aneb velká latinská písmena
Ve starověkém Římě se ustálila jedna forma písma, která prakticky vydržela dodnes. Jsou to velká písmena. Říká se jim kapitálky. Římané používali více různých stylů kapitálek -- my používáme skoro přesně ten typ, který se tesal do kamene a kterému se říkalo Kapitalis Quadrata. Pro běžné rychlé psaní se tehdy používal typ zvaný Kapitalis Rustica. Pro nezkušené oko je dnes prakticky nečitelný (alespoň já z rustiky přečtu málo).
Jako ukázku kapitálek je nejlépe použít velkého řezu nějakého běžného serifového fontu -- třeba Times Roman.
A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z |
Snad první věcí, kterou si na tomto písmu všimnete, je rozdílná tloušťka tahů. Silné rovné tahy se nazývají dříky -- jsou zpravidla svislé nebo míří doprava dolů. Tak například písmeno K má silný hlavní dřík a také spodní, protože ten míří doprava dolů. Horní pravá nožička je slabá, protože míří doprava nahoru.
Oblouky jsou silné ve svislých směrech, kdežto ve vodorovných směrech jsou slabší. Některé řezy kapitálek mají nejsilnější tahy tam, kde mají hodinky osmičku (tzv. dynamické), Times Roman má maximum na devítce (statické písmo).
Zadíváte-li se na kapitálky pozorněji, snadno objevíte výjimky z pravidel. Jde o písmena M, N, U a Z. M a N mají liché nožičky slabé -- to vyplývá z historického způsobu jejich psaní: tyto tahy totiž původně byly nakloněné více doprava, a proto se psaly slabě. Jejich narovnání už na tom nic nezměnilo. Písmeno U původně v kapitálkách neexistovalo, vyvinulo se jako varianta písmena V (nebo naopak -- V je varianta U, ale U se psávalo ostře). V má pravou nožičku zřejmě slabou, což se přeneslo i na U. Písmeno Z je velmi atypické a původně také v latince nebylo (což je znát na tom, že je na konci abecedy; přišlo z řečtiny, stejně jako Y). Silný dřík v severovýchodním směru se v něm vyskytuje jen proto, že tam jinak není co psát silně -- bez silného dříku by písmeno zanikalo.
Pro psaní kapitálek se báječně hodí šikmé pero (jako ostatně na všechna stará písma), protože dělá automaticky správné síly skoro všech tahů. Dříky se zásadně píší odshora dolů, vlasové tahy až na výjimky také (výjimkou je třeba pravá horní nožička v písmeni K). Spojovací tahy se píší zleva doprava. Svislé slabé tahy u písmen M, N a U se píší pootočením pera -- levým hrotem.
Opravdová svízel písaře u kapitálek je s patkami. Musejí se dodělávat zvlášť, každá novým tahem pera. Je velmi těžké udělat u textu patky tak, aby to k něčemu vypadalo. Pro začátek doporučuji je nedělat, dovolit si je může teprve zkušený písař. Mimochodem, patky nevymysleli písaři, ale kameníci, když potřebovali nějak hezky zakončit ty svoje škrábanice. Po nástupu knihtisku se patky zase hodily rytcům.
U patek se dělají tři základní chyby.
Začátečníkům doporučuji psát napřed bez patek a dodělávat je všechny najednou. Tak je zaručena jejich jednotná forma a lícování.
Nikdy a vždycky. Celé texty psané velkými písmeny jsou dnes výjimkou. Kapitálky se proto použijí spíše jen jako nadpisy nebo zvýrazněné části textů psaných jiným písmem. Protože jsou ale použitelné univerzálně, je dobré precizně je ovládnout. Návyky získané u kapitálek se navíc hodí při studiu jiných písem.