Kachní pírko

Tyto texty jsem napsal během úterního večera v hospodě na Dubině. To bylo tenkrát, když jsme jeli Ohři.

Hanička

Sedm písmen, jeden háček na háčku
pádlem mává, abych vybral zatáčku.

Stále radí správnou cestu po řece
od přístavu, v tom je háček, uteče.

Rokoko, baroko, gotika,
umění -- to se mě netýká.

Zelená, modrá či růžová --
jen barva -- ta pro mne význam má.

Štětce mám čisté a vyprané,
malíř jsem -- a přece trochu ne.

Ne empír, ba ani kubismus;
věřte mi, já vlastně nemám vkus.

Nepoznám sochu od obrazu,
jen tam dám skobu a zamáznu.

Co ale nechám si nakonec --
proč že jsem takový umělec?

Zásadně pracuji vestoje.
Já totiž maluju pokuje.

Těch vět, co bych tak rád říkal,
vskutku není málo.

Pročpak, pročpak si povídáš,
ale nikdy ne se mnou?

Vidíš, venku chcípe slunce,
co přinese zítřek?

Nevím, nevím, kam co říct,
aby sis pak všimla:

Úsměv, malé pochopení,
že je to, co hledám.

Těch vět, co bych tak rád říkal,
vskutku není málo.

Pročpak, pročpak si povídáš,
ale nikdy ne se mnou?

Rukavice lichá
na krabici leží
kdopak ji poslouchá?
jak tam tiše vzdychá
samotě do ucha --
stýská se jí.

Rukavičník starý
našel ji tam ležet
uslyšev vzdychání
zželelo se mu jí.
Za nůžek skřípání
radost tepe.

Je půlnoc modrá,
černá noc.
Sama spíš,
přece ne sama.
Vzpomínky
tečou na pomoc;
jen ty víš,
kdo je tu s náma.

Mlčíš,
máš myšlenky semknuté;
tichost je vzpomínek
svědkem.
Krásná jsi
v tichosti netknuté;
vznešená,
není to věkem.

Kdybych snad porušil mlčení
a zeptal se tě,
kdo že tě má,

vím, co mi na tohle odpovíš:
že v tomhle létě
to nejsem já.

Samba kde zní
uprostřed pralesů
do rytmu tanga
stromy se třesou
samba kde zní
na mořském pobřeží
tam trávím víkend
čtvrtého září.

Da vůda samba
Ty ribmi doro tango
ohnivé slunce
vytmaví kůži
Di rimbi tango
padá ti do vlasů
šest bubnů víření
sap sap sap.

Řeka hučí mírnou chůzí
přes kameny vánek plyne
Kampak plavou vody kalné?
Kdo se proti proudu plaví?

Chladné větve olší mlčí
ani vrba nezazpívá
nepromluví tichá jíva
jenom voda šumí v uších.

Na cestu se vydá nocí
neviděn a neslyšený
bystrý plavec na kanoi
an se proti proudu plaví.

Jeho milá zatím čeká
do tmy upíná své zraky
kdyby to šlo, pluje taky
vstříc milému bez únavy.

Co přinese kalné ráno?
zda se plavec neunaví?
Pevná vůle, silné zdraví,
ale štěstí není přáno.

Olše mlčí, vrby tiché
smutný příběh nevypráví;
řeka neví o kamení,
co se skrývá řeky na dně.

Marně dívka hvězdy prosí.
Sotva přišlo kalné ráno,
na vrak lodi světlo padlo
peřej svoji oběť kosí.

Nežli milá začne s nářkem,
zmrzlý vodák trosky tlačí.
Že to bylo málo akční,
zbytek musí dojet vlakem.

Máš pírko ve vlasech
a je tam krásné
je trochu do modra,
ale i zelené.
Jak malé zdá se!

Je to jen doplněk --
i bez něj krásná
byla bys v podvečer;
bez tebe ale co
bylo by pírko?