekl fragment jedné věty v Harry Potterovi šestce, kterážto pasáž mi v přepisu nebyla moc jasná. A našel jsem konkordanci Harryho Pottera. Jsou tam všechny výroky jednotlivých postav uspořádané podle jejich jmen. Když chci třeba vědět, kde všude byla zmínka třeba o Lockhartovi, tak to tam najdu i s kontextem. Sladké a užitečné.

Omlouvám se, že vás nudím tímhle odkazem. Chápu, že ne všichni musejí být zažraní do Pottera, a znám i takové, co jim naskakují pupínky na duši, když o těch knížkách jenom slyší. I mně občas trvá dost dlouho, než přijmu nějaký módní kulturní jev za svůj (třeba Buty nebo Čechomor se mi dlouho nelíbili). Přitom vím, že se mi ty věci nelíbily možná jenom proto, že se ostatním líbily. Prostě snaha odlišit se. Občas to vede k tomu, že opomíjím dobré věci, aniž bych je vyzkoušel. V případě Harryho Pottera jsem naštěstí propadl četbě ještě předtím, než se to stalo známé, a tak jsem nemusel řešit, jestli číst začnu, nebo ne.

Když jsme u toho, někde jsem četl, že se Terry Prathett (Zeměplocha) pustil do Rowlingové v článku nebo rozhovoru pro Sunday Times. Ten článek nemám, ale dost se to cituje. Že prý Rowlingová upozaďuje ostatní autory fantasy a že ten žánr vysává. Rowlingová předtím totiž řekla, že Harry Potter není fantasy a že nezamýšlela psát fantasy. Muhehe. A na to jí Pratchett řekl: "Myslel bych si, že kouzelníci, čarodějky, trollové, jednorožci, skryté světy, skákající čokoládové žabky, soví pošta, kouzelné jídlo, duchové, létající košťata a kouzla jí mohly napovědět." (že jde o fantasy, pozn. překl.) Tady to zmiňuje BBC a tady česky.

Ne, že bych na fantasy kdovíjak ulítával, většina fantasy se číst nedá (zmiňme třeba poslední slizké kusy od Sapkovského), ale myslím si, že Pratchett má spíše pravdu. Zapadají nejen anglicky píšící fantasy autoři. U nás třeba je velmi málo známá Veronika Válková píšící pod pseudonymem Adam Anders. A přitom jsou její knížky skvělé. Za to ovšem Rowlingová nemůže, pravda.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.